Dévanágarí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Různé znaky písma brahmí

Dévanágarí (देवनागरी) (někdy také nágarí) je abugidové (neboli „alfasylabické“ – některé jeho znaky zastupují hlásky, jiné slabiky) písmo používané pro několik indických jazyků, zejména hindštinu, nepálštinu a maráthštinu. Používá se také pro zápis sanskrtu. Podobně jako jiná indická písma se vyvinulo z písma bráhmí.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Ukázka ručně psaného textu Rgvédu z počátku 19. století.

Dévanágarí je součástí rodiny písem Nepálu, Indie, Tibetu a jihovýchodní Asie, které vznikly z písma bráhmí. Je potomkem guptovského písma, spolu s písmy siddham a šaradá. Východní varianty guptovského písma se nazývaly nāgarī a jejich první stopy prokazatelně pocházejí z 8. století po Kr. Kolem roku 1200 je začalo vytlačovat písmo siddham, které přežilo dodnes jako nosič textů tantrického buddhismu ve východní Asii, a písmo šáradá, které se používalo paralelně v Kašmíru.

Sanskrtské slovo nāgarī je femininum slova nāgara, což je adjektivní tvar (typ vrddhi) slova nagara, česky „město“. Tvar ženského rodu je tu kvůli původní vazbě na slovo lipi, česky „písmo“, tj. nāgarī lipi, česky „městské písmo“, přeneseně „písmo vzdělanců“. Existovalo několik druhů písma nágarí. Jedno z nich se lišilo přidáním předpony deva-, česky „bůh“ nebo božský. Spolu se slovem tvoří složené slovo (tatpuruṣa) s významem „městské [písmo] bohů“ nebo „božské městské [písmo]".

Název devanāgarī se začal používat poměrně nedávno, ale starší tvar nāgarī je stále častý. Rychlé rozšíření novějšího termínu bylo pravděpodobně zapříčiněno výlučným použitím tohoto písma při vydávání posvátných sanskrtských textů v druhé polovině 19. a začátkem 20. století. Vytvořil se dokonce dojem spjatosti písma dévanágarí se sanskrtem, takže se dnes mylně předpokládá, že je „písmem sanskrtu“. Ve skutečnosti v předkoloniálním období v Indii neexistovalo standardní písmo pro sanskrt a používalo se to, které bylo blízké obyvatelstvu v lokalitě, kde text vznikl.

Fonetika a fonologie[editovat | editovat zdroj]

Sanskrtská abeceda má 46 znaků, které jsou rozděleny do skupin podle způsobu a místa vyslovování. Abecedy dalších jazyků, které dévanágarí používají, mohou být rozšířené o další znaky, např. v hindštině jich je celá řada.

  1. samohlásky – a, á, i, í, u, ú, r, lr, lrí
  2. dvojhlásky – é, ai, ó, au
  3. hlásky hrdelní – k, kh, g, gh, n
  4. hlásky zadopatrové – č, čh, dž, džh, ň
  5. hlásky předopatrové – t, th, d, dh, n
  6. hlásky zubné – t, th, d, dh, n
  7. hlásky retné – p, ph, b, bh, m
  8. polohlásky – j, r, l, v 
  9. sykavky – ś, š, s 
  10. posthláska – h

Samohlásky (vokály)[editovat | editovat zdroj]

Písmeno Transkripce Výslovnost
Samostatné Značka Značka + प (p) IAST Čeština Sanskrt Hindština Maráthština
a a ə ə
पा ā á a
ि पि i i i ɪ i
पी ī í
पु u u u ʊ u
पू ū ú
पे e é e
पो o ó οː o
पै ai ai əi æ̝ː əi
पौ au au əu ɔː əu
पृ r ɻ ɾɪ ɾu
पॄ ɻː
पॢ lr ɭ
पॣ lrí ɭː
पॅ æ
पॉ ɔ


Souhlásky (konsonanty)[editovat | editovat zdroj]

Fonetičnost Nosovky Polohlásky Posthlásky
Neznělé Znělé
Neaspirované Aspirované Neaspirované Aspirované Neznělé Znělé
Guturály ka kha kʰə ga ɡə gha ɡʱə na ŋə ha ɦə
Palatály ča tʃə
tsə
čha tʃʰə
tsʰə
dža dʒə
dzə
džha dʒʱə
dzʱə
ňa ɲə ja ša ɕə
ʃə
Cerebrály ta ʈə tha ʈʰə da ɖə dha ɖʱə na ɳə ra ɳə ša ʂə
ʃə
Dentály ta t̪ə tha t̪ʰə da d̪ə dha d̪ʱə na la sa
Labiály pa pha pʰə ba bha bʱə ma va ʋə


Složené souhlásky (ligatury)[editovat | editovat zdroj]

Vedle sebe ग्ल gla न्त nta स्क ska श्व šva त्त tta
Znaménko r र्न rna न्र nra र्त rta त्र tra र्र rra
Přiřazení
pod sebou
द्ग dga द्घ dgha द्द dda द्ध ddha द्न dna
द्ब dba द्भ dbha द्म dma द्य dja द्व dva
क्त kta ह्ण hṇa ह्म hma ह्य hja ह्र hra
Dvakrát r ट्र ṭra ठ्र ṭhra ड्र ḍra ढ्र ḍhra ङ्र ṅra
Jiná přiřazení क्ष kša क्ष्म kšma ज्ञ džňa न्त्व ntva न्त्र्य ntrja


Číslice[editovat | editovat zdroj]

Číslice používané v dévanágarí jsou arabským číslicím, jež používáme i v češtině, velmi podobné:

0
1
2
3
4
5
6
7
8
9


V jazycích píšících dévanágarí se ale můžeme setkat i s arabskými (evropskými) číslicemi.

Sandhi[editovat | editovat zdroj]

Sanskrt má obsáhlý systém pravidel pro změny koncových hlásek, případně počátečních hlásek následujících slov. Říká se tomu sandhiová pravidla (sandhi znamená v češtině „spojení“). To je důsledek toho, že sanskrt je mluvená řeč převedená písmem dévanágarí v úplně přesné zvukové podobě do písemné podoby. I v češtině se zvuky počátečních a koncových hlásek v běžné mluvě mění, čeština tyto změny ale nezaznamenává v písmu.

Například setkají-li se dvě samohlásky, spojí se v jednu:
a + i = é --- adja iha ----- adjéha ------ (teď zde)
a + u = ó --- tathá uktah -- tathóktah --- (tak řečený)
a + r = ar -- tatra rkšah -- tatrarkšah -- (tam je medvěd)
a + é = ái -- adhuná éva --- adhunáiva --- (právě teď)
a + ó = áu -- atra óšadhih - atráušadhih - (zde je lék)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Zbavitel, Dušan PhDr. (1987). Sanskrt učební texty, Universita J.E. Purkyně, fakulta filozofická. Rektorát UJEP Brno a Geofyzika Brno. Oprávnění ministerstva kultury 21-514/79
  • Scharpé, Adriaan Dr. (1943). Klassieke sanskrit, Kon. atheneum Berghen. N.V. De Vlaamsche drukkerij Leuven - Toelating Nr. 2769