Čtyřdenní bitva

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Čtyřdenní bitva, autor Pieter Cornelisz van Soest, 1666

Čtyřdenní bitva byla námořní bitva za druhé anglo-holandské války. Odehrávala se 1. - 4. června 1666 juliánského nebo starého kalendáře, který se užíval v Anglii (11. - 14. června podle nového kalendáře). Odehrála se mimo anglické a vlámské pobřeží a zůstává jednou z nejdelších námořních bitev historie.

V červnu 1665 Angličané důkladně porazili Holanďany v bitvě u Lowestoftu, ale promarnili svoji šanci na výhodu. Holandské flotile, naložené pohádkovým bohatstvím, se podařilo vrátit se po bitvě u Vägenu v bezpečí domů. Holandské loďstvo enormně expandovalo díky největšímu programu na stavbu lodí v historii země. V srpnu 1665 už dokonce opět vyrukovali na anglickou flotilu, ačkoliv z toho nevzešly žádné velké boje. V roce 1666 se Angličané dychtivě pokoušeli zničit kompletně celou holandskou flotilu, dokud nebude příliš silná a byli rozhodnuti ukončit činnost holandských lupičů, protože hrozil kolaps anglického obchodu.

Poté, co se dozvěděli, že se francouzská flotila hodlá připojit v Dunkerku k Holanďanům, rozhodli se tomu Angličané zabránit tím, že rozdělili svoji flotilu. Jejich hlavní síla se měla pokusit nejprve zničit holandskou flotilu, zatímco eskadra pod vedením prince Ruperta byla poslána k blokaci Doverské úžiny proti Francouzům - kteří se nakonec neukázali.

Na začátku bitvy byla anglická flotila o 56 lodích pod vedením George Moncka, 1. vévody z Albemarle, který velel rovněž Červené eskadře, přečíslena 84-člennou holandskou flotilou vedenou podplukovníkem admirálem Michielem de Ruyterem. Bitva skončila úspěšným anglickým uvolněním poté, co obě flotily použily většinu své munice.

Holanďanům se podařilo způsobit anglické flotile výrazné škody. Angličané riskovali, že by zástupy mnoha nových holandských lodí nemuseli být právě nejlépe trénovány, ale ve svých nadějích byli oklamáni: ztratili deset lodí, málo přes 1 000 mužů bylo zabito, včetně dvou viceadmirálů, sira Christophera Myngse a sira Williama Berkeleyho, zatímco dalších 2 000 Angličanů bylo zajato. Holanďané ztratili čtyři lodě, které byli zničené požárem, a více než 1 500 mužů bylo zabito, včetně poručíka admirála Cornelise Evertsena, viceadmirála Abrahama Van der Hulsta a týlového admirála Frederika Stachouwera.

První den[editovat | editovat zdroj]

První den Monck, plující v čele s bílou eskadrou Georgeho Ayscueho za zády a s modrou eskadrou Thomase Teddimana na týlu, překvapil holandskou flotilu kotvící blízko Dunkirku. I přes nevýhodné povětrnostní podmínky Monck rozhodl zaútočil na holandský týl pod vedením podplukovníka admirála Cornelise Trompa doufajíc, že ho zničí dříve než by do akce mohli zasáhnout střed a čelo holandské flotily. Poté, co poslal zprávu Rupertovi, aby se k němu připojil, pokud může, napadl Monck agresivně Trompa, který prchal přes vlámské mělčiny. Monck potom obrátil na severozápad, kde se potkal s holandským středem (pod vedením De Ruytera) a čelem (vedeným podplukovníkem admirálem Cornelisem Evertsenem starším). Tromp se opět obrátil, ale jeho loď Liefde se srazila s Groot Hollandiou. To viděl viceadmirál Berkeley a přiblížil se se svoji HMS Swiftsure. Callantsoog a Reiger ihned přispěchali na pomoc zachránit svého vůdce a řetězovými střelami zničili lanoví anglické lodě; Reigerovi se poté podařilo nalodit se k Swiftsuru. Berkeley se střetl s holandskými námořníky a křičel na ně: Vy psi, vy darebáci, máte-li srdce, tak padněte na palubu!, ale byl přitom fatálně zraněn na krku mušketou. Pak byla Swiftsure zajata. V podpalubí byl nalezen konstábl s uříznutou hlavou; pokoušel se vyhodit loď do povětří, ale dříve ho zabili jeho vlastní lidé a potopili střelný prach. Později tvrdili, že ten muž si podřízl svůj vlastní krk z úplné frustrace. Zničená HMS Seven Oaks (bývalá Sevenwolden) byla zajata Beschermerem, zatímco HMS Loyal George se pokusila pomoci Swiftsuru, ale celá akce skončila pouze zajatím obou lodí. Zmasakrované tělo Berkeleyho, poté co se objevilo v Haagu, bylo později navráceno do Anglie v době příměří, spolu s dopisem od státního generála oceňujícím admirála za jeho statečnost. HMS Rainbow, jedna ze dvou výzvědných lodí, které jako první spatřili holandskou flotilu, byla izolována a plula do neutrálního Ostendu, doprovázena dvanácti loděmi z Trompovy eskadry zatímco druhá, Kent, opustil bitevní pole a plul najít Rupertovu eskadru.

Obě flotily se navzájem bombardovaly v hlavní bitevní linii. Hof van Zeeland a Duivenvoorde byly zasaženy střelami z děla a shořely. Holanďané neznali tento druh munice skládající se z dutých mosazných koulí s hořlavou látkou, takže byli docela překvapeni. Avšak Britové měli pouze malé zásoby této munice, protože náklady na její výrobu byly vysoké.

Monck na noc ustoupil, ale loď týlového admirála Harmana, HMS Henry, byla hnána do holandské linie a náhle byla zapálena dvěma loděmi. Kněz se zeptal Harmana, co je může zachránit; ten sarkasticky odpověděl, že dobrý kněz by pokaždé skočil přes palubu. K jeho vlastnímu zděšení kněží v panice poslechl jeho radu spolu s třetinou posádky. Všichni se utopili. Harman ukončil paniku pohrožením, že vytáhne meč proti každému, kdo ukáže sebemenší pokus o opuštění lodi. V tom se přiblížil Evertson a zkoumal, jestli by Harman chtěl kapitulovat; pro něho nebylo žádným překvapením, že slavný bojovník s respektem odmítl, křičíc "Ještě nejsem na odpis!". I přes opakované holandské útoky a ztrátu dvou stěžňů (jeden z nich pádem poškodil Harmanovu nohu) propukl oheň a Henry utekl, přičemž svoji poslední ránou rozpůlil Evertsena na dvě části.