Personalistika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Personalistika je obor, který se zaměřuje na získávání kvalitních lidí pro podnik, práci s nimi a motivaci či stanovení optimálních mzdových postupů. Velmi se podobá managementu.

Obsah 1 Úkoly personalistiky 1.1 Výběr pracovníků 1.2 Hodnocení pracovníků 2 Akademická teorie HRM 3 Náplň práce managementu 4 Související články

[editovat] Úkoly personalistiky

[editovat] Výběr pracovníků

Jedním z úkolů personalistiky je, jak již bylo uvedeno, výběr nových pracovníků. K tomu se používá mnoho metod, nejdůležitější je ale získat si o potencionálním zájemci o místo co nejvíce informací a následně vyhodnotit jeho znalosti a zkušenosti v porovnání s ostatními pracovníky. Technikami, kterými se tyto informace zjišťují, jsou:

• předvýběr, provedený na základě zájemcem zaslaného životopisu
• pohovor
• testy
• reference (doporučení zaměstnance z jiných zdrojů)

U některých specifických povolání (například u policie) se používají ještě jiné techniky:

• psychologické testy
• grafologický rozbor písma a další

[editovat] Hodnocení pracovníků

Dalším úkolem personalistiky je pracovníky hodnotit a motivovat, také ale analyzovat jejich výkonnost. K tomu slouží Rozhodovací analýza, při které jsou jednotlivé vlastnosti a schopnosti pracujících rozebrány a vyhodnoceny v tabulce. Ti, kteří získají nejméně bodů, mají tedy nejnižší množství pozitivních vlastností v porovnání s ostatními a jsou nejméně výkonní, bývají propuštěni. Ostatní pracovníci získávají zpětnou vazbu o své práci. Hodnocení je důležité pro zvýšení motivace a pomáhá řešit pracovní problémy či ujasnit si cíle mezi jednotlivými zaměstnanci. V systému hodnocení se rozeznávají tři kategorie:

• výkon
• odměna
• motivace

Motivace je jedním z nejdůležitějších prvků a souvisí se stimulací. Zatímco motivace je vnitřní pohnutka v člověku, důvod pro nějakou činnost, o které je přesvědčen, stimul je vnější popud pro zvýšení aktivity; nejčastěji jím bývají peníze v mnoha formách – například stanovení úkolové mzdy, provize na prodaném zboží nebo na podílu na zisku společnosti. Existují ale i stimuly nepeněžní, jako jsou zaměstnanecké výhody, kterými jsou například pružná pracovní doba, či zapůjčení automobilu, telefonu a podobně.

Personální management (v angličtině Human Resource Management, zkráceně HRM - řízení lidských zdrojů) je jak akademická teorie, tak i podniková praxe. Je založena na tom, že zaměstnanci jsou především lidé a nemělo by se s nimi tedy zacházet jako se zbožím. Každá společnost je totiž závislá na lidech, protože právě prostřednictvím nich dosahují firmy svých cílů (nejčastěji zisku). Je to také odklon od jednoduchého osobního přístupu k zaměstnancům, čímž se předchází potencionálním problémům. Měl by být také hlavní součástí filozofie firmy.

[editovat] Akademická teorie HRM

Základní předpoklad této teorie je, že lidé prostě nejsou stroje. To mimo jiné znamená, že je potřeba přijímat zaměstnance na základě mnohaoborových zkoušek (psychologie, sociologie apod.).

[editovat] Náplň práce managementu

1. Specifikace požadavků na pracovní místo
2. Vedení personální agendy
3. Plánování lidských zdrojů
4. Získávání a výběr pracovníků
5. Hodnocení pracovníků a jejich výkonů
6. Odměňování pracovníků
7. Ochrana při práci a pracovní podmínky
8. Organizace dalšího vzdělávání
9. Zabezpečení pracovních podmínek, uvolňování pracovníků

[editovat] Související články

• Management