Christiaan Eijkman

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Portrét Eijkmana od Jana Pietera Vetha z roku 1923.

Christiaan Eijkman (* 11. srpna 1858, Nijkerk, Nizozemsko - † 5. listopadu 1930, Utrecht, Nizozemsko) byl nizozemský (nesprávně též holandský) lékař a patolog, nositel Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu za rok 1929 za objev vitamínu, který stimuluje růst. Nobelovu cenu získal spolu s F. G. Hopkinsem.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Stručný životopis[editovat | editovat zdroj]

Christiaan Eijkman se narodil 11. srpna 1858 v Nijekrku v Nizozemsku. Lékařství Eijkmana fascinovalo už od dětství a už v těchto letech byl rozhodnut stát se lékařem. Své předsevzetí vzal vážně a medicínu studoval na universitě v Amsterodamu. V letech 1889 - 1896 byl ředitelem patologické laboratoře v Batávii, dnešní Djakartě, a od roku 1898 byl plných třicet let profesorem hygieny a soudního lékařství na univerzitě v Utrechtu.

Zkoumání nemoci beri-beri[editovat | editovat zdroj]

Koncem 19. století se na Blízkém východě rozšířila velice zákeřná choroba zvaná beri-beri. Nizozemská vláda jmenovala zvláštní komisi, která měla za úkol vyřešit tento problém. V této komisi byl i Christiaan Eijkman, který byl v Batávii lékařem ve státní věznici. Jednoho dne, když pozoroval slepice, ho napadlo jestli není nějaká souvislost mezi kurem domácím a nemocnými postiženými beri-beri. Po delším bádání zjistil, že mezi nimi úzká souvislost je - společná strava. Slepice byly krmeny zbytky vězeňské stravy. Okamžitě se informoval, jaká je situace v jiných věznicích a zjistil, že je někde nemocných podstatně méně a někde více - zjistil totiž, že tam, kde se vařila výhradně loupaná rýže, bylo nemocných více, a tam, kde šetřili a dávali vězňům neloupanou rýži, byla beri-beri spíše vzácností.

Své výsledky uveřejnil v roce 1897 v lékařském časopise, ale i přesto, že tyto pozorování prakticky znamenaly vyřešení problému choroby beri-beri, jeho zpráva nevyvolala velikou pozornost. Ale Eijkman se nevzdával a pokračoval opět na svých pokusech na slepicích. Slepice rozdělil na dvě skupiny: jednu krmil neloupanou rýží, druhou rýží loupanou a brzy zjistil podle svého očekávání, že skupina krmena loupanou rýží převážně onemocněla a druhá skupina, krmena neloupanou rýží zůstala povětšinově zdravá. V této chvíli se Eijkmanovi potvrdilo, že ve slupce, kterou obchodníci z rýže odstraňovali, aby měla větší vzhled i větší cenu, musí být látky, jejichž nedostatek u výhradně rýžové stravy způsobuje i onemocnění beri-beri. To znamená, že nejen že zjistil hlavní příčinu nemoci beri-beri, ale také, že jako první fakticky objevil vitamíny.

Christiaan Eijkman však nedokázal i přes svůj výzkum označit látku, která způsobuje chorobu beri-beri. To se povedlo vědcům až po jeho smrti, kdy polský badatel Kazimierz Funk zopakoval Eijkmanovy pokusy tentokrát na holubech a dospěl k závěru, že ve slupce neloupané rýže jsou opravdu látky, jejichž existenci Eijkman předvídal. Nazval je vitamíny podle latinského slova vita - život. Ve stejné době jako Funk prozkoumal látky ve slupkách rýže i Frederick Hopkins a položil základy vědy o vitamínech.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Zdroje a externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Nobelova cena za fyziologii a medicínu
1928
'Charles Jules Henri Nicolle'
1929
'Christiaan Eijkman'
1930
'Karl Landsteiner'