Hepatitida C

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hepatitida C
lat. '
Vyrážka typická pro horečku dengue
Electron micrograph of hepatitis C virus purified from cell culture (scale = 50 nanometers)
Základní údaje
Původce:
Přenos:
Statistické údaje
Klasifikace a externí odkazy
MedlinePlus: 000284

Hepatitida C je infekční onemocnění, které postihuje především játra. Toto onemocnění způsobuje virus hepatitidy C (HCV). [1] Hepatitida C často není doprovázena žádnými symptomy, chronická infekce však může vést ke zjizvení jater a po mnoha letech až k cirhóze. V některých případech dochází u osob s cirhózou k selhání jater, rakovině jater či ke značnému zduření žil jícnu a žaludku, což může vést až k vykrvácení a smrti.[1]

Hepatitida C se přenáší primárně krví při nitrožilní aplikaci drog, používání nesterilních zdravotnických pomůcek a krevní transfúzi. Na světě žije odhadem 130–170 miliónů osob infikovaných hepatitidou C. Virus HCV začali vědci zkoumat v 70. letech 20. století a jeho existenci potvrdili v roce 1989.[2] Není známo, že by virus způsoboval onemocnění u jiných živočichů.

Obvyklými prostředky určenými k léčbě hepatitidy C jsou peginterferon a ribavirin. K vyléčení dochází u přibližně 50-80 % léčených osob. Lidé, u kterých se rozvinula cirhóza nebo rakovina jater, mohou potřebovat transplantaci jater, virus se však poté obvykle vrací.[3] Na hepatitidu C neexistuje vakcína.

Příznaky a symptomy[editovat | editovat zdroj]

Hepatitida C vyvolává akutní symptomy pouze v 15 % případů.[4] Symptomy jsou často mírné a neurčité a zahrnují sníženou chuť k jídlu, únavu, nauzeu, bolesti svalů či kloubů a úbytek hmotnosti.[5] Pouze několik málo případů infekce je spojováno se žloutenkou.[6] U přibližně 10-50 % osob odezní nemoc bez léčby, a to častěji u mladých žen než u jiných skupin pacientů.[6]

Chronická infekce[editovat | editovat zdroj]

U osmdesáti procent osob nakažených virem se rozvine chronická infekce.[7] Během počátečních let onemocnění většina z nich nepocítí žádné nebo jen minimální symptomy, [8] ačkoli chronická hepatitida C může být spojována s únavou.[9] U osob postižených mnoho let trvající infekcí je hepatitida C primární příčinou cirhózy a rakoviny jater;[3] u těch, kteří jsou nositeli infekce po dobu delší než 30 let, se v přibližně 10-30 % případů rozvine cirhóza.[3][5] Cirhóza je běžnější u osob nakažených rovněž hepatitidou B nebo HIV pozitivních, u alkoholiků a mužů.[5] Osoby, u nichž se rozvinula cirhóza, jsou vystaveny dvacetkrát vyššímu riziku rakoviny jater; každoročně jde o 1-3 % infikovaných.[3][5] U alkoholiků je riziko až 100krát vyšší.[10] Hepatitida C stojí za 27 % případů cirhózy a 25 % případů rakoviny jater.[11]

Cirhóza jater může vést k vysokému krevnímu tlaku v žilách vedoucích do jater, hromadění tekutin v dutině břišní, snadno způsobitelným modřinám a krvácení, rozšíření žil (zejména v jícnu a žaludku), žloutence (zežloutnutí kůže) a poškození mozku.[12]

Dopad na další orgány[editovat | editovat zdroj]

Hepatitida C je rovněž vzácně spojována se Sjögrenovým syndromem (autoimunitní onemocnění), abnormálně nízkým počtem krevních destiček, chronickým onemocněním kůže, cukrovkou a nehodgkinskými lymfomy.[13][14]

Příčina[editovat | editovat zdroj]

Virus hepatitidy C je malý, obalený, jednořetězcový pozitivní RNA virus.[3] Patří k rodu hepacivirus z čeledi Flaviviridae.[9] Existuje sedm hlavních genotypů viru HCV.[15] Ve Spojených státech způsobuje 70 % případů genotyp 1, 20 % případů genotyp 2 a každý ze zbývajících genotypů pak po 1 % případů. [5] Genotyp 1 je rovněž nejběžnějším genotypem v Jižní Americe a v Evropě.[3]

