Pieter Brueghel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pieter Bruegel starší
Portrét v knize Podobizny slavných nizozemských malířů Dominica Lampsonia z roku 1572
Portrét v knize Podobizny slavných nizozemských malířů Dominica Lampsonia z roku 1572
Narození rozmezí 1525 - 1530
Breda a Bree
Úmrtí září (přesný den není známý) 1569
Brusel, Belgie
Povolání malíř, kreslíř
Příbuzní Pieter Bruegel mladší zvaný Pekelný, Jan Brueghel starší zvaný Sametový, synové
Hnutí renesance
Významná díla Dětské hry, Nizozemská přísloví, Mrzáci, Podobenství o slepcích, Selská svatba, V zemi peciválů, Stavba Babylonské věže
Ovlivněný Hieronymus Bosch, Erasmus Rotterdamský, Sebastian Brandt
Vliv na Peter Paul Rubens
Podpis Brueghel autograph.svg
Některá data se získávají z datové položky.

Pieter Bruegel starší [bröchel] (mezi 1525 a 1530září 1569 Brusel) byl vlámský malíř, zakladatel dynastie umělců, jejichž vliv zasahoval až do 17. století. Maloval hlavně žánrové obrazy ze selského života zasazené do svébytně ztvárněných krajin, ale také biblické příběhy, alegorie a další. Je považován za nejvýznamnějšího nizozemského malíře 16. století.

Život[editovat | editovat zdroj]

Místo Bruegelova narození není písemně doloženo. Má se za to, že to bylo nizozemské město Breda.[1] Před rokem 1551, kdy zde byl přijat do malířského cechu svatého Lukáše, se usadil v Antverpách. Zde byl žákem Clauda Dorisi a Pietra Coecka van Aelst, malíře císaře Karla V.[2] Důvody jeho cesty po Itálii uskutečněné v letech 1551 nebo 15521555 mohly ležet jak v dočasné nouzi o zakázky, tak ve snaze seznámit se s italským uměním. V Antverpách v té době připadal jeden malíř asi na 250 obyvatel.[3] Kresbami je doložen jeho italský pobyt v Římě, Neapoli, Messině, Reggio di Calabrii, PalermuFondi. Jedinou olejomalbou, inspirovanou italským pobytem, je Pohled na Neapol, namalovaný mezi roky 15581562. Mnohem větším dojmem na něj zapůsobil přechod Alp. Bruegelův první životopisec Karel van Mander napsal: "V Alpách do sebe Bruegel pohltil všechny ty hory a skály, a když se vrátil domů, vyvrhl je na svá plátna."[4] Zřejmě do počátku 50. let 16. století lze datovat Breugelovu spolupráci s Hieronymem Cockem, rytcem a nakladatelem rytin. Pro jeho podnik "U čtyř větrů" nakreslil po návratu z italské cesty předlohy k několika cyklům rytin. Do roku 1559 se podepisoval Brueghel tak jako všichni jeho potomci, pak ale vynechal ze svého příjmení „h“ a začal se podepisovat jako Bruegel. Roku 1563 se oženil s dcerou svého bývalého učitele Marií Coecke van Aelstovou a přestěhoval se do Bruselu. Soudobé prameny (Mander) uvádějí, že se tak stalo na přání tchyně, která ho chtěla vymanit z vlivu jeho služky, se kterou dlouhá léta žil. Pravděpodobnější je, že chtěl mít blíže ke kardinálu Granvellovi, předsedovi nizozemské státní rady, který byl jeho protektorem.[5] Bruegelovým se narodili dva synové – rovněž velmi talentovaní malíři: Jan Brueghel starší a Pieter Bruegel mladší. Literatura se v určení přesného data Breugelova úmrtí v roce 1569 rozchází. Nejčastěji se uvádí 9. září, objevuje se také datace 18. září nebo 5. prosince. Pohřben je v Bruselu, v kostele Kapellekerk.

Detail z perokresby Malíř a znalec, vzniklé někdy mezi roky 1567-1569. Postava malíře se považuje za Breugelův autoportrét

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Závěrečná část Breugelova díla vznikala v době, která byla pro Nizozemsko pohnutá. V severních provinciích vypuklo povstání proti španělské nadvládě. Roku 1563 odmítli Nizozemci zaplatit královské pokladně vyšší daně, v roce 1566 vyvolali protestanti obrazoborecké bouře. O rok později jmenoval španělský král Filip II. místodržícím severních provincií vévodu z Alby, který nastolil vůči protestantům tvrdý kurz. V roce 1568 byli vůdci povstání, Vilém Oranžský a admirál van Hoorn popraveni. Tyto události nalezly v Breugelově díle odezvu.

