Blade Runner

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Blade Runner
Původní název Blade Runner
Jazyk angličtina
Délka 117 minut
Žánr Science fiction
Scénář Hampton Fancher
a David Webb Peoples
podle knihy Philipa K. Dicka
Režie Ridley Scott
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role Harrison Ford
Rutger Hauer
Sean Young
Produkce Michael Deeley
Hudba Vangelis
Kamera Jordan Cronenweth
Střih Les Healey
Výroba a distribuce
Premiéra 25. červen 1982
(USA)
Distribuce Warner Brothers
Rozpočet cca 28 000 000 $
Blade Runner na IMDb

Blade Runner (v české verzi též jako Ostré komando) je kultovní[1] dystopický sci-fi film režiséra Ridleyho Scotta z roku 1982, natočený na námět knihy Philipa K. Dicka. Tento film také obdržel Českého lva 1993 za nejlepší zahraniční film.

Obsazení[editovat | editovat zdroj]

Harrison Ford Rick Deckard
Rutger Hauer Roy Batty
Sean Young Rachael
Edward James Olmos Gaff
M. Emmet Walsh Bryant
Daryl Hannah Pris
William Sanderson J.F. Sebastian
Brion James Leon Kowalski
Joe Turkel Eldon Tyrell
Joanna Cassidy Zhora

Příběh[editovat | editovat zdroj]

Příběh, odehrávající se v Los Angeles v roce 2019, se točí kolem osamělého detektiva Ricka Deckarda (Harrison Ford), který dostane od svého bývalého velitele poručíka Bryanta úkol pátrat po replikantech – androidech, kteří pronikli z pracovních kolonií na jiných planetách na Zemi.

Své pátrání začíná návštěvou společnosti Tyrell, která replikanty vyrábí. Setká se s šéfem koncernu a s mladou ženou Rachel (Sean Young). Na ní provede zkušebně test, který má odhalit, zda je testovaná osoba replikant nebo člověk. Ke svému překvapení Deckard zjišťuje, že Rachel je pouze pokročilý model replikanta a nikoli živá žena.

Malá skupina replikantů vedená Royem Battym (Rutger Hauer) se mezitím snaží odhalit způsob, jakým překonat základní omezení své existence – čtyřletý život. Snaží se proniknout do společnosti Tyrell, aby se mohli setkat přímo se svým tvůrcem, dr. Tyrellem.

Deckard se replikantům dostává na stopu, ale zároveň se zamilovává do Rachel, což ještě mnohem víc komplikuje jeho vztah k replikantům. Ti se zdají být mnohdy více lidskými než sami lidé. Deckard pochybuje o tom, zda sám není replikantem (viz polemika níže).

Příběh graduje, Roy Batty proniká k dr. Tyrellovi a zabije ho. Deckard odhalí místo, kde se schovávají poslední dva zbylí replikanti Pris a Roy. Pris umírá a Deckard s Royem svádí dlouhý souboj v rozpadajícím se starém domě. Nakonec zachrání Roy Deckardovi život, vede krátký monolog o rozdílech mezi lidmi a replikanty a nakonec umírá. Deckard s Rachel společně utíkají.

Vlivy a motivy[editovat | editovat zdroj]

Předlohou pro film je kniha spisovatele Philipa K. Dicka Sní androidi o elektronických ovečkách?[2] Příběh knihy je ale (přirozeně) podrobnější a od filmu se v mnohém liší.

Blade Runner je považován některými kritiky za jeden z nejlepších filmů svého žánru, jiní jej označili jako propadák.[2] Exceluje svou výpravou, kamerou a svícením, způsobem snímání i použitou hudbou (a jejím skloubením s obrazovou stránkou filmu), nebo třeba i vypilovanými dialogy.[zdroj?] Futuristické Los Angeles je komplexně vykreslené jako temné město, v kterém se mísí různé národnosti a kultury, v kterém prakticky neustále z temného nebe padá déšť. Odkazy k filmu noir, ať už právě výpravou nebo samotnou stavbou příběhu (osamělý detektiv, krásná žena), jsou velmi výrazné. Za konkrétní zdroje inspirace lze považovat třeba filmy Metropolis nebo Alphaville.

Inspirace Blade Runnerem[editovat | editovat zdroj]

Film sám v mnohém inspiroval například filmy Johnny Mnemonic, Kókaku Kidótai/Ghost in the Shell, Pátý element a jiné. Poslední série Červeného trpaslíka, nazvaná Zpátky na Zemi byla od začátku koncipovaná tak, aby tomuto filmu vzdala hold. Jedno z míst, které Roy zmiňuje jako bojiště, z kterého s ostatními androidy utekl, je Tannhäuser Gate (které je krátce zmíněno i v pokračování filmu). Konkrétně v souvislosti s tímto fiktivním místem vzniklo od demoscénní skupiny Cubicle stejnojmenné demo.[3]

Leitmotiv filmu[editovat | editovat zdroj]

Za ústřední téma filmu lze považovat, co je podstatou lidskosti, o kterou zde bojují jak replikanti, tak samotný Deckard, který v průběhu filmu projde změnou svého vztahu k nim – od nahlížení na ně jako na věci (při prvním setkání s Rachael řekne „Replikanti jsou jako jiné stroje. Mohou být prospěšní nebo nebezpeční. Pokud jsou prospěšní, netýká se mě to.“) až po lásku k jednomu z nich. Co znamená být člověkem ve chvíli, kdy replikanti jsou (slovy dr. Tyrella) „lidštější než člověk sám“, to je osou filmu.

