Batolec duhový

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxBatolec duhový
alternativní popis obrázku chybí
Batolec duhový - sameček
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Podkmenšestinozí (Hexapoda)
Třídahmyz (Insecta)
Podtřídakřídlatí (Pterygota)
Řádmotýli (Lepidoptera)
PodřádGlossata
Čeleďbabočkovití (Nymphalidae)
Podčeleďbatolci (Apaturinae)
Rodbatolec (Apatura)
Binomické jméno
Apatura iris
(Linné, 1758)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Batolec duhový (Apatura iris) je nápadný druh denních motýlů z čeledi babočkovití. Je zajímavý tím, že podle úhlu dopadu slunečního světla se barva jeho křídel mění z hnědé přes fialovou až na jasně kovově modrou a zpět.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Je rozšířený téměř v celé Eurasii. Zřídka vystupuje do nadmořských výšek nad 1200 m n. m. Více na východ je hojnějším druhem denních motýlů, směrem na západ je vzácnější. V Česku je rozšířen po celém území, ale není hojný.[1]

Způsob života[editovat | editovat zdroj]

V přírodě lze vidět batolce od června do srpna.[2] Létá hlavně na lesních cestách, na okrajích smíšených lesů, ve vlhkých údolích a na zarostlých pasekách. Ráno létá pomaleji, přičemž rád sedá na zdechliny, trus zvířat, hnijící ovoce a celkově mokrá místa, hlavně okolo kaluží a mokřin. Přitahuje ho i lidský pot, a proto si někdy sedá i na upocené ruce. Později, v odpoledních hodinách, poletuje v korunách stromů. Protože žije skrytě, lze jej vidět jen zřídka. U samečka je vidět jistý stupeň teritoriálního chování, proto na místě jeho výskytu obvykle nacházíme jen jeden exemplář. Pokud ho ulovíme, po relativně krátkém čase jeho místo „obsadí“ jiný jedinec. Obvykle vidíme jen samečky, protože samičky se zdržují výš v korunách převážně listnatých stromů. Létají málo a to převážně v odpoledních hodinách. Někdy vydrží sedět celé hodiny v koruně stromu.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Vajíčko[editovat | editovat zdroj]

Samička klade vajíčka na listy živných rostlin, hlavně vrb. Vajíčka jsou olivově-zelená, až žlutavá, válcovitého tvaru.

Housenka[editovat | editovat zdroj]

Mladá housenka

Housenka se vyvíjí od července[1] na vrbě jívě, vrbě popelavé, vrbě ušaté, vrbě křehké[1] a taky na osice. Přezimuje ve 2. larválním instaru, kdy je asi 1 cm dlouhá a je zbarvena černohnědě. V tomto období je obvykle připředená k větvičce nebo listu. V dubnu začne být znovu aktivní a svléká se. Po tomto svlečení je zelená, žlutě zrnitá, se šikmými žlutými pruhy na bocích, modrými výrůstky na hlavě a dvěma červenými hroty na análním článku zadečku. Housenka 5. instaru (po 4. svlékání) se zakuklí, většinou v červnu, pod listy, zavěšená hlavou dolů.

Kukla[editovat | editovat zdroj]

Kukla je bledě zelená s dvěma hroty na hlavě. Zpravidla bývá přichycená za kremaster.

Dospělec[editovat | editovat zdroj]

Dospělec je velký motýl s rozpětím křídel 52–70 mm.[2] Má hnědě zbarvená křídla ozdobená bílými skvrnami a pásky. Spodní strana křídel je červenohnědá s bílými pásky a modrým, černě lemovaným očkem. Sameček má kovově modro-fialové zbarvení vrchní strany křídel, které se mění podle toho, jak na ně dopadá světlo. Samičce toto zbarvení chybí a bývá obvykle většího vzrůstu.

Ochrana druhu[editovat | editovat zdroj]

I když je v České republice chráněný zákonem jako ohrožený druh,[3] tak pokud nedojde k omezení počtu jeho vhodných biotopů, nehrozí v nejbližší době jeho vymizení.[1] Jeho areál rozšíření ve světe je dosud velký.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d www.lepidoptera.cz [online]. [cit. 2009-08-31]. Dostupné online. 
  2. a b HUDEC, Karel; KOLIBÁČ, Jiří; LAŠTŮVKA, Zdeněk; PEŇÁZ, Milan. Příroda České republiky: Průvodce faunou. 1. vyd. Praha: Academia, 2007. ISBN 978-80-200-1569-3. S. 242. 
  3. Vyhláška č. 175/2006 Sb.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dúhovec väčší na slovenské Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ponec, J.: 1982, Motýle. Obzor, Bratislava, p. 328 + obr.
  • Moucha, J. et Činčerová, E.: 1972, Sbírame motýli. Delfín, Práce, Praha, p. 92 - 93.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]