Kaifáš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Václav Hollar, Kristus před Kaifášem
Giotto, Kristus před Kaifášem

Josef Kaifáš (Kajfa) byl v letech 18-36 n. l. židovský velekněz, který se podle evangelií podílel na odsouzení Ježíše z Nazareta.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Židovský historik Josef Flavius ho uvádí jako "Josefa, zvaného Kaifáš", který byl zetěm svého předchůdce Annáše, velekněze v letech 6-15. Do úřadu ho jmenoval římský prokurátor Valerius Gratus roku 18 a roku 36 byl odvolán současně s odvoláním prokurátora Piláta Pontského.[1] Od doby Heroda Velikého už nebyl úřad velekněze doživotní ani dědičný, nýbrž byl libovolně jmenován i odvoláván panovníkem, později římským prokurátorem. Velekněží se tak v tomto období často střídali a mimořádně dlouhé období Kaifášovo svědčí o tom, že s prokurátory dobře vycházel. Ostatně i jeho nástupce, Jonathan ben Hannas, patřil do téže rodiny.

Kaifášův soud[editovat | editovat zdroj]

S tím vcelku souhlasí údaje evangelií (J 18, 13 (Kral, ČEP) aj.), podle nichž se v jeho domě sešla velerada a předem dohodla, že Ježíše zajmou a pošlou na smrt (Mt 26, 3 (Kral, ČEP); J 11, 49 (Kral, ČEP)). Kaifášův výrok, že je lepší, aby zahynul jeden člověk než celý národ, pak obě evangelia chápou jako prorocké ohlášení Ježíšovy oběti. Před veleradu v Kaifášově domě pak zajatého Ježíše přivedli a soudili. Když na jeho přímou otázku, je-li Mesiáš, syn Boha živého, Ježíš přitakal, odsoudil ho Kaifáš za rouhání a druhý den ráno poslal k Pilátovi (Mt 26, 59 (Kral, ČEP)n.; J 18, 19 (Kral, ČEP)n.) Markovo a Lukášovo evangelium líčí soud podobně, velekněze však nejmenují. Jako velekněz se pak Kaifáš jmenuje ještě v knize Skutků, kde má soudit apoštoly (Sk 4, 6 (Kral, ČEP)).[2]

Kaifášův rozsudek byl pak opakovaně záminkou k protižidovským bouřím a pogromům. Pokud se však události odehrály tak, jak je evangelia líčí, porušil Kaifáš židovský zákon, který například zakazoval vynést rozsudek smrti při prvním líčení.

Nález urny[editovat | editovat zdroj]

Roku 1990 byl na jeruzalémském předměstí Talpijot nalezen rodový hrob s několika kamennými schránkami na kosti (ossuarium). Na jedné zvláště ozdobné byl aramejský nápis "Josef bar Kajfa"; obsahovala pozůstatky asi šedesátiletého muže. O jeho ztotožnění s biblickým Kaifášem nebo jeho synem se zprvu pochybovalo, ale roku 2011 byla nalezena jiná schránka z téže doby s nápisem "Miriam, dcera Ješuy, syna Kaifase z kněžského rodu Maazijah". Protože jde o jméno velmi neobvyklé, je souvislost obou nálezů s biblickým Kaifášem pravděpodobná.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Flavius, Starožitnosti XVIII,95.
  2. Novotný, Biblický slovník, str. 317.
  3. Grab der Enkelin des Hohepriesters Kaiaphas gefunden (Nalezen hrob vnučky velekněze Kaifáše), na hagalil.com, 30. 6. 2011 (navštíveno v únoru 2014). Srv. také článek hebrejské Wikipedie k nálezu.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • A. Novotný, Biblický slovník. Praha: Kalich 1956.
  • Ottův slovník naučný, heslo Kaifáš. Sv. 13, str. 753.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku německé Wikipedie.