Chráněná krajinná oblast Křivoklátsko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Chráněná krajinná oblast Křivoklátsko
Přírodní rezervace Týřov, pohled od Skryjí
Přírodní rezervace Týřov, pohled od Skryjí
Umístění Středočeský kraj, Plzeňský kraj, Česko
Souřadnice 49°57′32″ s. š., 13°52′50″ v. d.
Rozloha 628 km2
Založeno 1978
Správa Správa CHKO Křivoklátsko
Oficiální web

Chráněná krajinná oblast Křivoklátsko je chráněné území v Česku, které bylo vyhlášeno v roce 1978 na rozloze 628 km² za účelem ochrany původního krajinného vzhledu včetně mimořádně cenných přírodních lokalit. Nachází se v západním okraji Středočeského kraje zhruba 30 kilometrů od Prahy. Středem CHKO vede kaňonovité údolí řeky Berounky, odvodňující většinu území. Nejvyšším vrcholem je Těchovín (616 m) a nejnižším Berounka při výtoku v Hýskově (217 m). Roku 1977 se Křivoklátsko pro svůj význam stalo biosférickou rezervací UNESCO, později i ptačí oblastí v rámci soustavy Natura 2000. Již několik let se připravuje přechod na vyšší stupeň ochrany vytvořením Národního parku z přírodně nejcennější části.

Poloha CHKO Křivoklátsko

Lokalita[editovat | editovat zdroj]

Území se nachází v západním okraji Středočeského kraje zhruba 30 kilometrů od Prahy. Středem CHKO vede kaňonovité údolí řeky Berounky, odvodňující většinu území. Nejvyšším vrcholem je Těchovín (616 m) a nejnižším Berounka při výtoku v Hýskově (217 m).

Historie[editovat | editovat zdroj]

letecký pohled na vrch se zbytky oppida Stradonice
vnitřek chlévu u statku Karlov

Na současném stavu zdejší krajiny se z největší míry podílí její historický vývoj. Křivoklátsko leží mimo starou sídelní oblast, takže jeho osídlení až do raného středověku bylo velmi řídké. Je známo jen pár lokalit pravěkého osídlení, například okolí Hýskova, pohřebištní mohyly v Lánské oboře, halštatské hradiště u Branova nazývané „Propadený zámek“ a hradištní předchůdce Křivoklátu z pozdní doby bronzové. Lokalitou středoevropského významu je ovšem keltské oppidum Stradonice z pozdní doby laténské. Jeho prvotní podoba pochází z 2. stol. před n. l., valové opevnění bylo dostavěno později a celková výměra oppida činila 82 ha. Po nálezu dvou set zlatých mincí roku 1877 bylo návrší vystaveno značnému tlaku hledačů pokladů, dočkalo se ale i archeologického průzkumu. Druhou lokalitou spojenou s Kelty je ves Podmokly, kde byl roku 1771 nalezen největší keltský poklad vůbec, zhruba 5000 tisíc zlatých mincí o celkové váze 40 kg. Většina jich byla po nálezu přetavena, pár se zachovalo v muzeích.[1]

Od raného středověku hrálo Křivoklátsko úlohu loveckého hvozdu, ten byl spravován nejprve ze zaniklého hradu Hlavačov u Rakovníka, později z Křivoklátu. Souvislé lesní celky byly záměrně zachovávány. Lesnictví se začalo ve větší míře rozvíjet kolem poloviny 18. století za Fürstenberků. Působili zde odborníci z Čech i Bavorska, vytěžené plochy se začaly osazovat novými sazenicemi a na Křivoklátě vznikla lesnická škola. V 19. století se dřevo začalo těžit podle desetiletých plánů a ve velké míře se zakládají smrkové monokultury. Tím se rychle změnila druhová skladba lesa, na jednom zkoumaném území se uvádí roku 1794 65 % listnatých stromů, roku 1869 už jen 15 % a v roce 1920 dokonce pouze 4 %. Plošně sice nebyla tato změna tak extrémní, ale množící se smrkové monokultury přinášely stále více problémů. K největší kalamitě došlo začátkem roku 1940, kdy vichřice poškodila přes 10 tisíc hektarů lesa. Snaha zlepšit druhovou skladbu dřevin se probouzí až na konci 20. století. Zemědělství se výrazněji rozvíjí od vrcholného středověku, po třicetileté válce ale řada vsí zaniká a krajina pustne. Za Fürstenberků se zakládají zemědělské dvory spravující polnosti, např. dvůr Karlov, rozvíjí se pastva dobytka a podél cest se zakládají aleje. Hospodaření upadá od pozemkové reformy ve 20. letech 20. století a zejména pak po kolektivizaci zemědělství. Vzhled zdejší vesnice byl v období komunismu značně degradován nevhodnou architekturou domů i stavbou předimenzovaných kravínů, vepřínů, silážních žlabů a podobně, které narušují ráz jinak malebné krajiny.[1]