Přenos[editovat | editovat zdroj]

Hlavním způsobem přenosu viru v rozvinutých zemích je nitrožilní aplikace drog, v rozvojových zemích pak krevní transfúze a nesprávné lékařské postupy.[16] Ve 20 % případů zůstává příčina přenosu neznámá;[17] mnoho z nich však pravděpodobně souvisí s nitrožilní aplikací drog.[6]

Nitrožilní aplikace drog[editovat | editovat zdroj]

Nitrožilní aplikace drog je hlavním rizikovým faktorem při infekci hepatitidou C v mnoha částech světa.[18] Průzkum provedený v 77 zemích ukazuje, že v 25 z nich se hepatitida C objevila u 60-80 % uživatelů nitrožilně aplikovaných drog, a to včetně Spojených států[7] a Číny. [18] Ve dvanácti zemích to bylo u více než 80 %.[7] Hepatitidou C je nakaženo až deset miliónů uživatelů nitrožilně aplikovaných drog; nejvyšší celkový počet nakažených mají Čína (1,6 miliónu), Spojené státy (1,5 miliónu) a Rusko (1,3 miliónu).[7] Počet nakažených hepatitidou C mezi vězni je ve Spojených státech deset až dvacetkrát vyšší než u běžné populace, což tato studie přisuzuje vysoce rizikovému chování, jako je nitrožilní aplikace drog a tetování za použití nesterilních nástrojů.[19][20]

Vystavení infekci ve zdravotnických zařízeních[editovat | editovat zdroj]

Krevní transfúze, krevní produkty a orgány určené k transplantaci bez prověření na přítomnost HCV mohou představovat značné riziko infekce.[5] Spojené státy zahájily plošné prověřování v roce 1992. Od té doby se počet případů infekce snížil z jednoho případu na 200 krevních jednotek[21] na jeden případ na 10 000 až 10 000 000 krevních jednotek.[6][17] Toto nízké riziko přetrvává z toho důvodu, že mezi nakažením potenciálního dárce krve hepatitidou C a pozitivním testem jeho krve je lhůta 11-70 dnů.[17] Některé země však z důvodu souvisejících nákladů prověřování dosud neprovádějí.[11]

U osoby poraněné vpichem jehly použité osobou s HCV je pravděpodobnost onemocnění přibližně 1,8 %.[5] Riziko je vyšší, pokud je použitá jehla dutá a vpich hluboký.[11] Existuje také riziko přenosu z hlenu do krve, je však poměrně nízké. Při kontaktu krve s neporušenou pokožkou je riziko nulové.[11]

Hepatitida C je rovněž přenášena nemocničním vybavením - opakovaným používáním jehel a injekčních stříkaček, opakovaným používáním lékovek, infúzních vaků a nesterilních chirurgických nástrojů.[11] Nízký standard zdravotnických a zubařských zařízení je hlavní příčinou šíření viru HCV v Egyptě, zemi s nejvyšším poměrem nakažených osob na světě.[22]

Pohlavní styk[editovat | editovat zdroj]

Zda může k přenosu hepatitidy C dojít prostřednictvím pohlavního styku, není známo.[23] Ačkoli mezi vysoce rizikovou sexuální aktivitou a hepatitidou C je určitá souvislost, není jasné, zda k přenosu onemocnění dochází v důsledku užívání drog, jež nebylo zmíněno, nebo v důsledku samotného pohlavního styku.[5] Důkazy podporují tvrzení, že u heterosexuálních párů, které nemají pohlavní styk s jinými osobami, žádné riziko přenosu nehrozí.[23] Sexuální praktiky, které přinášejí vysoké riziko poranění vnitřní stěny análního kanálu, jako například anální sex, nebo ty, k nimž dochází při výskytu pohlavním stykem přenosné infekce včetně HIV nebo genitálních vředů, představují značné riziko.[23] Vláda Spojených států doporučuje používání kondomů za účelem prevence přenosu hepatitidy C pouze lidem, kteří mají více partnerů.[24]

