Vilém I. Skotský

Vilém I
Skotský král
Doba vlády	9. prosinec 1165 – 4. prosinec 1214
Narození	kolem 1142
Úmrtí	4. prosince 1214
	Stirling
Pochován	Opatství Arbroath
Předchůdce	Malcolm IV.
Následník	Alexandr II.
Manželky	Ermengarda z Beaumontu
Potomci	Markéta Isabella Alexandr Marjorie
Dynastie	Dunkeldové
Otec	Jindřich, hrabě z Northumbrie
Matka	Ada de Warenne

Vilém I. (ve skotské gaelštině: Uilliam mac Eanric; v moderní Gaelštině: Uilleam mac Eanraig), známý jako Lev nebo Garbh, "Drsný", (1142/1143 – 4. prosinec 1214) vládl jako král Skotska (Alby) od roku 1165 do 1214.

Jeho vláda byla druhou nejdelší ve skotské historii před sjednocením s Anglií v roce 1707. Na trůn nastoupil po smrti svého bratra Malcolma IV. 9. prosince 1165 a korunován byl 24. prosince 1165.

Na rozdíl od svého hluboce věřícího křehkého bratra byl Vilém statné postavy, zrzavý a tvrdohlavý. Byl zdatným panovníkem, přestože jeho vládu kazily nešťastné pokusy o znovuzískání kontroly nad Northumbrií ovládané Normany.

Historie

Skotská královská standarta

Vilémovi se tradičně připisuje založení opatství Arbroath v západním Skotsku, místo pozdější Arbroathské deklarace, která vyhlásila skotskou nezávislost.

Vilém začal užívat jména Lion Rampant (v heraldice: lev stojící na zadních nohou) dle svého práva z heraldického zákona. Titul "Lev" mohl užívat díky své vlajce či standartě, což byl právě červený stojící lev na žlutém pozadí. Tato vlajka se (spolu s dvojitým lemem štítu doplněným stylizovanými květy lilie) později stala skotskou královskou standartou, která se dosud používá, a je i součástí královské standarty Spojeného království, kde tvoří její dvě diagonálně protilehlé čtvrtiny v sousedství erbu Anglie a erbu Irska. S Vilémem byla vlajka spojena, protože kronikář Fordun jej nazval "Lvem spravedlnosti".

Vilém také v roce 1152 zdědil titul hraběte z Northumbrie. Tohoto titulu se však musel v roce 1157 vzdát ve prospěch svého anglického krále Jindřicha II., což způsobilo Vilémovi potíže, když se sám stal králem, protože velmi usiloval o získání Northumbrie zpět.

Byl významným rebelem ve vzpouře proti Jindřichu II. v letech 1173–1174. V bitvě u Alnwicku v roce 1174, během vzpoury podporujícího nájezdu Vilém sám napadl anglické oddíly, spadl z koně, byl Jindřichovými oddíly zajat a v řetězech odveden do Newcastlu, pak do Northamptonu a nakonec do francouzského Falaise v Normandii.

Jindřich poté vyslal vojsko do Skotska a okupoval je. Jako výkupné za navrácení království byl Vilém donucen uznat Jindřicha jako svého pána a souhlasit se zaplacením nákladů na okupaci Skotska anglickou armádou. Bylo tak učiněno Falaiskou smlouvou, načež se směl vrátit do Skotska a v roce 1175 přísahal Jindřichovi II. věrnost na hradě v Yorku.

Falaiská smlouva nepozbyla platnosti dalších 15 let. Až Richard I. Lví srdce souhlasils jejím vypovězením výměnou za 10 tisíc marek, když potřeboval peníze na třetí křížovou výpravu.

Manželství a smrt

Opatství Arbroath

Díky podmínkám Falaiské smlouvy měl Jindřich II. právo vybrat Vilémovi nevěstu. Vilém se tak roku 1186 oženil s Ermengardou de Beaumont, vnučkou krále Jindřicha I. Věnem dostala edinburský hrad. Manželství však příliš vydařené nebylo a trvalo mnoho let, než Ermengarda Vilémovi porodila dědice. Jejich dětmi byly:

1. Markéta Skotská, hraběnka z Kentu (1193–1259), která se vdala za Huberta de Burgh, 1. hraběte z Kentu.
2. Isabella (1195–1253), vdaná za Rogera Bigoda, 4. hraběte z Norfolku.
3. Alexandr (1198 – 1249)
4. Marjorie (1200–44), vdala se za Gilberta Marshala, 4. hraběte z Pembroke (ve Walesu).

Vilém zemřel ve Stirlingu roku 1214 a leží pohřben v opatství Arbroath. Jeho následníkem na trůně se stal syn Alexandr, který vládl v letech 1214 - 1250.

Zdroje

V tomto článku je použit překlad textu z článku William I of Scotland na anglické Wikipedii.

Uvedené zdroje:

• Ashley, Mike. Mammoth Book of British Kings & Queens, 1998
• Magnusson, Magnus. Scotland: Story of a Nation, 2001