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Geologie[editovat | editovat zdroj]

geologická mapa okolí Prahy, oranžový pruh vlevo značí vyvřelé křivoklátsko-rokycanské pásmo

Území je geologicky velmi staré, nejčastěji zastoupené jsou starohorní usazené břidlice a droby. Sedimenty jsou na mnoha místech porušeny podmořskými výlevy bazaltového magmatu, které se označuje jako spilit. Ve starších prvohorách (kambrium) zasahovalo moře do okolí Skryjí, kde vznikly břidlice velmi bohaté na zkameněliny mořských živočichů, zejména trilobitů, ramenonožců a ostnokožců. Jejich zkoumání se intenzivně věnoval francouzský stavební inženýr a paleontolog Joachim Barrande. Dominantou území je křivoklátsko-rokycanské pásmo vyvřelých hornin, vedoucí od Zbečna k Rokycanům. Jeho projevy na povrchu jsou patrné v podobě erozí odhalených tvrdých skalních suků. Úzké hřbety při jihovýchodním okraji CHKO jsou tvořeny ordovickými křemenci. Pozdější horninotvorná činnost je malá a jen lokální. V údolí Berounky jsou říční terasy naplavených štěrků a písků. Koncem třetihor (terciéru) byl povrch území srovnán do paroviny, stejně jako většina Čech. Prudké klimatické výkyvy čtvrtohor však způsobily masivní erozi a holá mrazová krajina dob ledových snadno podléhala vlivu vody i větru. Říční toky se hluboce zařízly i do tvrdých vyvřelých hornin. V době meziledové se lokálně vytvořila ložiska pěnovců (sypký travertin) na svazích pramenů bohatých na uhličitan vápenatý (CaCO3). Vzorovou lokalitou pěnovce je přírodní rezervace U Eremita.[2][3]

neobyčejná krása křivoklátských lesů

Půdy v celé CHKO odpovídají vývojové sérii hnědých půd (kambizemí) v různém stupni vývoje, na živiny jsou spíše chudší. Půda na břidlicovém podloží bývá špatně provzdušněná. Množství srážek je v porovnání se zbytkem republiky mírné podprůměrné, protože Křivoklátsko leží na okraji srážkového stínu Krkonoš, zároveň v podzemí neexistují kolektory vody, takže podzemních vod je v celé oblasti méně. Jejich výskyt je vázán na zóny prasklin v podloží. Hydrologickou dominantou je řeka Berounka s četnými přítoky. Její průměrný průtok v Křivoklátu činí 32 m3/s, při povodni v r. 2002 však přesáhl 1400 m3/s. Na ploše CHKO se nachází 340 vodních nádrží, např. v. n. Jablečno, Bartoň a Pilský rybník. Přes polovinu celkové plochy stojatých vod zaujímá v. n. Klíčava (72,5 ha) na stejnojmenné říčce v Lánské oboře. Voda v celé oblasti netrpí acidifikací díky geologickému podloží a listnatým lesům. Klima je mírně suché a mírně teplé s průměrnou roční teplotou 7-8 °C a úhrnem srážek 530 mm. Sněhu bývá v zimě do 20 cm a nevydrží dlouho. Řeka a její okolí vytváří svým velmi členitým terénem velkou diverzitu stanovišť a mikroklimat. Údolí potoků jsou vlhká a chladná, zatímco stráně a vrcholy kopců jsou podstatně teplejší a sušší. Na jejich jihozápadních temenech se vyskytuje přirozené bezlesí s keři a zakrslými duby, označované jako „pleš“. Jde tedy o inverzi teplot.[4][3]

zvlněná krajina křivoklátské vrchoviny

Geomorfologie[editovat | editovat zdroj]