Piercingy těla[editovat | editovat zdroj]

Tetování je spojováno s dvakrát až třikrát vyšším rizikem nákazy hepatitidou C.[25] K té může dojít v důsledku použití nesterilních nástrojů nebo kontaminovaných barviv.[25] To platí zejména pro tetování či piercingy těla prováděné před rokem 1985 nebo ty prováděné neprofesionálně, jelikož sterilní podmínky mohou být za takových okolností nedostatečné. Rovněž u rozsáhlejších tetování se riziko jeví být větší.[25] Téměř polovina vězňů sdílí nesterilizované tetovací nástroje.[25] Souvislost mezi infekcí HCV a tetováním v tetovacích salónech s licencí na provozování této činnosti je minimální.[26]

Kontakt s krví[editovat | editovat zdroj]

Předměty osobní potřeby, jako například žiletky, zubní kartáčky a pomůcky pro manikúru či pedikúru mohou přijít do kontaktu s krví. Půjčování těchto předmětů představuje riziko nákazy virem HCV.[27][28] Lidé by měli být při výskytu řezných ran, boláků a jiných krvácivých ran opatrní.[28] HCV se nešíří příležitostnými dotyky jako je objímání, líbání či půjčování příborů či kuchyňských potřeb.[28]

Přenos z matky na dítě[editovat | editovat zdroj]

K přenosu hepatitidy C z nakažené matky na dítě dochází v méně než 10 % těhotenství.[29] K odvrácení tohoto rizika neexistují žádná opatření.[29] K přenosu může dojít během těhotenství nebo při porodu,[17] přičemž dlouhotrvající porod značně zvyšuje riziko přenosu infekce.[11] Pro přenos HCV při kojení neexistují důkazy, nakažená matka by se však kojení měla vyhnout, pokud má popraskané a krvácející bradavky[30] nebo pokud je její virová zátěž vysoká.[17]

Diagnóza[editovat | editovat zdroj]

Sérologický profil infekce hepatitidy C

Diagnostické testy na hepatitidu C zahrnují test na protilátky proti HCV, metodu ELISA, imunoblot a kvantitativní měření RNA HCV.[5] Polymerázová řetězová reakce (PCR) může odhalit RNA viru HCV jeden až dva týdny po nakažení, zatímco zformování a uvolnění protilátek může trvat podstatně déle.[12]

Chronická hepatitida C je infekční onemocnění způsobené virem hepatitidy C, které trvá déle než šest měsíců (na základě přítomnosti RNA tohoto viru).[8] Jelikož chronické infekce typicky nevykazují žádné symptomy po velmi dlouhou dobu (často desetiletí),[8] lékaři infekci běžně zjišťují prostřednictvím testů na funkci jater nebo během rutinního vyšetření vysoce rizikových osob. Testování nedokáže rozlišit mezi akutními a chronickými infekcemi.[11]

Krevní testy[editovat | editovat zdroj]

Testování na hepatitidu C obvykle začíná krevními testy, které zjistí přítomnost protilátek proti HCV prostřednictvím enzymové imunoanalýzy.[5] Pokud je tento test pozitivní, provádí se druhý test za účelem ověření imunoanalýzy a určení závažnosti onemocnění.[5] Imunoanalýzu lze ověřit pomocí testu zvaného rekombinantní imunoblot, závažnost nemoci prostřednictvím polymerázové řetězové reakce RNA HCV.[5] Pokud není zjištěna RNA a imunoblot je pozitivní, osoba prodělala infekci, která byla buď vyléčena nebo spontánně odezněla; pokud je imunoblot negativní, byla imunoanalýza chybná.[5] Pozitivní výsledky imunoanalýzy lze zjistit nejdříve šest až osm týdnů po infekci.[9]

Hladina jaterních enzymů je během počáteční fáze infekce nestálá;[8] její úroveň se začíná zvyšovat v průměru sedm týdnů po infekci.[9] Jaterní enzymy nemají se závažností onemocnění téměř žádnou souvislost.[9]

Biopsie[editovat | editovat zdroj]

