Akcent (hebrejština)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hebrejský biblický text Gn 1, 9 (Kral, ČEP); akcenty vyznačeny modře

Akcent plní v hebrejštině trojí funkci: označuje přízvučnou slabiku slova, zároveň má však také melodickou a interpunkční funkci. Akcent také může ovlivňovat kvalitu vokálů ve slově či význam slova.

Funkce akcentu[editovat | editovat zdroj]

Akcenty plní v hebrejštině hned trojí funkci najednou:[1]

  • melodická funkce – akcenty určují melodii při liturgickém přednesu textu;
  • přízvučná funkce – až na několik výjimek vyznačují akcenty slabiku s hlavním či vedlejším přízvukem. Přízvuk většinou leží na poslední slabice slova (ultima) – pak se přízvuk nazývá milra (מלרע‎‎, „zdola“), méně často na předposlední slabice (penultima) – mil'el (מלעיל‎‎, „shora“).[2] V moderní hebrejštině se oproti klasické hebrejštině vyskytují také slova, která mají přízvuk i na jiných slabikách.[zdroj?]
  • interpunkční funkce – akcenty spojují a rozdělují větu do logických celků (sousloví, části vět apod.). Odtud se pak akcenty dělí na konjunktivní (spojovací) a distinktivní (rozlučovací). Systém přízvuků v próze se liší od systému v poezii, nicméně oba systémy mají společné to, že každý verš je rozdělen na polovinu, každá polovina pak může být rozdělena na další poloviny atd.[3]

Vliv akcentu[editovat | editovat zdroj]

Akcenty se mohou ve větě z důvodu snadnější a rytmičtější výslovnosti ovlivňovat. Hebrejština se snaží vyhnout tomu, aby dvě přízvučné slabiky stály bezprostředně vedle sebe. Pokud by ve slovním spojení měly stát dvě přízvučné slabiky vedle sebe, dochází buď k potlačení přízvuku v prvním slově, anebo k posunu přízvuku v prvním slově z poslední na předposlední slabiku.[4]

Velké rozlučovací akcenty (zejména silluk ֽ a atnach ֑) mají vliv na vokál ve slabice, v níž se nachází. Tento vokál se pod vlivem akcentu, pokud je to možné, prodlužuje, a vzniká tak speciální „pauzální“ tvar slova. Například po vložení velkého rozlučovacího akcentu do slova majim מַיִם‎‎ nabývá toto slovo tvaru מָיִם‎‎.‎[5]

Akcent někdy mívá také fonémický charakter, tj. určuje význam slova. Například banu בָּ֫נוּ‎‎ „v nás“ oproti בָּנ֫וּ‎‎ „vybudovali“.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. MEYER, Rudolf. Hebräische Grammatik. Berlin, New York : Walter de Gruyter, 1992. Dále jen Meyer (1992). ISBN 3-11-013694-5. S. 71n. (německy) 
  2. Meyer (1992). s. 72.
  3. BLAU, Joshua. A Grammar of Biblical Hebrew. 2. vyd. Wiesbaden : Harrassowitz Verlag, 1993. Dále jen Blau (1993). ISBN 3-447-03362-2. S. 19-21. (anglicky) 
  4. Meyer (1992). s. 90n.
  5. Meyer (1992). s. 91n.
  6. Blau (1993). s. 19.

Související články[editovat | editovat zdroj]