Otakar Novotný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
O českém politikovi a poslanci ČNR za KSČ pojednává článek Otakar Novotný (politik).
Otakar Novotný
Narození 11. ledna 1880
Benešov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 4. dubna 1959 (ve věku 79 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání architekt, návrhář, pedagog
Vzdělání Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Hnutí secese, moderna, kubismus, funkcionalismus
Významná díla

Štencův dům,
Učitelské domy, Praha 1, Elišky Krásnohorské,

Budova Spolku výtvarných umělců Mánes
Ocenění Řád čestné legie
Řád práce
Příbuzenstvo
syn Jiří Novotný
vnuk Tomáš Novotný

Otakar Novotný (11. ledna 1880 Benešov4. dubna 1959 Praha) byl český architekt, návrhář a profesor na Vysoké škole uměleckoprůmyslové.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Benešově, jako jedno ze čtyř dětí v rodině notáře. V letech 1891–1894 studoval na české reálce v Praze. Poté pokračoval v letech 1894–1898 ve studiu na stavitelském oddělení Státní vyšší průmyslové školy v Praze. V posledním ročníku (1897-1898) o prázdninách pracoval v ateliéru Josefa Schulze při stavbě budovy Uměleckoprůmyslového musea. V letech 1898–1900 byl asistentem pro stavitelství na Státní vyšší průmyslové škole v Brně. V letech 1900–1903 studoval na Umělecko-průmyslové škole v Praze u profesora Jana Kotěry. Následujícího roku (červen 1903 – červenec 1904) byl hlavním architektem v Kotěrově ateliéru. V roce 1902 se stal členem Spolku výtvarných umělců Mánes.

V roce 1904 si otevřel vlastní architektonický ateliér. V letech 1906–1909 souběžne vyučoval kresbu a kompozici v kursech pro malíře pokojů, které pořádalo Umělecko-průmyslové museum. V letech 1912–1914 pak vyučuje na Vyšší dívčí škole v Praze.

V roce 1907 se oženil s Helenou Šolcovou, v roce 1911 se jim narodil syn Jiří. V únoru 1915 nastoupil jako jednoroční dobrovolník k dělostřelectvu. V letech 1915–1918 pak sloužil na italské frontě.

Od roku 1923 nastoupil jako suplující profesor na Akademii výtvarných umění v Praze na místo zemřelého Jana Kotěry. V roce 1929 je jmenován řádným profesorem architektury na Státní uměleckoprůmyslové škole v Praze. V letech 1935–1937 byl rovněž rektorem školy. V roce 1941 je penzionován. Na školu se vrátil 1. března 1948 a v roce 1952 je jmenován profesorem pro sloh a architektonické tvarosloví a působil zde do 31. prosince 1953, kdy školu definitivně opustil.

Zemřel 4. dubna 1959 v Praze.

SVU Mánes[editovat | editovat zdroj]

Byl členem SVU Mánes od roku 1902 [1]. V letech 1913–1915 a 1920–1931 byl předsedou spolku[2].

Působil rovněž jako redaktor časopisů, vydávaných SVU Mánes. V letech 1911–1913 byl redaktorem časopisu Styl, v roce 1915 redaktorem časopisu Volné směry.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

První realizované stavby vykazují vlivy jeho učitele Jana Kotěry a v té době populární lidové architektury a jsou zdobeny střídmými secesními ornamenty. Toto období reprezentují stavby rodinného domu Dr. J. Žižky v Újezd nad Lesy, letní sídlo ředitele Riemera u jezera Wolfgangsee v Sankt Gilgen nebo vila nakladatele Jana Otty na Zbraslavi.

Při cestě do Nizozemska v roce 1908 na něho silně zapůsobily holandské savby z režného zdiva a především architekt Hendrik P. Berlage. Z tohoto materiálu pak postavil většinu svých modernistických staveb, jako byly například Štencův dům nebo sokolovny v Holicích a v Rakovníku.

Novotný stál mimo hlavní proud českých kubistických architektů. Přesto se pokusil zpracovat tyto vlivy v několika stavbách v závěru kubistického období. Jsou to například učitelské domy v ulici Elišky Krásnohorské z let 1919–1921 a rondokubistický učitelský dům na Letné v Kamenické ulici.

Ve dvacátých letech se vrátil ke svému oblíbenému materiálu – režné cihle. Stylově pak dospěl k funkcionalismu (Sehnoutkův dům v Černožicích, Státní vystěhovalecká stanice ve Vysočanech, rodinný dům malíře Václava Špály v Praze na Ořechovce). Mimořádným dílem z tohoto období je stavba spolkového domu SVU Mánes na pražském Žofíně.

Realizované stavby (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Secese[editovat | editovat zdroj]

Moderna[editovat | editovat zdroj]

Kubismus[editovat | editovat zdroj]

  • Učitelské družstevní obytné domy, Praha 1Staré Město, Elišky Krásnohorské 10–14, Bílkova 5, 1919–1921
  • Obytné domy družstva Domovina, Znojmo, Jarašova ulice 18–26, 1920
  • Úprava průčelí městského úřadu a spořitelny, Benešov, 1922
  • Učitelský družstevní obytný dům, Praha 7, Kamenická 35, 1923
  • Vila Čerych, Česká Skalice, 1924–1925, vilu nechal postavit majitel náchodských textilek Ladislav Bartoň z Dobenína jako svatební dar pro svou neteř Marii Bartoňovou - Čerychovou [3]
  • Majáková a vodárenská věž na letišti ve Kbelích, Praha 19, 1927. Silueta stavby je i součástí znaku Prahy 19.

Funkcionalismus[editovat | editovat zdroj]

Vedle uvedených staveb realizoval i řadu interiérů a výstavních instalací, Dále navrhl několik náhrobků v Praze a Jindřichově Hradci. K nim patří i náhrobek sochaře Otty Gutfreunda (ve spolupráci se sochařem Karlem Dvořákem).

Design[editovat | editovat zdroj]

Pro Artěl navrhl skleněné soupravy na nápoje (asi 1912–1913) a kubistickou urnu (1921–1922). pro interiéry navrhoval nábytek i celkovou výzdobu.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Spisy[editovat | editovat zdroj]

  • Cestování s Mánesem ve Španělích, Praha : Spolek výtvarných umělců Mánes, 1935
  • Jan Kotěra a jeho doba, Praha : SNKLHU, 1958
  • O architektuře, Praha : Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1959
  • Vybrané stati o architektuře, interiéru, užitém umění a uměleckém průmyslu z let 1909–1954, Praha : Uměleckoprůmyslové muzeum, 1984

Časopisy[editovat | editovat zdroj]

Publikoval řadu článků, především v časopisech Styl, Volné směry, Stavba a Architektura ČSR. Několik článků otiskl i v časopisech zahraničních (L'Amour de l'art 1923, Bouwen 1925).

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Řádní členové Spolku výtvarných umělců Mánes od generace zakladatelů do dnešních dnů
  2. Předsedové Spolku výtvarných umělců Mánes
  3. Historie Vily Čerych
  4. Domov důchodců Černožice - Něco z historie
  5. a b Smiřice/Černožice - rodina Steinský-Sehnoutka

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předseda SVU Mánes
Předchůdce:
Otakar Španiel
1920 - 1931
Otakar Novotný
Nástupce:
Josef Gočár