Harvey J. Alter
| Harvey J. Alter | |
|---|---|
 Harvey Alter v roce 2020 | |
| Narození | 12. září 1935 (88 let) New York |
| Alma mater | Rochesterská univerzita |
| Pracoviště | Georgetownská univerzita Národní instituty zdraví |
| Obory | virologie, lékařství, vnitřní lékařství, hematologie, transfúzní lékařství a infektologie |
| Ocenění | Karl Landsteiner Memorial Award (1992) James Blundell Prize (1999) Laskerova-DeBakeyova cena za klinický medicínský výzkum (2000) Prix International de l’INSERM (2004) Mezinárodní cena Gairdnerovy nadace (2013) … více na Wikidatech |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Harvey James Alter (* 12. září 1935 New York) je americký lékařský výzkumník a profesor, virolog a nositel Nobelovy ceny, který je známý především díky své práci, jež vedla k objevu viru hepatitidy C. Jeho výzkum položil základ pro vývoj screeningových programů dárců krve, které mají zabránit přenosu hepatitidy pomocí krevní transfuze.
Alter se svým výzkumným týmem v polovině sedmdesátých let 20. století prokázal na základě přenosových studií na šimpanzech, že většina případů hepatitidy po transfuzi není způsobena viry hepatitidy A ani hepatitidy B. Zjistili, že infekce způsobuje nová forma hepatitidy, původně nazývaná hepatitida non-A, non-B, a že původcem je pravděpodobně virus. Jejich práce nakonec vedla v roce 1988 k objevu viru hepatitidy C (HCV), za což se v roce 2020 spolu s Michaelem Houghtonem a Charlesem M. Ricem podělil o Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství. Alter prokázal, že neznámý virus je běžnou příčinou nevysvětlitelné chronické hepatitidy přenášené krví, Houghton izoloval genom nového viru, který byl pojmenován virus hepatitidy C a Rice poskytl poslední klíčový důkaz, že infekce virem hepatitidy C může sama o sobě způsobit hepatitidu.[1]
Mládí a studia[editovat | editovat zdroj]
Alter se narodil 12. září 1935 v New Yorku v židovské rodině. Na střední škole byl vedoucím redaktorem školních novin, kam psal humorné a někdy i vážné úvodníky.[2] Studoval na Rochesterské univerzitě ve státě New York, kde získal v roce 1956 bakalářský a v roce 1960 lékařský titul. Nastoupil na stáž v nemocnici Strong Memorial a poté přešel do Bethesdy v Marylandu, kde pracoval v letech 1961–1964 v Klinickém centru Národního ústavu zdraví (NIH).[3]
Vědecká kariéra[editovat | editovat zdroj]
Po roční stáži na Washingtonské univerzitě v Seattlu pracoval jako odborný asistent v oboru hematologie v Georgetownské univerzitní nemocnici ve Washingtonu, D.C. (1965-66). Následně působil jako ředitel hematologického výzkumu (1966-69) v Georgetownu. V roce 1969 se vrátil do NIH v Bethesdě a nastoupil na oddělení transfuzního lékařství jako vedoucí výzkumný pracovník, kde působil po zbytek své kariéry. V roce 1972 se stal vedoucím oddělení infekčních nemocí a v roce 1987 zástupcem ředitele pro výzkum na oddělení transfuzního lékařství v Klinickém centru Warrena Granta Magnusona v NIH a tyto funkce rovněž zastával po celou dobu své kariéry.[3]
Jako mladý vědecký pracovník Alter spolu s Baruchem Blumbergem v roce 1964 objevili australský antigen, který je klíčem k detekci viru hepatitidy B (HBV). Blumberg byl za své objevy v roce 1976 oceněn Nobelovou cenou.[4] Alter prosadil v Klinickém centru skladování krevních vzorků pacientů, které se staly klíčovými pro odhalení příčin a snížení rizika potranfuzní hepatitidy.