Již od prvního uvedení filmu do kin se mezi fanoušky rozhořela debata, zda je Rick Deckard replikant nebo člověk. Samotný režisér Ridley Scott se k tomuto tématu nevyjádřil 20 let až do roku 2002, kdy v interview prohlásil, že Deckard je replikant. Tomuto tvrzení oponují jak scenárista Hampton Fancher, tak představitel hlavní role Harrison Ford, kteří tvrdí, že Deckard je člověk. Mezi fanoušky převládá názor, že v původní verzi s happy-endem je Deckard pravděpodobně člověk, zatímco v Director’s Cut verzi z roku 1992 je replikant. Tato možnost je podpořena především snovou sekvencí s jednorožcem a scénou na konci filmu s origami jednorožce, které Gaff zanechal před Deckardovým bytem, jako by tím naznačoval, že Deckardovy vzpomínky a sny byly implantovány.[4]

Odlišné verze filmu[editovat | editovat zdroj]

Existuje asi šest různých verzí Blade Runnera, které byly od doby, kdy film vznikl, představeny veřejnosti.

Verze pro kina[editovat | editovat zdroj]

Verze z roku 1982 určená pro evropská a americká kina, která je výsledkem zásahů studia Warner Brothers, obsahuje jednak Deckardův vysvětlující voice-over a také happy end v kterém Deckard a Rachel odjíždí autem pryč z Los Angeles a pro který byly použity nepoužité záběry z filmu Stanley Kubricka Osvícení. Důvodem pro zásahy do filmu byly špatné výsledky testovacích projekcí, při kterých diváci filmu málo rozuměli. Ani Ridley Scott ani Harrison Ford s použitím voice-overu nesouhlasili.

Director's Cut[editovat | editovat zdroj]

V roce 1990 Warner Brothers krátce umožnili promítání dvou 70mm kopií pracovní verze filmu, které označili jako Director's Cut[p 1] Ridley Scott veřejně odmítl, že by se jednalo o režisérský sestřih, zejména s ohledem na to, že šlo o hrubý sestřih, který neobsahoval Vangelisovu hudbu. Warner Brothers se proto rozhodli uvést v roce 1992 režisérský sestřih, který vznikl pod Scottovým vedením.

Warner Brothers najali filmového restaurátora Michaela Arick, který objevil pracovní verze Blade Runnera a který už konzultoval možné úpravy se Scottem. Začal tím, že strávil několik měsíců v Londýně s Lesem Healym, který dělal Scottovi asistenta střihu, a společně se pokusili sestavit seznam změn, které chtěl Scott ve filmu udělat. Dostal také několik podnětů a příkazů přímo od režiséra. Arick provedl několik změn, většinou se jednalo o drobné úpravy ve střihu, například vložení scény, kdy Deckard najde v závěru filmu origami jednorožce. Tři změny ovšem byly zásadní: odstranění Deckardova voice-overu, vložení snové sekvence s jednorožcem a odstranění happy-endu.

Ridley Scott si v průběhu let stěžoval, že vzhledem k časovým i finančním obtížím a také vzhledem k práci, kterou v té době dělal na filmu Thelma a Louisa, nemohl film nabýt přesně té podoby, s kterou by byl zcela spokojený. Tedy přestože je se současným Director's Cut spokojenější než před rokem 1992, nikdy se s ním nespokojil jako se svým vlastním definitivním režisérským střihem.

Pokračování[editovat | editovat zdroj]

  • V roce 1998 natočil Paul W. S. Anderson (velmi) volné pokračování Blade Runnera, nazvané Soldier, s Kurtem Russelem v hlavní roli. Přestože film měl 3× větší rozpočet, ani zdaleka nedosáhl kvalit Blade Runnera a stal se velkým propadákem (vydělal zpět jen asi 1/5 nákladů); navíc nebyl kladně přijat ani odbornou kritikou, ani (v té době již rozvinutou) fanouškovskou základnou.
  • V roce 2012 společnost Alcon Entertainment ohlásila, že Blade Runner bude mít pokračování. Režisérem má být Ridley Scott a scénáristou Hampton Fencher. Děj druhého dílu se má odehrávat několik let po tom prvním a hlavní postavou bude tentokrát žena.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Director's Cut nebo také režisérská verze je nově vytvořená verze filmu, která by měla více odpovídat původní představě režiséra o vyznění díla. Od distribuované kopie se liší například přidáním, ubráním nebo přepracováním některých scén, které můžou ovlivnit také celkovou délku filmu. Režisérské verze filmů začaly vznikat v 80. letech minulého století současně s rozvojem domácího kina. Blade Runner byl jedním z prvních filmů, ze kterého byl Director's Cut vytvořen.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Kultovní Blade Runner se dočká druhého dílu [online]. Aktuálně.centrum.cz, [cit. 2012-07-27]. Dostupné online.  
  2. a b ADAMOVIČ, Ivan. Encyklopedie fantastického filmu. Praha : CINEMA, 1994. ISBN 80-901675-3-5. Kapitola 300 hlavních filmů, s. 27.  
  3. http://www.pouet.net/prod.php?which=18352
  4. Je Deckard replikant? Analýza fanouškovských interpretací

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]