Roráty
Roráty (z latinského rorate „rosu dejte“) představují specifickou podobu ranní mariánské mše v době adventní. Typické české liturgické zpěvy, které rorátní mši doprovázejí, nemají v evropské kultuře obdobu.[1] Pro roráty je typické střídání chorálního zpěvu a menzurálních písní coby komentáře chorálního téma.
Označení „roráty“ pochází od mešního introitu 4. neděle adventní. Začíná se slovy: „Rorate coeli desuper“ (rosu dejte, nebesa, shůry). Původ rorátních mší lze hledat v době vlády Karla IV. Panovník zavedl celoroční praxi votivních mší k Panně Marii. K těmto mším se připojila tradice liturgického zpěvu, a to zvláště v prostředí utrakvistickém. Dosáhla svého vrcholu v 16. století. Rorátní zpěv provozovala zvláště literátská bratrstva. Rušení bratrstev za josefínských reforem roku 1783 znamená také úpadek rorátů jako takových. Od 20. století až do současné doby probíhají snahy alespoň o částečnou obnovu tradice rorátů.
Obsah |
Odkazy [editovat]
Související články [editovat]
Literatura [editovat]
- Rorate: české adventní zpěvy 16. století. Šmíd, F. [ed.]. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2003. ISBN 80-7192-617-5.
- Orel, Dobroslav. Staročeské roráty. Slova upravil Vladimír Hornof, harmonisoval Václav Vosyka. Praha: Školní nakladatelství, 1940. Zvláštní otisk z „Českého kancionálu“ č. 1. 96 stran.
