Konstantin II. Skotský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Konstantin II.
Král Alby
Konstantin II.
Doba vlády 900943
Úmrtí 952
St. Andrews
Pochován St. Andrews
Předchůdce Donald II.
Nástupce Malcolm I.
Potomci Indulf
Rod Alpinové
Otec Aedh

Konstantin II. (před rokem 879952) byl králem Alby, jak se v té době označovalo království na území Skotska. Jeho děda Kenneth I. byl prvním zaznamenaným králem svého rodu, jako král Piktů.

Jeho vláda, podobně jako období panování jeho předků, bylo poznamenáno střety s Vikingy. V době kdy vládl, panovníci jižních království Wessexu a Mercie, později Anglického království ovládli sporné území Northumbrie. Konstantin se s nimi nejprve spojil v boji proti Vikingům, ale později se s nimi dostal do konfliktu a v letech 927 a 934 byl nucen uznat Ethelstanovu nadvládu. Konstantin se později spojil s vikinským králem Dublinu a napadl Ethlestana, ale roku 937 v bitvě u Brunanburghu byl poražen.

Roku 943 abdikoval, jeho následníkem se stal syn jeho předchůdce Malcolm I., odešel do ústraní kláštera v St. Andrews, kde také roku 952 zemřel. Délkou vlády byl ve Skotsku překonán pouze Vilémem I.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Datum jeho narození není uvedeno, ale vzhledem k tomu, že jeho otec a král byl zabit roku 878, narodil se zřejmě dříve než rok před jeho smrti. Poté se v irských kronikách objevuje zmínka až o smrti Donalda II. Historici předpokládají, že v mezidobí vládl Giric a Konstantin se svým bratrancem našli útočiště v exilu na irském královském dvoře.

Giric zemřel roku 889 a Konstantin se zřejmě s Donaldem, který se stal králem, vrátil do země. Války s Vikingy pokračovaly i v době Donaldovy vlády, ten byl roku 900 zabit v jedné bitvě s nimi a Konstantin se stal jeho nástupcem na trůnu.

Vikingové a biskupové[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší událost zaznamenaná v Kronice králů Alby v období vlády Konstantina je vikinský útok, vypálení Dunkeldu a celé Albanie. Toto je první použití názvu Albania, latinského překladu irského označení Alba, pro území ovládané Kennethovými potomky. Jednalo se buď o Vikingy vyhnané z Dublinu roku 902, nebo o ty, kteří porazili Donalda II. roku 900. Kronika uvádí, že seveřané byli roku 904 poraženi u Srath Erenn.

Dalším záznamem v kronice je údaj o tom, že se Konstantin setkal s biskupem Cellachem na hoře Hill of Belief nedaleko Scone a dohodli se, že zákony světské i církevní by měly být jednotné pro celé Skotsko (latinsky pariter cum Scottis). Výklad tohoto setkání není jednoznačný. Mohlo se jednat o setkání před královou inaugurací nebo o urovnání sporů mezi církevní a světskou mocí.

V období let 914916 došlo ke zvýšení aktivity Vikingů v Irském moři. Severní část Northumbrie v té době ovládal Ealdred, který požádal Konstantina o pomoc proti Vikingům. Oba se svými vojsky vyrazili na jih, kde se v nerozhodné bitvě střetli s nepřítelem. Alfrédův syn Eduard ovládl Mercii a nedaleko Backewelu nechal postavit hrad, z něhož jeho vojsko mohlo lépe kontrolovat severní oblasti. Anglosaská kronika uvádí, že roku 920 nebo 921 došlo k setkání Eduarda s ostatními panovníky oblastí v Británii, mimo jiné i Konstantina, kteří ho uznali za svého pána. Poprvé byl v kronice použit termín scottas, od něhož bylo později odvozeno pojmenování obyvatel Skotska.

Ethelstan[editovat | editovat zdroj]

Poté co Ethelstan nastoupil na anglický trůn, obsadil větší část Northumbrie a Anglické království se stalo nejsilnějším královstvím v Británii. Kronika Johna z Worcesteru uvádí, že se Ethlestan setkal s odporem ze strany Konstantina, krále Strathclyde i velšského panovníka. Jednání u Eamont Bridge roku 927 skončilo dohodu s Ethlestanem, že uvedení panovníci se nespojí s Vikingy proti Ethlestanovi.

Důvody proč roku 934 vyrazil Ethlestan se svou armádou na sever kroniky neuvádí. V květnu dobyl Winchester a v červnu dorazil k Nottinghamu. Owen, král Strathclyde, byl poražen u Symeonu. Poté zřejmě došlo k jednání mezi Konstantinem a Ethlestanem. Konstantinův syn se stal Ethlestanovým rukojmím a on sám doprovodil Ethlestanovo vojsko při návratu na jih.

Roku 937 vpadl Konstantin s Owenem ze Strathclyde a Olafem z Dublinu do Anglie. Vojska se střetla v bitvě u Brunanburghu, která skončila vítězstvím anglické armády. Konstantin, v té době už šedesátiletý, v ní ztratil syna. I když se jednalo o velkou bitvu, zřejmě nevyřešila situaci v Británii. Dva roky poté Ethlestan zemřel a rok po jeho smrti Amlaib z Irska obsadil Northumbrii a oblast Danelawu v Mercii.

Pozdní období[editovat | editovat zdroj]

V polovině 10. století byl už Konstantin starý muž. V království Alba ještě nebyla vytvořena tradice předávání moci, ale bylo zřejmě upřednostňováno předání moci nejstaršímu synovi. V té době byl jeho jediný žijící syn Indulf ještě příliš mladý, aby se stal králem. Jeho následníkem se tak stal jeho synovec Malcolm.

Kroniky uvádí, že k předání moci byl Konstantin donucen, roku 943 abdikoval a vstoupil do kláštera. Zemřel roku 952. Jeho syn Indulf se stal králem po Malcolmově smrti.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Constantine II of Scotland na anglické Wikipedii.