Otakar Novotný
| Otakar Novotný | |
| Narození | 11. ledna 1880 Benešov  Rakousko-Uhersko |
|---|---|
| Úmrtí | 4. dubna 1959 (ve věku 79 let) Praha  Československo |
| Povolání | architekt, návrhář, pedagog |
| Vzdělání | Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze |
| Hnutí | secese, moderna, kubismus, funkcionalismus |
| Významná díla | Štencův dům, Učitelské domy, Praha 1, Elišky Krásnohorské, |
| Ocenění | Řád čestné legie Řád práce |
| syn | Jiří Novotný |
|---|---|
| vnuk | Tomáš Novotný |
Otakar Novotný (11. ledna 1880 Benešov – 4. dubna 1959 Praha) byl český architekt, návrhář a profesor na Vysoké škole uměleckoprůmyslové.
Obsah |
Život[editovat]
V letech 1891–1894 studoval na české reálce v Praze. Poté pokračoval v letech 1894–1898 ve studiu na stavitelském oddělení Státní vyšší průmyslové školy v Praze. V posledním ročníku o prázdninách pracoval v ateliéru Josefa Schulze při stavbě budovy Uměleckoprůmyslového musea. V letech 1898–1900 byl asistentem pro stavitelství na Státní vyšší průmyslové škole v Brně. V letech 1900–1903 studoval na Umělecko-průmyslové škole v Praze u profesora Jana Kotěry. Následujícího roku (červen 1903 – červenec 1904) byl hlavním architektem v Kotěrově ateliéru.
V roce 1904 si otevřel vlastní architektonický ateliér. V letech 1906–1909 souběžne vyučoval kresbu a kompozici v kursech pro malíře pokojů, které pořádalo Umělecko-průmyslové museum. V letech 1912–1914 pak vyučuje na Vyšší dívčí škole v Praze.
V roce 1907 se oženil s Helenou Šolcovou, v roce 1911 se jim narodil syn Jiří. V únoru 1915 nastoupil jako jednoroční dobrovolník k dělostřelectvu. V letech 1915–1918 pak sloužil na italské frontě.
Od roku 1923 nastoupil jako suplující profesor na Akademii výtvarných umění v Praze na místo zemřelého Jana Kotěry. V roce 1929 je jmenován řádným profesorem architektury na Státní uměleckoprůmyslové škole v Praze. V letech 1935–1937 byl rovněž rektorem školy. V roce 1941 je penzionován. Na školu se vrátil 1. března 1948 a v roce 1952 je jmenován profesorem pro sloh a architektonické tvarosloví a působil zde do 31. prosince 1953, kdy školu definitivně opustil.
Zemřel 4. dubna 1959 v Praze.
SVU Mánes[editovat]
Byl členem SVU Mánes od roku 1902 [1]. V letech 1913–1915 a 1920–1931 byl předsedou spolku[2].
Působil rovněž jako redaktor časopisů, vydávaných SVU Mánes. V letech 1911–1913 byl redaktorem časopisu Styl, v roce 1915 redaktorem časopisu Volné směry.
Dílo[editovat]
První realizované stavby vykazují vlivy jeho učitele Jana Kotěry a v té době populární lidové architektury a jsou zdobeny střídmými secesními ornamenty. Toto období reprezentují stavby rodinného domu Dr. J. Žižky v Újezd nad Lesy, letní sídlo ředitele Riemera u jezera Wolfgangsee v Sankt Gilgen nebo vila nakladatele Jana Otty na Zbraslavi.
Při cestě do Nizozemska v roce 1908 na něho silně zapůsobily holandské savby z režného zdiva a především architekt Hendrik P. Berlage. Z tohoto materiálu pak postavil většinu svých modernistických staveb, jako byly například Štencův dům nebo sokolovny v Holicích a v Rakovníku.