Bruegelovy obrazy, ať už s biblickými nebo světskými náměty, zachycují život na vsi a v krajině a jsou odlišné od soudobé italské tvorby.[6] V Breugelově pojetí je člověk součástí přírody. Jeho konání sleduje bez patosu a idealizace, ve všech možných podobách jeho činnosti. V jeho charakteristikách zobrazovaných postav najdeme jak shovívavost, tak břitkou kritiku. Breugelovy výjevy z venkovského života ilustrují jeho přesvědčení o světě obráceném vzhůru nohama či naruby, o době vymknuté z kloubů. Důležitou součástí jeho obrazů je krajinomalba. Dokázal jedinečně zachytit atmosféru přírody. Velmi rád maloval rozlehlé, do daleka se táhnoucí krajiny s biblickými či mytologickými příběhy, tvořícími ale okrajovou část děje. Vytvořil velké množství předloh k satirickým mědirytinám, mezi nejznámější patří série Sedm smrtelných hříchů a Sedm ctností (1557). Významnými sběrateli jeho obrazů byli Habsburkové. Rudolf II. shromáždil rozsáhlou kolekci jeho obrazů.

Do dnešní doby se zachovalo 43 Bruegelových autentických olejomaleb a temper, toho 14 v Uměleckohistorickém muzeu ve Vídni.[7] Pocházejí právě ze sbírek Rudolfa II.. Neznámý počet dalších se ztratil. V České republice je k vidění malba Senoseč z cyklu Ročních období či Měsíců ve sbírkách rodiny Lobkoviců v Lobkovickém paláci na Pražském hradě.

Vybraná díla[editovat | editovat zdroj]

Velké ryby polykají malé ryby, 1557

V této kresbě Bruegel záměrně vychází z Boschových motivů (hybridi, gigantické stvůry). Doslovně zde cituje slavné přísloví. Aby vydavatel Cock zvýšil prodejnost rytiny, uvedl na ní jako autora právě Bosche.

  • Krajina s podobenstvím o Rozsévači, 1557, olej na dřevě, 70,2 x 102 cm, San Diego, Timken Art Gallery

Ukázka jedné z Bruegelových alegorií. Postava v levém dolním rohu je biblický Rozsévač. Obraz se odvolává na podobenství v Matoušově evangeliu (Matouš 13, 1-9).

Na tomto obraze Bruegel zobrazil najednou více než 100 nizozemských přísloví. Také bývá chápán jako zobrazení lidské hlouposti.

Stavba babylónské věže, 1563

Bruegel namaloval dvě verze tohoto obrazu. Druhá, menší, z téhož roku visí v galerii v Rotterdamu. Roku 1566 byl majetkem antverpského obchodníka Nicolase Jonghelincka. Později získal obraz Rudolf II. S názorností kubistického malíře nám dává Breughel pohlížet zároveň na vnějšek i vnitřek stavby, kterou tu poznáváme z různých pohledů.[8]

  • Lovci ve sněhu, 1565, olej na dřevě, 117 x 162 cm, Uměleckohistorické muzeum Vídeň

Součást cyklu Měsíců nebo Ročních období. Pravděpodobně se jednalo o cyklus 6 obrazů, do dneška se jich dochovalo pět: tři jsou ve Vídni, jeden v Praze a jeden v New Yorku. Roku 1566 byly majetkem antverpského obchodníka Nicolase Jonghelincka. Bruegel zde dokázal jedinečně zachytit atmosféru chladu a pošmournosti. Na zamrzlém rybníku bruslí venkované, hory v pozadí jsou odrazem Brueglova přechodu Alp.

Další obraz z cyklu Měsíců. Vyzařuje z něj atmosféra parného srpnového dne. Je založen na kontrastu masivního lánu obilí v popředí a vzdáleného údolí se vsí, která se ztrácí v oparu. Zlatá barva obilí vůči sytě zelené barvě vegetace v pozadí je dalším kontrastem. Vedrem zmožený venkovan usnul pod stromem s otevřenými ústy, parno vystihuje i postava shrbeně kráčejícího muže se džbánem.