Většina území se překrývá s geomorfologickým celkem Křivoklátské vrchoviny, která se dělí na dvě části. Na východě sem pak zasahuje Plaská pahorkatina. Lánská pahorkatina na levém břehu Berounky má nižší nadmořské výšky, nejvyšší je vrchol Tuchonín (487 m). Její geologické podloží jsou sedimentované břidlice, které předurčují krajinu k zaobleným tvarům. Do nich se ovšem hluboce zařezávají potoky tekoucí k Berounce (Rakovnický potok, Javornice, Tyterský potok, Klíčava). Na pravém břehu se na vyvřelém křivoklátsko-rokycanském pásmu rozkládá vyšší a členitější Zbirožská vrchovina s nejvyšším vrcholem Těchovín (616 m). Ta je z hlediska významu jádrem celé oblasti. Výraznými prvky jsou rovněž vymodelované meandry Berounky a četné buližníkové skalní výchozy (Krušná hora, Velíz, Zámecký vrch).[3]

svažitý terén v údolích

Flora[editovat | editovat zdroj]

Dlouholetým výzkumem pod vedením RNDr. J. Kolbeka CSc. byla prokázána přítomnost 1800 rostlinných druhů. To činí 60% celkového druhového bohatství celé České republiky. Za tak nebývalou diverzitu vděčí Křivoklátsko zejména velkému gradientu prostředí, který nabízí mnoho typů přírodních stanovišť, spolu s menším narušením lidskou činností. 62 procentní lesnatost je vysoko nad celostátním průměrem, lesy mají navíc na většině své rozlohy zachovanou příznivou druhovou skladbu s velkým podílem listnatých stromů. Bez vlivu člověka by podle průzkumu oblasti dominovala černýšová dubohabřina, dále pak biková a jedlová doubrava a ve vyšších a severních polohách biková nebo lipová bučina. Významné jsou i lokální porosty jedlin a svahy s tisem červeným (Taxus baccata).[5][3]

Na vrcholových partiích se daří reliktně rozšířeným teplomilným druhům. Zvláštností jsou zakrslé duby zimní (Quercus patraea), z bylin např. třemdava bílá (Dictamnus albus), koniklec luční (Pulsatilla pratensis), chrpa chlumní (Cyanus triumfetti) a kavyl Ivanův (Stipa joannis). Na skalách roste tařice skalní (Aurinia saxatilis) a lomikámen vždyživý (Saxifragapaniculata). Ve svažitém terénu najdeme různé typy suťových lesů s přirozeným výskytem konopičky úzkolisté (Dalanum angustifolium). Na jaře před olistěním stromů rozkvetou tyto lesy celými koberci tří druhů běžných sasanek (anemone), bledule jarní (Leucojum vernum) a dalších časných druhů. V nivách potoků jsou od baroka obhospodařované pruhy luk. Zvláště chráněné rostliny z Červeného seznamu ČR se počítají na desítky. Jmenovat lze kriticky ohroženou kapradinu vratičku měsíční (Botrichium matricariifolia), její výskyt je omezen na několik oddělených populací. Z rostlin vrcholových pleší jmenujme drobnou kapradinku skalní (Woodsia ilvensis) a koniklec luční český ( Pulsatilla pratensis subsp. bohemica). Na jedné lokalitě se vyskytuje hořeček ladní pobaltský (Gentianella campestris subsp.baltica). Dále česnek tuhý (Allium strictum), vstavač nachový (Orchis purpurea), vstavač osmahlý (Orchis ustulata), kruštík Greuterův (Epipactis greuterii), vlhkomilná ostřice Davallova (Carex davallina) a světlomilný hvozdík pyšný (Dianthus superbus).[5][3]

Na pokraji vymření se nachází hořec hořepník (Gentiana pneumonanthe), kterému nesvědčí změna obhospodařování luk.[5][3]

Fauna[editovat | editovat zdroj]

Rozsáhlé listnaté lesy a velká diverzita stanovišť skýtají dobré podmínky pro výskyt mnoha druhů měkkýšů, hmyzu, pavoukovců i obratlovců. Podle průzkumu najdeme v CHKO 24 kriticky ohrožených, 60 silně ohrožených a 60 ohrožených druhů živočichů.

