Mudroslovné knihy
Jako mudroslovné knihy se označuje pět knih Starého zákona. Jsou to: Jób, Přísloví, Kazatel, Kniha Moudrosti a Sírachovec. První tři se nacházejí i židovském a protestantském kánonu, poslední dvě v kánonu katolickém a často v kánonech východních církví.
Mudroslovné knihy, často označované i jako naučné, poučné, sapienciální či sapienční (lat. sapientia znamená „moudrost“) představují prostřední část křesťanského starozákonního kánonu (mezi knihami dějepisnými a prorockými) a od ostatních knih Starého zákona se liší především tím, že obsahují nejméně odkazů na izraelskou tradici a jsou spíše obecného, „všelidského“ charakteru. Mají také mnoho paralel v dobové mimoizraelské literatuře.
Nesprávně se sem někdy řadí i kniha Žalmů a Píseň písní, a to především z toho důvodu, že v rámci trojího dělení křesťanského Starého zákona (na knihy dějepisné včetně Pentateuchu, knihy mudroslovné a knihy prorocké) by je nebylo kam zařadit.
Mudroslovné knihy Nového zákona [editovat]
Po vzoru starozákonního dělení knih na dějepisné, mudroslovné a prorocké se lze setkat i s obdobným dělením novozákonních knih. V tom případě se za počné knihy považují všechny listy (celkem 21), tedy všechny knihy s výjimkou evangelií, Skutků apoštolů (což jsou dějepisné knihy) a Zjevení sv. Jana (což je jediná novozákonní "prorocká" kniha).
