Fernando Álvarez de Toledo, 3. vévoda z Alby
Fernando Álvarez de Toledo, 3. vévoda z Alby (29. října 1507 Piedrahíta, provincie Ávila, Španělsko – 11. prosince 1582 Lisabon, Portugalsko) byl španělský generál a nizozemský guvernér (1567–1573), jedna z vůdčích osobností protireformace.
Byl rádcem Karla V., císaře Svaté říše římské a španělského krále. Byl jedním z nejmocnějších šlechticů Evropy své doby.
Roku 1535 dobyl Tunis, roku 1541 byl velitelem výpravy do Alžírska, v letech 1546–1547 velel císařské armádě v Německu (zvítězil v bitvě u Mühlberka a od roku 1552 v Itálii.
V letech 1567–1573 byl místodržitelem v Nizozemí, kde se snažil potlačit protišpanělské povstání. V boji s nizozemskými povstalci proslul mimořádnou krutostí a získal přezdívku Železný vévoda; příběhy o jeho krutosti jsou součástí tzv. „černé legendy“ – protišpanělského negativismu; v protestantských zemích je jeho jmené synonymem pro krutost a fanatismus. Povstání se mu nicméně potlačit nepodařilo, 18. prosince roku 1573 požádal vévoda svého krále o uvolnění a poté se vrátil do Španělska. Po neúspěchu upadl v královu nemilost.
Po smrti bezdětného portugalského krále Jindřicha I. (31. ledna 1580) vznesl syn Karla II. Filip II. nárok na portugalský trůn. Vévoda z Alby vedl armádu, s jejíž pomocí chtěl Filip tyto nároky prosadit. Lisabon padl již v červnu téhož roku a tato kampaň se do portugalských dějin zapsala neslýchanou krutostí dobyvatel. Poté se stal vévoda z Alby vicekrálem Portugalska. Svého posledního triumfu si však neužil dlouho - zemřel v Lisabonu za necelé dva roky, 11. prosince roku 1582.