Biopsie jater může určit úroveň poškození jater, s tímto postupem však souvisí jistá rizika.[3] Typickými změnami, které dokáže biopsie určit, je výskyt lymfocytů v jaterní tkáni, lymfoidní folikuly v portální triádě a změny ve žlučovodech.[3] K dispozici je několik krevních testů, které pomáhají určit úroveň poškození a snižují potřebu provedení biopsie.[3]

Vyšetření[editovat | editovat zdroj]

Ve Spojených státech a Kanadě ví o svém zdravotním stavu pouze 5-50 % nakažených osob.[25] Lidem s vysokým rizikem výskytu onemocnění, včetně osob s tetováním, se doporučuje podstoupit testy.[25] Vyšetření je rovněž vhodné u osob se zvýšenou hladinou jaterních enzymů, jelikož ta je často jediným příznakem chronické hepatitidy.[31] Ve Spojených státech není rutinní vyšetření nijak doporučováno.[5]

Prevence[editovat | editovat zdroj]

V roce 2011 neexistovala proti hepatitidě C žádná známá vakcína. Vakcíny jsou ve fázi vývoje a některé z nich vykazují povzbudivé výsledky.[32] Kombinace preventivních strategií, například programů výměny jehel a léčby závislosti na návykových látkách, snižuje riziko nákazy hepatitidou C u uživatelů nitrožilně aplikovaných drog o přibližně 75 %.[33] Je také důležité provádět vyšetření dárců krve na celostátní úrovni a ve zdravotnických zařízeních dodržovat univerzální hygienická opatření.[9] V zemích s nedostatečnými zdroji sterilních injekčních stříkaček by měli poskytovatelé zdravotní péče léky podávat spíše orálně než injekčně.[11]

Léčba[editovat | editovat zdroj]

HCV způsobuje chronickou infekci u 50–80 % nakažených osob. Přibližně 40-80 % těchto případů po léčbě odeznívá;[34][35] v ojedinělých případech může infekce odeznít i bez léčby.[6] Lidé s chronickou hepatitidou C by se měli vyvarovat alkoholu a játrům nebezpečných léků[5] a měli by se nechat očkovat proti hepatitidě A a hepatitidě B.[5] Lidé s cirhózou by měli podstoupit ultrazvukové vyšetření za účelem zjištění rakoviny jater.[5]

Léky[editovat | editovat zdroj]

Lidé s abnormální funkcí jater v důsledku prokázané infekce HCV by měli podstoupit léčbu. [5] V současnosti používanou léčbou je podávání kombinace pegylovaného interferonu a antivirotika ribavirin po dobu 24 či 48 týdnů, v závislosti na typu HCV.[5] Ke zlepšení dochází u přibližně 50–60 % léčených osob.[5] Kombinace buď bocepreviru nebo telapreviru s ribavirinem a peginterferonem alfa zlepšuje antivirotickou reakci na hepatitidu C genotypu 1.[36][37][38] Vedlejší účinky léčby jsou běžné; polovina léčených osob trpí chřipkovými syndromy a třetina léčených se potýká s emocionálními problémy.[5] Léčba je účinnější během prvních šesti měsíců, předtím, než se hepatitida C stane chronickou.[12] Pokud se u osoby projeví nová infekce a neodezní do osmi až dvanácti týdnů, doporučuje se podávání pegylovaného interferonu po dobu 24 týdnů.[12] Pro osoby s talasemií (onemocnění krve) se zdá být vhodný ribavirin, který však zvyšuje potřebu krevní transfúze.[39] Její stoupenci tvrdí, že pro léčbu hepatitidy C mohou být vhodné některé alternativní způsoby léčby, jako například ostropestřec mariánský, ženšen a koloidní stříbro.[40] U žádného z těchto způsobů léčby však nebyl prokázán vliv na hepatitidu C, a neexistují ani důkazy pro to, že alternativní způsoby léčby mají na virus vůbec nějaký účinek.[40][41][42]

Prognóza[editovat | editovat zdroj]

Reakce na léčbu se liší v závislosti na genotypu viru. K setrvalé odpovědi u osob s HCV genotypu 1 dochází u 40-50 % z nich do 48 týdnů léčby.[3] K setrvalé odpovědi u osob s HCV genotypů 2 a 3 dochází u 70-80 % z nich do 24 týdnů léčby.[3] K setrvalé odpovědi u osob s HCV genotypu 4 dochází u přibližně 65 % z nich do 48 týdnů léčby. Úspěšnost léčby HCV genotypu 6 je v současnosti poměrně malá; existující důkazy se vztahují na léčbu po dobu 48 týdnů při stejných dávkách jako u genotypu 1.[43]