  • Svatební tanec v přírodě, 1566, olej na dřevě, 119 x 157, The Detroit Institute of Arts, Detroit
    Svatební tanec v přírodě, (1566)

Než byl obraz v roce 1941 restaurován, pochybovalo se o jeho pravosti. Motivy nespoutaného, divokého tance ve spojení s hrou dudáka symbolizují nestoudnost a hřích. Nevěstina korunka je zavěšena vzadu na plátně, před nímž je stůl s nádobou na peněžní dary novomanželům.

  • Sčítání lidu v Betlémě, 1566, olej na dřevě, 115,5 x 164,5 cm, Musées royaux des Beaux-Arts de Belgique, Brusel

Bruegel umístil biblický děj na odpolední nizozemskou náves pokrytou sněhem. V popředí vlevo bylo poraženo prase, v hostinci se podává alkohol. Vzadu se děti kloužou na zamrzlé řece. V popředí vede Josef osla, na němž sedí Marie. Jsou součástí děje, jejich postavy se měřítkem ani ztvárněním nijak neliší od ostatních. Obraz se vztahuje k líčení Lukášova evangelia (Lukáš 2,1-5).

  • Klanění Tří králů ve sněhu, 1567, tempera na dřevě, 35 x 55 cm, Winterthur, sbírka Oskara Reinharta
    Klanění Tří králů ve sněhu (1567)

V centru obrazu není biblická událost, která je umístěna k levému okraji obrazu, navíc částečně skryta za padající sníh. Hlavním námětem je prožívání zimy na nizozemském venkově. Jedná se zřejmě o první zobrazení padajícího sněhu v evropském malířství.

  • Straka na šibenici, 1568, olej na dřevě, 45,9 x 50,8 cm, Hessisches Landesmuseum, Darmstadt

Zde Breugel malířsky cituje dvě nizozemská přísloví: "Kadit pod šibenicí" a "Tančit pod šibenicí". První z nich symbolizuje defekující chlapec v levém dolním koutě obrazu, druhé trojice bezstarostně tančících dětí. Obě přísloví měla podobný význam: Být statečný, nebát se autorit. Mistrovsky je opět podána krajina v levém plánu s vesnickou návsí, nad níž se tyčí mohutný hrad, vpravo dole věrné vyobrazení mlýna. Nad úrodnou nížinou v zadním plánu se zdvíhají vysoké hory.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Rodokmen[editovat | editovat zdroj]

 
 
 
Pieter Bruegel starší
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Pieter Brueghel mladší
 
Jan Brueghel starší
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Ambrosius Brueghel
 
Jan Brueghel mladší
 
Anna Brueghel
 
David Teniers mladší
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Abraham Brueghel

K ostatním členům rodiny patří Pieter van Aelst a Mayken Verhulst (tchán a tchyně Pietera Brueghela), Jan van Kessel starší (vnuk Jana Brueghela staršího) a Jan van Kessel mladší. Přes Davida Tenierse jsou také spřízněni s malířskou rodinou Teniersů a sochařskou a malířskou rodinou Quellinů, protože Jan-Erasmus Quellinus se oženil s Cornelií, dcerou Davida Teniers mladšího.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • D. Bianco, Bruegel. Praha : Knižní klub 2010
  • J. Neumann, Pieter Bruegel. Praha : Odeon 1975
  • Ottův slovník naučný, heslo Brueghel, Pieter. Sv. 4, str. 785
  • P. a F. Robert-Jones, Pieter Bruegel starší. Praha : Slovart 2003

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Neumann, Jaromír, Pieter Bruegel, Praha 1965, s. 8; Hagen, Rose-Marie a Reiner, Pieter Bruegel the Elder, Taschen, Köln 2007, s. 15, ISBN 978-3-8228-5991-9
  2. Pieter Brueghel starší, in: Největší malíři: život, dílo, inspirace, Praha 2000, s. 3, ISSN 1212-8872
  3. Hagen Rose-Marie a Reiner, c. d., s. 15
  4. Cit. dle Neumann, Jaromír, c. d., s. 13
  5. Pijoan, José, Dějiny umění 6, Praha 1980, s. 276
  6. Martindale, Andrew, Umění světa. Člověk a renesance, Praha 1971, s. 144
  7. Hagen, R-M a R, c. d., The complete paintings, s. 94-95
  8. Neumann J., c. d., s. 39

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]