Stepník červenonohý

Bezobratlí: Na skalních a stepních biotopech se vyskytují měkkýši Vertigo alpestris, Pupilla triplicata a vřetenatka česká (Alinda biplicata bohemica), pavouci skálovka (Zetoles puritanus), sklípkánek (Atypus affinis) a stepník (Eresus sandaliatus). Z brouků několik druhů mandelinek, např. Chrysolina aurichalcea, dřepčík Dibolia cynoglossi, krytohlavové, např. Cryptocephalus vittatus a vzácně vruboun Sisyphus schaefferi. V Lánské oboře je jediná známá česká lokalita krasečka Aphanisticus pusillus. Některé druhy bezobratlých jsou vázány, většinou potravně, na konkrétní rostlinu, například nosatci na tařici skalní a nosateček (Oprohinus suturalis) na česnek chlumní. Na stepích můžeme spatřit motýly okáče skalního (Chazara briseis), bělopáska dvouřadého (Limenitis camilla) a můru Staurophora celsia, kterou jinak známe jen z jižní Moravy. V kamení na suťových svazích se reliktně vyskytují vzácné druhy sekáčů – žláznatka Nemastoma triste a klepítník členěný (Ischyropsalis hellwigi). Lesy jsou domovem 137 ze 184 druhů tesaříkovitých brouků, včetně tesaříka obrovského (Cerambyx cerdo) a t. broskvoňového (Purpuricenus kaehleri) a střevlíků Licinus hoffmannsegi a Cychrus attentuatus. Existence mnoha starých stromů umožňuje přítomnost vzácných druhů na ně vázaných. Mezi ně patří kovaříci Hemicrepidius mutilatus a Megapenthes lugens, páchník hnědý (Osmoderma eremita) a brouci čeledi Lycidae. Na povrch kmenů jsou dále vázáni např. mandelinky Lachnaia sexpunctata a Pachybrachis picus a z pavouků Atyphaena furva a Cetonana laticeps. V listnatých lesích se vyskytuje i roháč obrovský (Lucanus servus). Z motýlů můžeme jmenovat ohroženého batolce duhového(Apatura iris) a b. červeného (A. ilia), z nočních pak strakáče březového (Endromis versicolora), hřbetozubce Odontosia carmelita a různorožce černopásého (Fagivorina arenaria). Druhově bohaté jsou i lužní a vodní biotopy. V Klíčavském potoce byl objeven velevrub tupý (Unio crassus), z korýšů lze v čistých potocích nalézt rak kamenáč (Austropotamobilus torrentium) a r. říční (Astacus astacus), ve stojatých vodách rak bahenní (A. leptodactylus).[6] [7]

Výr velký hnízdí na skalních stěnách

Obratlovci: Oblast je význačná přítomností mnoha ohrožených a málo častých druhů. Z význačných ryb žijí v některých potocích vranka obecná (Cottus gobio) a pstruh obecný potoční (Salmo trutta m. fario). Tůňky, mokřady a potoky skýtají životní prostor mnoha zajímavým obojživelníkům, většinou silně nebo kriticky ohroženým. Z nich jmenujme především krásného mloka skvrnitého (Salamandra salamandra), ve větších tůních čolka horského (Triturus alpestris) a č. velkého (T. Cristatus) a žáby kuňku žlutobřichou (Bombina variegata) a k. obecou (B. Bombina). Na teplých stráních žije ještěrka zelená (Lacerta viridis), užovka hladká (Coronella austriaca) i zmije obecná (Vipera berus), dosud běžná je na Křivoklátsku i užovka podplamatá (Natrix tessellata).[8][7]