Epidemiologie[editovat | editovat zdroj]

Výskyt hepatitidy C ve světě v roce 1999
Rok života ovlivněný nezpůsobilostí pro hepatitidu C v roce 2004 na 100 000 obyvatel      údaje nejsou k dispozici      <10      10-15      15-20      20-25      25-30      30-35      35-40      40-45      45-50      50-75      75–100      >100

S chronickou hepatitidou C žije na světě 130 až 170 miliónů lidí, což jsou ~3 % světové populace.[44] Ročně se touto chorobou nakazí 3–4 milióny osob a více než 350 000 lidí zemře na onemocnění s ní související.[44] Počet případů nemoci ve 20. století výrazně vzrostl, a to v důsledku užívání nitrožilně aplikovaných drog, nitrožilně podávaných léků či nesterilizovaných zdravotnických pomůcek.[11]

Ve Spojených státech jsou hepatitidou C nakažena přibližně 2 % osob[5] a každý rok přibývá dalších 35 000 až 185 000 nových případů. Od 90. let 20. století se počet případů onemocnění v západním světě snížil díky dokonalejším krevním testům před podáním transfúze.[12] Ročně ve Spojených státech umírá na následky HCV 8 000 až 10 000 osob. Očekává se, že míra úmrtnosti se zvýší v důsledku toho, že onemocní a zemřou lidé nakažení při transfúzích v době před zahájením jejich testování na HCV.[45]

Počet případů nákazy je vyšší v některých zemích Afriky a Asie.[46] K zemím s velmi vysokým počtem případů patří Egypt (22 %), Pákistán (4,8 %) a Čína (3,2 %).[44] Vysoké číslo v případě Egypta souvisí s nyní ukončenou masovou kampaní léčby schizostomiázy za použití nesprávně sterilizovaných skleněných injekčních stříkaček.[11]

Historie[editovat | editovat zdroj]

V polovině 70. let 20. století Harvey J. Alter, vedoucí sekce infekčních onemocnění při oddělení transfúzní medicíny Národního ústavu zdraví, a jeho výzkumný tým prokázali, že většina případů hepatitidy C po krevní transfúzi není způsobena viry hepatitidy A nebo B. Navzdory tomuto objevu byly mezinárodní výzkumné snahy identifikovat virus neúspěšné po celé další desetiletí. V roce 1987 Michael Houghton, Qui-Lim Choo a George Kuo ze společnosti Chiron Corporation ve spolupráci s Dr. D. W. Bradleym z Centra pro kontrolu a prevenci nemocí použili k identifikaci neznámého organismu a vývoji diagnostického testu nový přístup molekulárního klonování.[47] V roce 1988 Alter potvrdil existenci viru ověřením jeho přítomnosti v panelu druhů nezpůsobujících ani hepatitidu A, ani hepatitidu B. V dubnu roku 1989 byl objev HCV publikován ve dvou článcích magazínu Science.[48][49] Objev viru vedl ke značným zlepšením v diagnostice a ke zdokonalené antivirotické léčbě.[47] V roce 2000 byla doktorům Alterovi a Houghtonovi udělena Laskerova cena za klinický lékařský výzkum za „průkopnickou práci vedoucí k objevu viru, který způsobuje hepatitidu C, a k vyvinutí metod vyšetření, které ve Spojených státech snížily riziko hepatitidy pocházející z krevních transfúzí z 30 % v roce 1970 na téměř nulovou úroveň v roce 2000.“[50]

Společnost Chiron podala žádost o uznání několika patentů souvisejících s objevem viru a jeho diagnózou.[51] Konkurenční patentová přihláška ze strany CDC byla v roce 1990 zrušena poté, co firma Chiron vyplatila 1,9 miliónu amerických dolarů CDC a 337 500 amerických dolarů doktoru Bradleymu. V roce 1994 doktor Bradley Chiron zažaloval a usiloval o zneplatnění patentu, uznání své osoby jako spoluvynálezce a přiznání odškodnění a tantiém. V roce 1998 však u odvolacího soudu prohrál a od sporu upustil.[52]

