Duncan I.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Příbuzenstvo
otec	Crínán z Dunkeldu
matka	Bethóc
bratr	Maldred
syn	Malcolm III.
syn	Donald Ban
syn	Mael Mhuir
vnuk	Duncan II.
vnuk	Edgar I.
vnuk	Alexander I.
vnuk	David I.
vnučka	Matylda Skotská
děd	Malcolm II.
bratranec	Macbeth I.
bratranec	Thorfinn Sigurdsson

Duncan I., také Duncan Mac Crínán, skotskou gaelštinou Donnchadh (* kolem roku 1000 - 14. srpna 1040) byl Skotský velekrál v letech 1034 – 1040.

Obsah 1 Původ 2 Boj o udržení moci 3 Duncanova poslední bitva 4 Návrat Duncanova rodu

[editovat] Původ

Duncan pocházel z rodu mormaerů z Athollu. Jeho otcem byl opat kláštera v Dunkeldu a mormaer z Athollu Crínán. Duncanova matka Bethóc byla dcerou skotského velekrále Malcolma II. Právě Malcolm II. nominoval před svou smrtí svého nejstaršího vnuka na úřad skotského velekrále. Předtím ještě Malcolm II. tvrdě zasáhl proti svým oponentům. Zlikvidoval mocného mormaera z Moray Gillecomgaina i bratra jeho manželky Malcolma Mac Bodha, čímž byl zajištěn Duncanův úspěch při následné volbě nového skotského velekrále. Zatím ale Duncan zastával post krále Cumbrie. Kolem roku 1030 se oženil s dánskou šlechtičnou, sestřenicí jarla Siwarda, budoucího hraběte z Northumbrie. 25.11. 1034 zemřel Malcolm II. a podle keltského zákona tanistry a Malcolmova přání byl Duncan Mac Crínán určen za jeho nástupce. V prosinci byl zvolen ve Scone skotským velekrálem. S Duncanovým zvolením se upevnila pozice athollské dynastie a ta získala jasnou převahu nad ostatními klany ve Skotsku.

[editovat] Boj o udržení moci

Duncan byl velmi ambiciózní vládce, ale neměl mimořádné schopnosti svého děda Malcolma II., který byl respektovaným panovníkem. Hned první vážné zkoušce byl Duncan I. vystaven roku 1038, kdy jižní provincie Skotska napadl hrabě Eadulf. Nepřítele se podařilo odrazit, ale mormaerové a náčelníci žádali odplatu a další pronásledovaní vojsk hraběte Eadulfa. Tento plán ale kolidoval s Duncanovou myšlenkou na vojenské tažení na sever a posunutí severních hranic. Duncan se rozhodl pro riskantní a nesmyslné vedení války na obou frontách najednou. Začátkem roku 1040 začala Duncanova expanze do Northumbrie a Anglie. Zároveň poslal část vojsk do boje proti svému severnímu sousedovi a bratranci Thorfinnu Sigurdssonovi, jarlovi Orknejskému. V Northumbrii byla Duncanova vojska tvrdě poražena a skotský velekrál konečně pochopil, že lepší a méně vyčerpávající bude vést válku jen proti jednomu nepříteli. Sjednotil zbytky obou armád a vydal se na sever. Zde byla Duncanova vojska v lodní bitvě poražena a zahnána na útěk. Samotnému Duncanovi se jen s velkými obtížemi podařilo uniknout zajetí. Orknejské vojsko následně napadalo pobřežní osady a věnovalo se drancování severních provincií Skotska. V Thurso pak byla poražena i Duncanova pozemní vojska.

[editovat] Duncanova poslední bitva

Ve čtvrtek 14. 8. 1040 se střetla armáda skotského velekrále Duncana I. s armádou jeho bratrance Thorfinna Sigurdssona, jarla z Orknejí, v rozhodující bitvě u Burgheadu. Na stranu Thorfinna Sigurdssona se postavil další vnuk Malcolma II., mormaer z Moray, Macbeth (což byl bratranec obou soupeřů, Duncana i Thorfinna). Z bitvy tří bratranců vyšel jako poražený Duncan I., který se pokusil o útěk. Ten se ale nezdařil a skotský velekrál Duncan I. byl za nejasných okolností zabit v Pitgaveny u Elginu. Orknejská vojska vydrancovala sever Skotska a pak se jarl Thorfinn Sigurdsson stáhl zpět na Orkneje, přestože si mohl jako vnuk Malcolma II. činit nárok na úřad skotského velekrále. Tento fakt nasvědčuje tomu, že už před bitvou u Burgheadu zřejmě Thorfinn Sigurdsson skutečně uzavřel dohodu s Macbethem a součástí této dohody bylo i rozdělení moci a území po plánované porážce Duncana I. Macbeth se po Duncanově smrti vydal do Scone, kde byl následně zvolen skotským velekrálem. To, že proti tomuto vývoji situace nikdo neprotestoval svědčí o tom, že Duncan nebyl příliš oblíbeným panovníkem. Jen členové klanu mormaerů z Athollu viděli ve zvolení Macbetha katastrofu. Otec Duncana I. Crínán z Dunkeldu poslal rychle všechny tři své vnuky do exilu, stejně jako snachu, vdovu po svém synovi. Roku 1045 se Crínán z Dunkeldu pokusil v čele athollských vojsk povstat proti Macbethovi, ale byl poražen a zabit.

[editovat] Návrat Duncanova rodu

Macbeth byl po sedmnácti letech své úspěšné vlády zabit roku 1057 v bitvě u Lumphananu a skotským velekrálem byl následně zvolen jeho nevlastní syn Lulach. Ten byl po pouhých sedmi měsících vlády zabit 17. 3. 1058, tím okamžikem se rod Duncana I. vrací zpět ke svému ztracenému mocenskému postavení ve Skotsku. Skotským velekrálem se stává syn Duncana I. Malcolm III., který po svém návratu z exilu v Anglii zbavil trůnu a života oba své předchůdce. Od doby Malcolma III. je skotský velekrál volen již jen formálně. Dosavadní systém tanistry je postupně nahrazován zákonem primogenitury a dědičnosti královského titulu v jednom rodu. Potomci a příbuzní Malcolma III. se tak stali vládnoucí dynastií, která ve Skotsku panovala až do roku 1286.

Související články obsahuje Portál Středověk