Znakový jazyk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Znakový jazyk je přirozený a plnohodnotný komunikační systém tvořený specifickými vizuálně-pohybovými prostředky, tj. tvary rukou, jejich postavením a pohyby, mimikou, pozicemi hlavy a horní části trupu. Znakové jazyky vznikaly spontánně v komunitách neslyšících, kde se dále vyvíjejí. Členy této komunity mohou být kromě neslyšících a nedoslýchavých také tlumočníci, přátelé a rodinní příslušníci neslyšících. Znakový jazyk také mohou používat lidé s poruchou řeči, jako je například afázie.

Reliéf ve znakovém jazyce "Život je krásný, buďte šťastni a mějte se rádi!" od sochařky Zuzany Čížkové na zdi školy pro sluchově postižené v Holečkově ulici v Praze - Smíchově.

První zemí, která schválila znakový jazyk jako svůj oficiální státní jazyk, se 2. 6. 2011 stal Island.[1]

Terminologie[editovat | editovat zdroj]

Znakový jazyk se často mylně označuje jako znaková řeč. Znaková řeč je zákonem o znakové řeči definovaný termín, který označuje jak český znakový jazyk tak i znakovanou češtinu, což je umělý jazykový systém, který využívá gramatické prostředky českého jazyka, který je artikulován současně se znaky českého znakového jazyka. Existují i znakované systémy pro jiné mluvené jazyky. Těmto umělým systémům však neslyšící mnohdy nerozumí, protože zpravidla neovládají dobře gramatiku mluveného jazyka, díky nevhodným vzdělávacím systémům.

Stejně jako je tomu u mluvených jazyků, tak i znakové jazyky se liší podle oblastí. Přesto, když se setkají uživatelé dvou různých znakových jazyků, je komunikace značně jednodušší, než když se setkají dva lidé hovořící různými mluvenými jazyky. V tomto ohledu znakový jazyk otevírá cestu k mezinárodní komunitě neslyšících. Znakový jazyk však není univerzální a existuje mnoho znakových jazyků, které jsou spolu navzájem většinou nesrozumitelné.

Obecně každý mluvený jazyk má vedle sebe ještě jazyk znakový, pokud v místě, kde se hovoří tímto mluveným jazykem, existuje komunita neslyšících. Přesto však nejsou znakové jazyky závislé na jazycích mluvených. Znakové jazyky jsou izolovány stejně jako mluvené jazyky geografickými a kulturními hranicemi, které oddělují obyvatelstvo.

Proto se můžeme setkat s označením národní znakový jazyk, který spíše odpovídá oblasti, kde se daný znakový jazyk používá. Např. Český znakový jazyk, Americký znakový jazyk (používá se mimo USA také třeba i v anglicky mluvící části Kanady), Quebecký znakový jazyk, avšak např. i Britský znakový jazyk.

Mezinárodní znakový systém (dříve též "Mezinárodní znakový jazyk") vznikl přirozeným vývojem z mezinárodního souboru znaků Gestuno, který neměl žádná gramatická pravidla. Postupem času se z Gestuna a z gramatik znakových jazyků vytvořil pidžin, který se v současnosti již dá považovat za plnohodnotný znakový jazyk. Mezinárodní znakový jazyk se používá mimo jiné hlavně při Deaflympiádě a při setkáních Světové federace neslyšících. Mnoho neslyšících však mezinárodní znakový systém neovládá.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. abb; mfx. Island má nový oficiální jazyk - znakovou řeč [online]. Prvnizpravy.cz, 2011-06-03, [cit. 2012-05-04]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]