Společnost a kultura[editovat | editovat zdroj]

Světová aliance proti žloutence pořádá Světový den boje proti žloutence, který se koná každý rok 28. července.[53] Ekonomické náklady související s hepatitidou C jsou značné, a to jak pro jednotlivce, tak pro celou společnost. Ve Spojených státech byl v roce 2003 průměrný náklad vynaložený na onemocnění odhadován na 33 407 USD,[54] přičemž náklady na transplantaci jater v roce 2011 dosáhly přibližně 200 000 USD.[55] V Kanadě v roce 2003 dosahovaly náklady na antivirotickou léčbu výše 30 000 CAD,[56] zatímco ve Spojených státech se v roce 1998 pohybovaly v rozmezí 9 200 až 17 600 USD.[54] V mnoha oblastech světa si lidé nemohou léčbu antivirotiky dovolit, protože jejich zdravotní pojištění nepokrývá případy užívání antivirotik, nebo nemají zdravotní pojištění vůbec.[57]

Výzkum[editovat | editovat zdroj]

V roce 2011 byla ve fázi vývoje přibližně stovka léků na hepatitidu C.[55] Tyto léky zahrnují vakcíny na léčbu hepatitidy, imunomodulátory a inhibitory cyklofilinu.[58] Tyto potenciální nové způsoby léčby mohou vznikat díky lepším znalostem o viru hepatitidy C.[59]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b (2004)in Ryan KJ, Ray CG (editors): Sherris Medical Microbiology, 4th,McGraw Hill, 551–2. ISBN 0838585299. 
  2. Houghton M(November 2009)."The long and winding road leading to the identification of the hepatitis C virus". Journal of Hepatology51(5): 939–48. doi:10.1016/j.jhep.2009.08.004. PMID 19781804. 
  3. a b c d e f g h i j k Rosen, HR(2011-06-23)."Clinical practice. Chronic hepatitis C infection.". The New England journal of medicine364(25): 2429–38. PMID 21696309. 
  4. Maheshwari, A; Ray, S, Thuluvath, PJ(2008-07-26)."Acute hepatitis C.". Lancet372(9635): 321–32. doi:10.1016/S0140-6736(08)61116-2. PMID 18657711. 
  5. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v Wilkins, T; Malcolm, JK, Raina, D, Schade, RR(2010-06-01)."Hepatitis C: diagnosis and treatment.". American family physician81(11): 1351–7. PMID 20521755. 
  6. a b c d e (2011) Chronic Hepatitis C Virus Advances in Treatment, Promise for the Future..Springer Verlag, 4. ISBN 9781461411918. 
  7. a b c d Nelson, PK; Mathers, BM, Cowie, B, Hagan, H, Des Jarlais, D, Horyniak, D, Degenhardt, L(2011-08-13)."Global epidemiology of hepatitis B and hepatitis C in people who inject drugs: results of systematic reviews.". Lancet378(9791): 571–83. doi:10.1016/S0140-6736(11)61097-0. PMID 21802134. 
  8. a b c d (2011) Chronic Hepatitis C Virus Advances in Treatment, Promise for the Future..Springer Verlag, 103–104. ISBN 9781461411918. 
  9. a b c d e f Dolin, [edited by] Gerald L. Mandell, John E. Bennett, Raphael(2010). Mandell, Douglas, and Bennett's principles and practice of infectious diseases, 7th ed.,Philadelphia, PA:Churchill Livingstone/Elsevier, Chapter 154. ISBN 978-0443068393. 
  10. Mueller, S; Millonig, G, Seitz, HK(2009-07-28)."Alcoholic liver disease and hepatitis C: a frequently underestimated combination.". World journal of gastroenterology : WJG15(28): 3462–71. PMID 19630099. 
  11. a b c d e f g h i j Alter, MJ(2007-05-07)."Epidemiology of hepatitis C virus infection.". World journal of gastroenterology : WJG13(17): 2436–41. PMID 17552026. 
  12. a b c d e Ozaras, R; Tahan, V(2009 Apr)."Acute hepatitis C: prevention and treatment.". Expert review of anti-infective therapy7(3): 351–61. PMID 19344247. 