Skalní stěny skýtají hnízdiště největší sově vůbec: výru velkému (Bubo bubo). V listnatých lesích hnízdí velký dravec luňák červený (Milvus milvus), hnízdy sociálního hmyzu se živící včelojed lesní (Pernis apivorus), skrytě žijící jestřáb lesní (Accipiter gentilis) a krahujec obecný (Accipiter nisus). Výskyt velkých a starých stromů umožňuje přítomnost datla černého (Dryocopus martius) a strakapoudů. Ti vysekávají v kmenech hnízdní dutiny, které po nich obsazují další dutinoví hnízdiči, zejména sovy. Najdeme zde obvyklého puštíka obecného (Strix aluco), mezi mnohem vzácnější patří kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) a sýc rousný (Aegolius funereus). Na velké lesy je vázaný výrazný druh čáp černý (Ciconia nigra), který hnízdí zejména v okolí NPR Týřov. Z pěvců žije v CHKO např. žluva hajní (Oriolus oriolus), lejsek bělokrký (Ficedula albicollis), v křovinách pěnice vlašská (Sylvia nisoria) a tažný druh ťuhýk obecný (Lanius collurio). Na keřích v otevřené krajině vysedávají strnadi a na loukách hnízdí skřivan polní (Alauda arvensis). Káně lesní (Buteo falcone) je nejběžnějším dravcem, kterého na polích nelze minout. Ledňáčka říčního (Alcedo atthis) spatříme jen vzácně, zato skorec vodní (Cinclus cinclus) loví bezobratlé na většině potoků. U vody se vyskytuje vydra říční (Lutra lutra) a invazivní norek americký (Mustela vison). V zimě na sněhu jsou vidět charakteristické stopy lovící lasice hranostaje (Mustela erminea). Ve skalách mají nory liška obecná (Vulpes vulpes) a jezevec lesní (Meles meles). Mezi zdejší malé savce patří např. myška drobná (Micromys minutus), hraboš mokřadní (Microtus agrestis), plch velký (Glis glis) a plšík lískový (Muscardinus avellanarius). Dominantní druhy jsou jelen evropský (Cervus elaphus), srnec obecný (Capreolus capreolus) a prase divoké (Sus scrofa). Nepůvodními druhy jsou daněk skvrnitý (Dama dama) a muflon (Ovis musimon).[8][7]

Plán na zřízení národního parku Křivoklátsko[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k jedinečnosti území v rámci střední Evropy se od roku 2008 řeší přechod nejcennější části CHKO na vyšší stupeň ochrany. Hlavním cílem je zachování výjimečně rozsáhlých listnatých lesních celků. V září 2008 po vypracování studií ministerstvo životního prostředí schválilo záměr na zřízení národního parku Křivoklátsko, současně se záměrem národního parku Jeseníky.[9]

V srpnu 2009 pak byly poprvé zveřejněny plánované hranice parku.[10] Rozloha navrženého území je 102 km², tedy asi šestina území CHKO. (Pozn: Na internetu v článcích z nedávné doby došlo k záměně km² za hektary a tento omyl je přepisován dále.) Jde z drtivé většiny o zalesněné území. Na pravém břehu Berounky sahá od Zbirožského potoka k Dlouhé skále u Kublova a pak směrem na severovýchod až ke vsi Žloukovice. Na levém břehu řeky jde o okolí Čertovy skály a širší okolí Vůznice a Žlubineckého potoka. Hranice je vedena tak, aby do NP nezahrnovala pole a lidské osídlení, sousedí s 19 obcemi, uvnitř je pouze Karlova Ves, které se nešlo vyhnout. V létě 2010 končí kolo připomínek obcí, následuje jejich řešení a návrh je připraven postoupit do meziresortního řízení. Tam však nebyl poslán více jak dva roky v důsledku tlaku lobbistických skupin a nezájmu některých politiků. Stalo se tak až v březnu 2013 díky ministru životního prostředí Chalupovi. V červenci téhož roku měl být návrh předložen vládě, ta ale shodou okolností podala ve stejné době demisi. Ministr úřednické vlády Tomáš Podivínský ve snahách dále pokračoval.[11]Mezitím došlo k volbám, ministrem zemědělství se stal Miroslav Toman a ten celý návrh odmítá. Stávající ochranu považuje za dostatečnou. [12]