V polovině 70. let Alter a jeho výzkumný tým prokázali, že většina případů hepatitidy po transfuzi není způsobena viry hepatitidy A nebo B. Byl hlavním řešitelem výzkumných projektů, v nichž se na základě přenosových studií u šimpanzů zjistilo, že infekci způsobuje nová forma hepatitidy typu non-A, non-B. Ke stejnému závěru došel nezávisle Edward Tabor,[5] vědecký pracovník amerického Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv. V roce 1988 potvrdila Alterova skupina přítomnost nového viru hepatitidy ve skladovaných krevních vzorcích pacientů s hepatitidou non-A, non-B[6] a v dubnu 1989 byl objev viru non-A, non-B, přejmenovaného na virus hepatitidy C, publikován v časopise Science. Alterova práce byla zásadní pro zavedení programů screeningu dárců krve, které snížily výskyt potranfuzní hepatitidy téměř na nulu.[7]
V dlouhodobých prospektivních studiích Alter pomohl objasnit přirozený průběh infekce HCV a prokázal, že tato infekce často přechází do chronické hepatitidy, z níž se později vyvíjí cirhóza vedoucí k úmrtí.[8]
Vyznamenání a ocenění[editovat | editovat zdroj]
Alterovi byla v roce 2000 udělena prestižní cena Alberta Laskera za klinický lékařský výzkum za práci, která vedla k objevu viru způsobujícího hepatitidu C. Alter a Michael Houghton byli oceněni za vývoj metod krevního screeningu, které v USA v podstatě eliminovaly riziko potransfuzní hepatitidy.[9] V roce 2002 byl jako první vědec Klinického centra zvolen do Národní akademie věd USA a byl také zvolen do Institutu medicíny. V roce 2013 obdržel kanadskou Gairdnerovu mezinárodní cenu, která se uděluje vědci, jehož poznatky mají nebo mohou mít významný dopad na zdravotní péči v rozvojovém světě.[10] V roce 2015 obdržel Alter Friesovu cenu za zlepšování zdraví. Byl oceněn „za svůj vědecký výzkum a vůdčí schopnosti při převádění vědy do praxe, díky nimž zabránil milionům nových infekcí a případů závažných onemocnění a úmrtí způsobených viry hepatitidy C a B a HIV“.[11]
V roce 2020 získal spolu s Michaelem Houghtonem a Charlesem Ricem Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství za objev viru hepatitidy C, který představuje závažný zdravotní problém způsobující cirhózu a rakovinu jater u lidí na celém světě. Jejich objev vedl k vývoji vysoce citlivých krevních testů, které, jak poznamenal Nobelův výbor, „v podstatě eliminovaly potransfuzní hepatitidu v mnoha částech světa, což výrazně zlepšilo globální zdraví“. Jejich objev také umožnil rychlý vývoj antivirotik zaměřených na léčbu hepatitidy C. Poprvé v historii lze nyní tuto nemoc léčit, což zvyšuje naději na vymýcení viru hepatitidy C z celosvětové populace.[1]
Osobní život[editovat | editovat zdroj]
V roce 1965 se oženil s Barbarou Baileyovou, se kterou se seznámil během stáže na hematologii v NIH. Manželství ale po 12 letech skončilo. Syn Mark se stal rovněž doktorem medicíny a dcera Stacey je učitelkou. V roce 1984 se oženil s Diane Dowlingovou a má dvě nevlastní dcery, Lydii Rodinovou a Erinn Torresovou. Dohromady má 9 vnoučat.[2]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Harvey J. Alter na anglické Wikipedii.
- ↑ a b ARBANAS, Caroline. Nobel awarded to Charles Rice for hepatitis C discoveries at Washington University School of Medicine. Washington University School of Medicine in St. Louis [online]. 2020-10-05 [cit. 2023-10-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b ALTER, Harvey J. The road not taken or how I learned to love the liver: A personal perspective on hepatitis history. Hepatology. 2014-01, roč. 59, čís. 1, s. 4–12. Dostupné online [cit. 2023-10-24]. DOI 10.1002/hep.26787. (anglicky)
- ↑ a b Harvey J. Alter | Biography, Facts, & Nobel Prize | Britannica. www.britannica.com [online]. 2023-09-08 [cit. 2023-10-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Clinical Center (CC). National Institutes of Health (NIH) [online]. 2015-07-10 [cit. 2023-10-24]. Dostupné online. (EN)
- ↑ TABOR, E.; GERETY, R. J.; DRUCKER, J. A. Transmission of non-A, non-B hepatitis from man to chimpanzee. Lancet (London, England). 1978-03-04, roč. 1, čís. 8062, s. 463–466. PMID: 76018. Dostupné online [cit. 2023-10-24]. ISSN 0140-6736. DOI 10.1016/s0140-6736(78)90132-0. PMID 76018.
- ↑ Hepatitis C Virus and eliminating post-transfusion hepatitis. web.archive.org [online]. [cit. 2023-10-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-09-27.
- ↑ Harvey Alter, MD | Clinical Center. clinicalcenter.nih.gov [online]. [cit. 2023-10-24]. Dostupné online.
- ↑ Harvey J. Alter, MD, MACP | AME. academicmedicaleducation.com [online]. [cit. 2023-10-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The Lasker Foundation | 2000 Winners. web.archive.org [online]. 2008-02-25 [cit. 2023-10-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-02-25.
- ↑ Harvey J. Alter, M.D. | Principal Investigators | NIH Intramural Research Program. irp.nih.gov [online]. [cit. 2023-10-26]. Dostupné online.
- ↑ Harvey J. Alter. www.jewishvirtuallibrary.org [online]. [cit. 2023-10-26]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Harvey J. Alter na Wikimedia Commons
