Šva (hebrejština)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Znak šva vyznačen červeně

Šva (hebrejsky שְׁוָא, odvozeno od שָׁוְא šáv „nic“) představuje název pro znak ְ, jenž se užívá v hebrejské vokalizaci. Vyslovuje se buď jako polovokál ə (šva mobile) nebo prázdný vokál Ø (tj. nevyslovuje se, šva quiescens). Výslovnost šva v klasické a moderní hebrejštině se mírně liší.

Šva mobile[editovat | editovat zdroj]

Šva nabývá charakteru šva mobile („znělé šva“, hebrejsky שְׁוָא נָד šva nad či שְׁוָא נָע šva na, vyslovované jako ə do češtiny přepisované jako e) v těchto případech:[1]

  1. na počátku slova (בְּרִית bərit „smlouva“, neplatí v moderní hebrejštině: brit);
  2. uprostřed slova, pokud stojí
    • po jiném šva (מִזְבְּחִי mizbəchi „můj oltář“),
    • pod konsonantem s dageš forte (יִסְּדוּ jissədu „založili“),
    • po znaménku meteg.

Šva quiescens[editovat | editovat zdroj]

Šva quiescens („neznělé šva“, hebrejsky שְׁוָא נָח šva nach) zastupuje prázdný vokál. Šva nabývá charakteru šva quiescens ve všech ostatních případech, kdy není šva mobile, tedy:[2]

  1. na konci slova; na konci slova se šva většinou nevyskytuje výjimkou je koncové ך (např. הָלַךְ halach), zájmeno אַתְּ at a některé gramatické tvary (např. נֵרְדְּ nerd);[3]
  2. uprostřed slova, pokud stojí:
    • před jiným šva,
    • po přízvučné slabice,
    • po nepřízvučné slabice, v níž není meteg.

Někteří gramatikové (např. Joshua Blau) se zmiňují o šva medium. Jedná se o typ šva quiescens, po kterém ovšem nenásleduje u skupiny „begadkefat“ (ת פ כ ד ג ב) explozivní, nýbrž spirantní výslovnost (viz fonologie hebrejštiny). Toto šva se prý původně vyvinulo z historicky plného vokálu: z původního malake vzniklo malche (מַלְכֵי „králové“).[4] Rudolf Meyer toto pojetí odmítá a šva medium považuje za obyčejné šva quiescens. Zdůvodňuje to tím, že historicky je spirantizace doložena i tam, kde neexistoval žádný takový původní vokál: malche se podle něj mohlo vyvinout z milchi. Pravidlo explozivní výslovnosti po šva quiescens se začalo systematicky uplatňovat až v 8. století n. l., nicméně výslovnost některých slov (např. אֶתְכֶם etchem namísto etkem, „vás“) byla natolik zažitá, že se jejich původní spirantní výslovnost nezměnila.[5]

Šva compositum[editovat | editovat zdroj]

Pod laryngálami (ע ח ה א) nabývá šva mobile zpravidla kvůli lepšímu vyslovení charakteru šva compositum („složené šva“), jež vzniklo složením šva mobile a plného vokálu. Existují tři šva compositum: chatef kamec (ֳ krátké o), chatef patach (ֲ krátké a) a chatef segol (ֱ krátké e). Ve výjimečných případech se šva compositum nachází i pod jinými konsonanty, které nejsou laryngálami.[6]

Patach furtivum[editovat | editovat zdroj]

Patach futivum („vplížené patach“) je příbuzné s chatef patach. Nachází se na konci slova pod laryngálou, pokud jí předchází přízvučná slabika s tzv. dlouhým vokálem (וּ וֹ ֵי ִי). Patach furtivum se pak čte před laryngálou, pod kterou se nachází: זְרוֹעַ zəroa „pravice“.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BLAU, Joshua. A Grammar of Biblical Hebrew. 2. vyd. Wiesbaden : Harrassowitz Verlag, 1993. Dále jen Blau (1993). ISBN 3-447-03362-2. S. 13n. (anglicky) 
  2. Blau (1993). s. 14n.
  3. MEYER, Rudolf. Hebräische Grammatik. Berlin, New York : Walter de Gruyter, 1992. Dále jen Meyer (1992). ISBN 3-11-013694-5. S. 61–63. (německy) 
  4. Blau (1993). s. 15n.
  5. Meyer (1992), s. 62–63.
  6. Meyer (1992). s. 64n.
  7. Meyer (1992). s. 65.

Související články[editovat | editovat zdroj]