V současné chvíli je návrh zcela připraven včetně finančního zajištění, nutná je tedy již jen iniciativa postoupit jej vládě a projednat v Parlamentu. Budoucnost celého záměru je tím pádem čistě politickou otázkou. Názory veřejnosti, zejména obyvatel dotčených obcí, se různí: dva průzkumy veřejného mínění ve středočeském kraji z roku 2009 a 2010 však zjistily 70 a 78 procentní podporu veřejnosti.[13] Na mínění obyvatel působí i tlak zájmových skupin, zejména myslivců a lesníků. Ti zorganizovali petici proti zřízení parku, kterou podepsalo 14000 občanů.[14] Lidé většinou nevědí, co pro ně bude Národní park přesně znamenat, bojí se např. omezení vstupu. Z pravidel pro pohyb v NP však vyplývá, že jsou to obavy většinou nesprávné. Omezení vstupu platí pouze pro I. zónu, tedy zhruba 3000 ha, z nichž na třetinu je již nyní vstup zakázán a zbytek je většinou ve špatně přístupných částech. Stávající síť turistických tras zůstane přístupná cyklistům i pěším.[13]

Lesnický park Křivoklátsko[editovat | editovat zdroj]

Těžba dřeva 3

V Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko byl ministrem zemědělství Jakubem Šebestou 13. května 2010 vyhlášen první lesnický park v Česku.[15] Jeho založení iniciovala Česká lesnická společnost. Lesnický park Křivoklátsko (LPK) má rozlohou jen o něco málo větší než 160 kilometrů čtverečních a jeho hranice určují zhruba obce Zbečno, Ostrovec-Lhotka a Hudlice. Podle Jakuba Šebesty by se prostřednictvím fungujících lesnických parků mělo prokázat, že přírodní a kulturní hodnoty určité krajinné oblasti se dají účinně chránit i bez zpřísňování speciálního režimu ochrany přírody. Založení Lesnického parku Křivoklátsko je podle ředitele Agentury ochrany přírody a krajiny ČR Františka Pelce aktivitou namířenou proti chystanému vyhlášení národního parku v této lokalitě. [16][17] To lesníci sice popírají, ale situace je celkem jasná. Lesnický park Křivoklátsko usiluje o to být součástí Mezinárodní sítě modelových lesů (angl. The International Model Forest Network – IMFN), projektu zaměřeného na trvale udržitelné využití krajiny. Nemá však žádnou oporu v zákonech a podle slov samotných zakladatelů se jedná pouze o dohodu majitelů a správců pozemků, že budou hospodařit podle určitých pravidel.[17]

Problémy současné CHKO[editovat | editovat zdroj]

Les se kvůli okusu zvěří nemůže obnovovat

Subjekty hospodařící ve zdejších lesích, tedy především Lesy České republiky, proklamují dodržování zásad trvale udržitelného hospodaření a zvyšování hodnoty území. Tímto způsobem se prezentuje i Lesnický park Křivoklátsko.[15] Otázkou je však reálné plnění těchto zásad. Pro srovnání, z iniciativy LČR byla v roce 2004 založena obecně prospěšná společnost Biosférická rezervace Dolní Morava, působící ve stejnojmenné rezervaci na jihu Moravy.[18] Za jejich správy dochází k značné devastaci tamního lužního lesa, která je patrná už při pohledu na letecké snímky. Podle zprávy hnutí Duha zde za deset let bylo zlikvidováno přes 650 ha starých lesů. Při tom se uplatňuje metoda eufemicky označovaná jako „celoplošná příprava půdy“, která spočívá v plošné holoseči a rozmetání půdy (včetně vzácných rostlin a živočichů) a pařezů těžkou technikou. Jediným argumentem LČR jsou nízké náklady, při tom ale zřejmě cenu stejně uvádí podhodnocenou.[19]