Novotný stál mimo hlavní proud českých kubistických architektů. Přesto se pokusil zpracovat tyto vlivy v několika stavbách v závěru kubistického období. Jsou to například učitelské domy v ulici Elišky Krásnohorské z let 1919–1921 a rondokubistický učitelský dům na Letné v Kamenické ulici.
Ve dvacátých letech se vrátil ke svému oblíbenému materiálu – režné cihle. Stylově pak dospěl k funkcionalismu (Sehnoutkův dům v Černožicích, Státní vystěhovalecká stanice ve Vysočanech, rodinný dům malíře Václava Špály v Praze na Ořechovce). Mimořádným dílem z tohoto období je stavba spolkového domu SVU Mánes na pražském Žofíně.
Realizované stavby (výběr)[editovat]
Secese[editovat]
- Rodinný dům Dr. J. Žižky, Újezd nad Lesy, Starokolínská čp. 59, (historická adresa: Újezd u Jiren, Pražská 59), 1904
- Letní vila ředitele Riemera, Sankt Gilgen, Rakousko, 1906
- Vila nakladatele Jana Otty, Praha, Zbraslav, Žitavského 135, 1909–1911
Moderna[editovat]
- Lexova Vila v Rakovníku, 1908–1910
- Obchodní a obytný dům nakladatele Jana Štence (Štencův dům), Praha 1–Staré Město, Salvátorská 8, 1909–1911
- Sokolovna v Holicích, 1911–1914
- Obytný dům s ordinací Dr. Zemánka, Holice, čp. 24, Náměstí T.G.Masaryka, 1911–1912
- Sequensova vila, Praha 2–Vyšehrad, Vnislavova 4, 1912–1913
- Rodinný dům J. Váni, Benešov u Prahy, 1912
- Sokolovna v Rakovníku, 1912
Kubismus[editovat]
- Učitelské družstevní obytné domy, Praha 1–Staré Město, Elišky Krásnohorské 10–14, Bílkova 5, 1919–1921
- Obytné domy družstva Domovina, Znojmo, Jarašova ulice 18–26, 1920
- Úprava průčelí městského úřadu a spořitelny, Benešov, 1922
- Učitelský družstevní obytný dům, Praha 7, Kamenická 35, 1923
- Vila Čerych, Česká Skalice, 1924–1925, vilu nechal postavit majitel náchodských textilek Ladislav Bartoň z Dobenína jako svatební dar pro svou neteř Marii Bartoňovou - Čerychovou [3]
- Majáková a vodárenská věž na letišti ve Kbelích, Praha 19, 1927. Silueta stavby je i součástí znaku Prahy 19.
Funkcionalismus[editovat]
- Stravovna a noclehárna Sehnoutkův dům, Černožice nad Labem, Revoluční 84, 1926–1927, Stravovnu a noclehárnu nechal postavit majitel textilní továrny SETKA v Černožicích Rudolf Steinský-Sehnoutka (1892–1973) se svou manželkou Jaroslavou. V roce 1935 objekt darovali Kongregaci sester Nejsvětější Svátosti, které zde zřídily domov důchodců. [4], [5]
- Městská spořitelna, Benešov, 1926–1929
- Steinského palác, Hradec Králové, Ulrychovo náměstí, 1926–1927, postaveno jako ústřední kanceláře textilek SETKA [5]
- Obecní dům, Černožice, 1927
- Budova Spolku výtvarných umělců Mánes, Praha 1–Nové Město, na jižním cípu Slovanského ostrova, 1927–1930
- Státní vystěhovalecká stanice, Praha 9–Vysočany, Pod Balkánem 2, čp.599, 1928, dnes učňovská škola
- Poštovní úřad, Louny, 1928
- Administrativní a obytný dům Cyrila Bartoně z Dobenína (Bartoňův dům), Náchod, Kamenice 105, 1929, dnes Městská knihovna Náchod.
