Juliána Nizozemská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Juliána
Nizozemská královna
Portrét
Juliána v roce 1981
Doba vlády4. září 194830. dubna 1980
Korunovace6. září 1948 Nieuwe Kerk (Amsterdam)
Úplné jménoJuliana Louise Emma Marie Wilhelmina
Narození30. dubna 1909
Palác Noordeinde, Haag, Nizozemsko
Úmrtí20. března 2004 (ve věku 94 let)
Soestdijk Palace, Baarn, NizozemskoNizozemsko Nizozemsko
PohřbenaNieuwe Kerk (Delft), Delft, Nizozemsko
PředchůdceVilemína
NástupceBeatrix
ManželBernhard Lippsko-Biesterfeldský
PotomciBeatrix
Irene
Margriet
Christina
DynastieOranžsko-Nasavští (de iure)
Meklenburští (de facto)
OtecJindřich Meklenbursko-Zvěřínský
MatkaVilemína Nizozemská
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Juliana Louise Emma Marie Wilhelmina (30. dubna 1909, Haag20. března 2004, Soestdijk, Baarn) byla nizozemská královna, oranžsko-nasavská kněžna, meklenburská vévodkyně a lippsko-biesterfeldská kněžna. Vládla v Nizozemsku od 4. září 1948 do 30. dubna 1980.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Juliana se svou matkou, královnou Vilemínou, v roce 1914

Juliana byla jediná dcera královny Vilemíny a jejího manžela knížete Jindřicha Meklenburského. Panovala v Nizozemsku od abdikace své matky 4. září 1948 do vlastního odstoupení z trůnu v den svých narozenin 30. dubna 1980 (tento den, zvaný Dnem KrálovnyKoninginnendag, se stal státním svátkem a dodnes je každoročně oslavován).

Matka budoucí nizozemské královny dělala vše pro to, aby její jediná dcera neměla podobný smutný osud jako ona a aby se mohla bavit a vyrůstat s dětmi svého věku. Následnice trůnu byla vychovávána v prostotě, v občanském prostředí, protože však nizozemská ústava předpokládala, že při dosažení osmnácti let věku bude připravena k převzetí trůnu, byla její výchova více akcelerována, nežli u jiných dětí. Dva dny po osmnáctých narozeninách uvedla matka mladou ženu do „Raad van State“ (Státní rady). V tomtéž roce začala studovat na Univerzitě v Leidenu sociologii, ekonomii, základy práva, religionistiku, během studií se účastnila i přednášek o kultuře Surinamu a Antil, mezinárodních vztazích, mezinárodním právu, historii. Studovala privátně i základy islámu, náboženství praktikovaného v mnoha nizozemských koloniích. Získala titul doktora politických věd a velmi odpovědně se připravovala na svou budoucí roli královny.

Americký president Truman s manželkou vítají královnu Julianu a jejího manžela, prince Bernharda, na washingtonském letišti (2. dubna 1952).

Manželství[editovat | editovat zdroj]

V souladu se zaběhnutými zvyky královna Vilemína začala hledat pro Julianu vhodného ženicha. V roce 1936 při příležitosti zimních olympijských her v Garmisch-Partenkirchenu poznala Juliana knížete Bernarda z Lippe-Biesterfeldu. Její volba byla matkou akceptována a královský rod Orange-Nassau i celý nizozemský národ svatbu princezny a knížete Bernarda z Lippe-Biesterfeldu (7. ledna 1937 – ve výroční den svatby Julianiných prarodičů, krále Viléma III. Nizozemského a královny Emmy Waldecko-Pyrmontské, padesát osm let předtím) se vzrušením přivítal. Všude se objevily oranžové stuhy, ulice a náměstí Haagu byly ozdobeny osvětlenými sloupy. Kníže Bernard byl atraktivní mladý muž a třebaže nebyl playboy, byl osobou dynamického netradičního životního stylu; princezna Juliana se do něho zamilovala hluboce a její láska trvala celý život, přetrvavši odloučení během druhé světové války stejně jako občasné neshody či mimomanželské vztahy a veřejně známé nelegitimní potomky knížete.

Z manželství vzešly čtyři dcery:

Panování[editovat | editovat zdroj]

V roce 1948 královna Vilemína ve prospěch dcery abdikovala. Nová královna se odstěhovala z ponurého královského paláce v Haagu, aby vedla na venkově spokojený život s knížetem Bernardem a svými čtyřmi dcerami. Ještě před nástupem na trůn musela během několika týdnů na podzim roku 1947 a poté ještě 1948 zastupovat svou matku jako regentka z důvodu její nemoci, během níž nebyla schopná vykonávat panovnické povinnosti.