  13. Zignego AL, Ferri C, Pileri SA, Caini P, Bianchi FB(January 2007)."Extrahepatic manifestations of Hepatitis C Virus infection: a general overview and guidelines for a clinical approach". Digestive and Liver Disease39(1): 2–17. doi:10.1016/j.dld.2006.06.008. PMID 16884964. 
  14. Louie, KS; Micallef, JM, Pimenta, JM, Forssen, UM(2011 Jan)."Prevalence of thrombocytopenia among patients with chronic hepatitis C: a systematic review.". Journal of viral hepatitis18(1): 1–7. PMID 20796208. 
  15. Nakano T, Lau GM, Lau GM, Sugiyama M, Mizokami M(December 2011)."An updated analysis of hepatitis C virus genotypes and subtypes based on the complete coding region". Liver Int.. doi:10.1111/j.1478-3231.2011.02684.x. PMID 22142261. 
  16. Maheshwari, A; Thuluvath, PJ(2010 Feb)."Management of acute hepatitis C.". Clinics in liver disease14(1): 169–76; x. PMID 20123448. 
  17. a b c d e Pondé, RA; Mikhaĭlova, A(2011 Feb)."Hidden hazards of HCV transmission.". Medical microbiology and immunology200(1): 7–11. PMID 20461405. 
  18. a b Xia, X; Luo, J, Bai, J, Yu, R(2008 Oct)."Epidemiology of HCV infection among injection drug users in China: systematic review and meta-analysis.". Public health122(10): 990–1003. doi:10.1016/j.puhe.2008.01.014. PMID 18486955. 
  19. Imperial, JC(2010 Jun)."Chronic hepatitis C in the state prison system: insights into the problems and possible solutions.". Expert review of gastroenterology & hepatology4(3): 355–64. PMID 20528122. 
  20. Vescio, MF; Longo, B, Babudieri, S, Starnini, G, Carbonara, S, Rezza, G, Monarca, R(2008 Apr)."Correlates of hepatitis C virus seropositivity in prison inmates: a meta-analysis.". Journal of epidemiology and community health62(4): 305–13. PMID 18339822. 
  21. Marx, John(2010). Rosen's emergency medicine: concepts and clinical practice 7th edition.Philadelphia, PA:Mosby/Elsevier, 1154. ISBN 9780323054720. 
  22. Highest Rates of Hepatitis C Virus Transmission Found in Egypt [online]. Al Bawaba, 2010-08-09, [cit. 2010-08-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. a b c Tohme RA, Holmberg SD(June 2010)."Is sexual contact a major mode of hepatitis C virus transmission?". Hepatology52(4): 1497–505. doi:10.1002/hep.23808. PMID 20635398. 
  24. Hepatitis C Group Education Class [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  25. a b c d e f Jafari, S; Copes, R, Baharlou, S, Etminan, M, Buxton, J(2010 Nov)."Tattooing and the risk of transmission of hepatitis C: a systematic review and meta-analysis.". International journal of infectious diseases : IJID : official publication of the International Society for Infectious Diseases14(11): e928-40. PMID 20678951. 
  26. Hepatitis C [online]. [cit. 2012-01-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. Lock G, Dirscherl M, Obermeier F, et al.(September 2006)."Hepatitis C —contamination of toothbrushes: myth or reality?". J. Viral Hepat.13(9): 571–3. doi:10.1111/j.1365-2893.2006.00735.x. PMID 16907842. 
  28. a b c Hepatitis C [online]. [cit. 2012-01-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. a b Lam, NC; Gotsch, PB, Langan, RC(2010-11-15)."Caring for pregnant women and newborns with hepatitis B or C.". American family physician82(10): 1225–9. PMID 21121533. 
  30. Mast EE(2004)."Mother-to-infant hepatitis C virus transmission and breastfeeding". Advances in Experimental Medicine and Biology554: 211–6. PMID 15384578. 
  31. Senadhi, V(2011 Jul)."A paradigm shift in the outpatient approach to liver function tests.". Southern medical journal104(7): 521–5. PMID 21886053. 