- Vila a ateliér malíře Václava Špály, Praha 6, Na Dračkách 5, 1931–1932
Vedle uvedených staveb realizoval i řadu interiérů a výstavních instalací, Dále navrhl několik náhrobků v Praze a Jindřichově Hradci. K nim patří i náhrobek sochaře Otty Gutfreunda (ve spolupráci se sochařem Karlem Dvořákem).
Design[editovat]
Pro Artěl navrhl skleněné soupravy na nápoje (asi 1912–1913) a kubistickou urnu (1921–1922). pro interiéry navrhoval nábytek i celkovou výzdobu.
Galerie[editovat]
- Stavby Otakara Novotného
-
Štencův dům,
Praha, 1909–1911 -
Učitelské domy,
Praha, 1919–1921 -
Steinského palác,
Hradec Králové, 1926–1927 -
Budova SVU Mánes,
Praha, 1927–1930
Spisy[editovat]
- Cestování s Mánesem ve Španělích, Praha : Spolek výtvarných umělců Mánes, 1935
- Jan Kotěra a jeho doba, Praha : SNKLHU, 1958
- O architektuře, Praha : Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1959
- Vybrané stati o architektuře, interiéru, užitém umění a uměleckém průmyslu z let 1909–1954, Praha : Uměleckoprůmyslové muzeum, 1984
Časopisy[editovat]
Publikoval řadu článků, především v časopisech Styl, Volné směry, Stavba a Architektura ČSR. Několik článků otiskl i v časopisech zahraničních (L'Amour de l'art 1923, Bouwen 1925).
Ocenění[editovat]
- 1925 jmenován rytířem Řádu čestné legie
- 1925 Grand prix na Mezinárodní výstavě dekorativních umění v Paříži
- obě pocty mu byly uděleny za instalaci expozice Svazu československého díla.
- 1925 Řád krále Alexandra za instalaci expozice SVU Mánes v Bělehradě.
- 1955 udělen Řád práce
Odkazy[editovat]
Literatura[editovat]
- Josef Gočár / Otakar Novotný, Bořecký J a kol., 2011, 212 s., SVU Mánes, Praha, ISBN 978-80-905116-0-6
- Jaromír Pečírka: Otakar Novotný, Verlag Meister der Baukunst, Ženeva (Genf), 1931
- Vladimír Šlapeta: Otakar Novotný 1880/1959 : architektonické dílo, Praha : Národní technické muzeum, 1980
- Rostislav Švácha: Od moderny k funkcionalismu, proměny pražské architektury první poloviny dvacátého století, 2. vydání, Praha : Victoria Publishing, 1995, ISBN 80-85605-84-8
- kolektiv autorů: Praha - architektura XX. století, Praha : Zlatý řez, 1998, ISBN 80-901562-3-1
- Marcela Koukolová a kol.: Otakar Novotný - vila nakladatele Jana Otty, Praha : CORA, 1997, ISBN 80-238-2421-X
- Alexandr Skalický starší: Otakar Novotný, casa Bartoň a Náchod Florencie : Alinea, 1999, ISBN 88-8125-262-7
Reference[editovat]
- ↑ Řádní členové Spolku výtvarných umělců Mánes od generace zakladatelů do dnešních dnů
- ↑ Předsedové Spolku výtvarných umělců Mánes
- ↑ Historie Vily Čerych
- ↑ Domov důchodců Černožice - Něco z historie
- ↑ a b Smiřice/Černožice - rodina Steinský-Sehnoutka
Externí odkazy[editovat]
- Otakar Novotný na stránkách archiweb.cz
- LUKEŠ, Zdeněk. Architektem v bouřlivé éře : O životě a díle Otakara Novotného, autora známé pražské dominanty Mánes. Neviditelný pes [online]. 2010-01-16 [cit. 2010-10-16]. Dostupné online.
| Předseda SVU Mánes | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Otakar Španiel |
1920 - 1931 Otakar Novotný |
Nástupce: Josef Gočár |