Zhruba od doby, kdy se začal projednávat návrh na zřízení NP, umísťují hospodařící subjekty výrazně větší podíl těžby do velmi cenných starých bukových porostů, které by v rámci národního parku měly být zachovány a chráněny. Došlo i k celkovému nárůstu těžby ve snaze dotěžit vše, co dovoluje končící desetiletý lesnický plán. Tím velmi utrpěla estetická hodnota zdejších lesů. Na jaře 2012 v anketě J. Veselské uvedlo 40% z 200 dotazovaných, že jsou nespokojeni s lesním hospodařením na Křivoklátsku. [20] Značnou rychlostí mizí staré stromy, které jsou klíčové pro mnoho druhů živočichů a také dodávají lesu jeho impozantní vzhled. To se děje především na území připravovaného NP, kde je záměrem nechat přírodu přirozenému vývoji, protože právě tam bylo těchto stromů nejvíc. Výrazně diskutovanějším problémem je přezvěření lesů, podle Petra Bendla se lesy v důsledku nadměrného okusu zvěří nemohou přirozeně obnovovat. [21] Za pravdu mu dává na mnoha místech pohled na mladé okousané stromy, mezi vysázenými porosty se najdou i takové, kde jsou úplně všechny stromky zničené. Bendl soudí, že v CHKO je mnoho věcí zanedbaných. Z uvedených informací vyplývá, že stávající míra ochrany pro území není dostatečná. V tomto směru se založení národního parku jeví jako jediná naděje na změnu poměrů.

Turismus[editovat | editovat zdroj]

Staročeské máje v obci Kublov
nazdobený povoz při májích v Kublově

Na území CHKO se nachází středověké hrady Křivoklát, Točník, Žebrák a Krakovec, zříceniny Týřov, Jenčov a Jivno a zámky Zbiroh, Lány a Nižbor. Ve Zbečně lze navštívit lidovou památku Hamousův statek, kde se v červenci koná řemeslnický jarmark. Návštěvu zámku Nižbor s keltskou expozicí lze spojit s prohlídkou místní sklárny RÜCKL CRYSTAL. Na Točníku se každoročně koná historická bitva a mnoho dalších akcí. Hrad Křivoklát nabízí 2 prohlídkové okruhy a historicky laděnou akci Křivoklání. V mnoha vsích se dosud každý rok slaví staročeské máje, v některých i zajímavější tzv. suché máje (např. Kublov). Na Křivoklátsko zavítá každým rokem mnoho turistů, zejména v letních měsících. Berounka patří mezi tradiční vodácké řeky. Skrz lesy vedou pozoruhodné značené trasy a za návštěvu stojí rovněž zaříznutá údolí potoků.

Zvláště chráněné lokality[editovat | editovat zdroj]

les v NPR Týřov
PR Jouglovka

odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Vojen Ložek, Jarmila Kubíková, Pavel Špryňar a kolektiv: Chráněná území ČR ; sv. 13 - Střední Čechy, Vyd. 1. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2005, str.: 750-757
  2. Vojen Ložek a kolektiv, str. str.: 738-741.
  3. a b c d e f Správa CHKO Křivoklátsko - charakteristika oblasti ke stažení - ze stránek http://www.ochranaprirody.cz/
  4. Vojen a kolektiv, str. 741 - 742.
  5. a b c Vojen a kolektiv, str. 743-745.
  6. Vojen a kolektiv, str. 746-750.
  7. a b c Správa CHKO Křivoklátsko - charakteristika oblasti - fauna ke stažení - ze stránek http://www.ochranaprirody.cz/
  8. a b Vojen a kolektiv, str. 746-750.
  9. Stát chystá nové národní parky: Křivoklátsko a Jeseníky
  10. Stát poprvé ukázal hranice národního parku Křivoklátsko
  11. stav k létu 2013 + historie
  12. Ministr Toman chce zastavit přípravu národního parku na Křivoklátsku
  13. a b Jiří Oberfalzer - Křivoklátsko a národní park
  14. Komise Asociace krajů je proti vyhlášení NP Křivoklátsko
  15. a b Lesnický park Křivoklátsko
  16. Pár poznámek k Lesnickému parku Křivoklátsko
  17. a b Lesnický park Křivoklátsko je akcí proti národnímu parku
  18. obecně prospěšná společnost Biosférická rezervace Dolní Morava
  19. Inspekce nařídila státním lesům těžit dřevo citlivěji.
  20. CHKO Křivoklátsko anketa
  21. Křivoklátské lesy ničí přemnožená zvěř, škody jsou tu největší v Česku

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Marta Dudková: Křivoklátsko - kraj černých čápů; Asco, Praha 1996
  • Ložek V., Kubíková J., Spryňar P. a kol.: Chráněná území ČR - střední Čechy; AOPK ČR, Praha 2005, strana 737 - 804; ISBN 80-86064-87-5

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie CHKO Křivoklátsko ve Wikimedia Commons