Nizozemci měli Julianu nesmírně rádi, jejím trůnem však v roce 1956 otřásl případ negramotné léčitelky Greet Hofmans, ve kterou Juliana vkládala naději na vyléčení své nejmladší dcery z hrozící slepoty. Hofmansová postupně získala na královnu velký vliv (někdy bývá dokonce přirovnávána k Rasputinovi a jeho vlivu na carevnu Alexandru) a začala se dokonce pokoušet ovlivňovat politické dění ve státě, což vyvolalo velké pobouření a odpor. Juliana uvažovala o abdikaci, nakonec však zůstala na trůně, Hofmansová ovšem musela odejít.

Juliana jako manželka a matka – se svým manželem Bernardem z Lippe-Biesterfeldu a novorozenou dcerou Beatrix (únor 1938)

Abdikace[editovat | editovat zdroj]

Po třiceti dvou letech panování královna Juliana – podobně jako její matka – abdikovala ve prospěch dcery. Své rozhodnutí ohlásila 31. ledna roku 1980 prostřednictvím televize: „Nebylo by ode mne rozumné další vykonávání mé funkce, když dříve nebo později se síly člověka začínají vyčerpávat a nemohu dělat svou práci tak jako dříve.“ Vybrala si den svých sedmdesátých prvních narozenin, aby podepsala abdikaci a z královského balkónu vyhlásila své poslední prohlášení: „Odstoupila jsem z trůnu. Představuji vám Beatrix, vaši novou královnu. Jsem šťastna, že jí mohu předat vládu, neboť vím, že bude v dobrých rukou.“

Závěr života a smrt[editovat | editovat zdroj]

Pohřeb královny Juliany v Delftu

V poslední dekádě 20. století Juliana trpěla progresivní senilitou, Alzheimerovou chorobou, což královská rodina dlouho odmítala přiznat, v roce 2001 nicméně princ Bernard v televizním vystoupení připustil, že Juliana již nepoznává nikoho z rodiny.

Zemřela v paláci Soetsdijk v Baarnu ve věku 94 let, 20. března 2004 – přesně 70 let po své babičce Emmě de Waldeck y Pyrmont. Zemřela ve spánku na komplikace spojené se zápalem plic.

Byla balzamována (na rozdíl od své matky, která si to nepřála) a 30. března 2004 byla pohřbena po boku své matky Vilemíny v královském panteónu v Nieuwe Kerk v Delftu.

Tituly a vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Tituly a vyznamenání Juliány Nizozemské.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

 
 
 
 
 
Fridrich Ludvík Meklenbursko-Zvěřínský
 
 
Pavel Fridrich Meklenbursko-Zvěřínský
 
 
 
 
 
 
Jelena Pavlovna Ruská
 
 
Bedřich František II. Meklenbursko-Zvěřínský
 
 
 
 
 
 
Fridrich Vilém III.
 
 
Alexandra Pruská
 
 
 
 
 
 
Luisa Meklenbursko-Střelická
 
 
Jindřich Meklenbursko-Zvěřínský
 
 
 
 
 
 
Karel Günther Schwarzbursko-Rudolstadtský
 
 
Adolf Schwarzbursko-Rudolstadtský
 
 
 
 
 
 
Luisa Ulrika Hesensko-Homburská
 
 
Marie Schwarzbursko-Rudolstadtská
 
 
 
 
 
 
Otto Viktor Schönbursko-Waldenburský
 
 
Matylda Schönbursko-Waldenburská
 
 
 
 
 
 
Thekla Schwarzbursko-Rudolstadtská
 
Juliána Nizozemská
 
 
 
 
 
Vilém I. Nizozemský
 
 
Vilém II. Nizozemský
 
 
 
 
 
 
Vilemína Pruská
 
 
Vilém III. Nizozemský
 
 
 
 
 
 
Pavel I. Ruský
 
 
Anna Pavlovna Ruská
 
 
 
 
 
 
Marie Fjodorovna
 
 
Vilemína Nizozemská
 
 
 
 
 
 
Jiří II. Waldecko-Pyrmontský
 
 
Jiří Viktor Waldecko-Pyrmontský
 
 
 
 
 
 
Emma Anhaltsko-Bernbursko-Schaumbursko-Hoymská
 
 
Emma Waldecko-Pyrmontská
 
 
 
 
 
 
Vilém Nasavský
 
 
Helena Nasavská
 
 
 
 
 
 
Pavlína Württemberská
 

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Juliana I de los Países Bajos na španělské Wikipedii a Juliana (królowa Holandii) na polské Wikipedii.


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Vilemína
Znak z doby nástupu Nizozemská královna
19481980
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Beatrix