Orvieto

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Orvieto
Orvieto, celkový pohled
Orvieto, celkový pohled
Orvieto – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška325 m n. m.
StátItálieItálie Itálie
RegionUmbrie
ProvincieTerni
Orvieto
Orvieto
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha281 km²
Počet obyvatel21 043 (2008)
Hustota zalidnění74,9 obyv./km²
Správa
Oficiální webwww.comune.orvieto.tr.it
Telefonní předvolba763
PSČ05018
Označení vozidelTR
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Orvieto je historické město v italském regionu Umbrie, asi 100 km severně od Říma a asi 140 km JJV od Florencie. Leží na plochém temeni velkého bloku sopečného tufu. V okolí se pěstuje vynikající víno.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Orvieto (z latinského Urbs vetus, Staré město) bylo založeno Etrusky na tufovém skalisku nad údolím řeky Paglia. Koncem starověku bylo nazýváno Urbibentum nebo Urbs vetus - Staré město. Ve 3. století př. n. l. je dobyli Římané. Po pádu Římské říše je dočasně ovládli Gótové a Langobardi, v 10. století se stalo samosprávným městem. Později se Orvieto stalo součástí papežského státu, od roku 1860 patřilo ke sjednocené Itálii.

Ve 13. století mělo až Orvieto 30 tisíc obyvatel. Stalo se baštou guelfů, proto zde čas od času našli útočiště papežové. Například v letech 1262-1264 zde žil papež Urban IV., roku 1527 se sem po vyrabování Říma německými lancknechty uchýlil Klement VII.

Roku 1236 zřídil papež Řehoř XI. v Orvietu studium generale, dnes součást univerzity v Perugii. V letech 1261-1265 zde učil Tomáš Akvinský a napsal zde Summa contra gentiles a Catena aurea.

Roku 1263 vstoupilo Orvieto do liturgických dějin v souvislosti s eucharistickým zázrakem českého kněze Petra při mši svaté v Bolseně. Tato událost byla počátkem slavnosti Těla a krve páně a liturgických průvodů Corpus Christi

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Orvieto leží jednak na sekundární železnici Řím – Florencie, dále je napojeno také na vysokorychlostní trať téže trasy. Zároveň leží u dálnice A1 mezi Římem a Florencií.

Od prosince 2016 je obsluhováno také přímým nočním spojem Rakouských spolkových drah Mnichov / Vídeň - Řím.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Katedrála Panny Marie, jedna z nejkrásnějších staveb italské gotiky. Založena roku 1290 na paměť tzv. bolsenského zázraku, dostavěna kolem 1347, je postavena ze střídavých vrstev travertinu a basaltu. Na neobyčejně bohaté fasádě je mosaika od A. Orcagni, ve výzdobě pokračovali renesanční sochaři Federighi, Sanmicheli a Scagna až do 16. století. Uvnitř jsou fresky Fra Angelica, Luca Signorelliho a dalších.
  • Kostel San Giovenale z roku 1004 s freskami ze 13. století.
  • Papežský palác ze 13. století - vpravo od katedrály
    • v něm je umístěno Museo dell’Opera del Duomo vystavuje nejcennější obrazy a sochy z dómu, např. Andrey Pisana
  • Palazzo del Capitano románsko-gotická stavba ze 13. století - postaven ze sopečného tufu, schodiště a cimbuří v průčelí
  • Piazza della Repubblica
    • Palazzo comunale - románsko-gotická stavba (gotické arkády), průčelí obnoveno v 16. století
    • kostel Sant´Andrea (1260-1264) ) - s dvanáctihrannou věží (11. století)
    • kostel San Domenico (12. století) - Arnulfo di Cambio: náhrobek kardinála de Braye (1282) - vzorem pro raně renesanční náhrobky
  • Torre del Moro (16. století) - hranolová čtyřboká věž, výška: 47 m
  • Pozzo di San Patrizio - studna sv. Patrika z let 1527-1537, 61 m hluboká, opatřená dvojitým točitým schodištěm, aby muly mohly nepřetržitě chodit dolů pro vodu.
  • Etruská nekropole se stovkou komorových hrobů a zbytky chrámu.
  • Bludiště podzemních chodeb a galerií.

Víno Orvieto[editovat | editovat zdroj]

Orvieto patří mezi nejznámější bílá vína na světě. Vinná réva se pěstuje na pomezí 2 italských regionů Lazio a Umbrie. Od roku 1971 drží chráněné označení DOC. Historie vína i města ale sahá až 3 000 let zpátky a patří tak i k nejstarším vinařským městům na světě.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]