  32. Halliday, J; Klenerman, P, Barnes, E(2011 May)."Vaccination for hepatitis C virus: closing in on an evasive target.". Expert review of vaccines10(5): 659–72. doi:10.1586/erv.11.55. PMID 21604986. 
  33. Hagan, H; Pouget, ER, Des Jarlais, DC(2011-07-01)."A systematic review and meta-analysis of interventions to prevent hepatitis C virus infection in people who inject drugs.". The Journal of infectious diseases204(1): 74–83. PMID 21628661. 
  34. Torresi, J; Johnson, D, Wedemeyer, H(2011 Jun)."Progress in the development of preventive and therapeutic vaccines for hepatitis C virus.". Journal of hepatology54(6): 1273–85. doi:10.1016/j.jhep.2010.09.040. PMID 21236312. 
  35. Ilyas, JA; Vierling, JM(2011 Aug)."An overview of emerging therapies for the treatment of chronic hepatitis C.". Clinics in liver disease15(3): 515–36. PMID 21867934. 
  36. Foote BS, Spooner LM, Belliveau PP(September 2011)."Boceprevir: a protease inhibitor for the treatment of chronic hepatitis C". Ann Pharmacother45(9): 1085–93. doi:10.1345/aph.1P744. PMID 21828346. 
  37. Smith LS, Nelson M, Naik S, Woten J(May 2011)."Telaprevir: an NS3/4A protease inhibitor for the treatment of chronic hepatitis C". Ann Pharmacother45(5): 639–48. doi:10.1345/aph.1P430. PMID 21558488. 
  38. Ghany MG, Nelson DR, Strader DB, Thomas DL, Seeff LB(October 2011)."An update on treatment of genotype 1 chronic hepatitis C virus infection: 2011 practice guideline by the American Association for the Study of Liver Diseases". Hepatology54(4): 1433–44. doi:10.1002/hep.24641. PMID 21898493. 
  39. Alavian SM, Tabatabaei SV(April 2010)."Treatment of chronic hepatitis C in polytransfused thalassaemic patients: a meta-analysis". J. Viral Hepat.17(4): 236–44. doi:10.1111/j.1365-2893.2009.01170.x. PMID 19638104. 
  40. a b Hepatitis C and CAM: What the Science Says. NCCAM March 2011. (Retrieved 07 March 2011)
  41. Liu, J; Manheimer, E, Tsutani, K, Gluud, C(2003 Mar)."Medicinal herbs for hepatitis C virus infection: a Cochrane hepatobiliary systematic review of randomized trials.". The American journal of gastroenterology98(3): 538–44. PMID 12650784. 
  42. Rambaldi, A; Jacobs, BP, Gluud, C(2007-10-17)."Milk thistle for alcoholic and/or hepatitis B or C virus liver diseases.". Cochrane database of systematic reviews (Online)(4): CD003620. PMID 17943794. 
  43. Fung J, Lai CL, Hung I, et al.(September 2008)."Chronic hepatitis C virus genotype 6 infection: response to pegylated interferon and ribavirin". The Journal of Infectious Diseases198(6): 808–12. doi:10.1086/591252. PMID 18657036. 
  44. a b c WHO Hepatitis C factsheet [online]. 2011, [cit. 2011-07-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. Colacino, ed. by J. M.; Heinz, B. A.(2004). Hepatitis prevention and treatment.Basel:Birkhäuser, 32. ISBN 9783764359560. 
  46. al.], edited by Gary W. Brunette ... [et. CDC health information for international travel : the Yellow Book 2012.New York:Oxford University, 231. ISBN 9780199769018. 
  47. a b Boyer, JL(2001). Liver cirrhosis and its development: proceedings of the Falk Symposium 115.Springer, 344. ISBN 9780792387602. 
  48. Choo QL, Kuo G, Weiner AJ, Overby LR, Bradley DW, Houghton M(April 1989)."Isolation of a cDNA clone derived from a blood-borne non-A, non-B viral hepatitis genome". Science244(4902): 359–62. doi:10.1126/science.2523562. PMID 2523562. 
  49. Kuo G, Choo QL, Alter HJ, et al.(April 1989)."An assay for circulating antibodies to a major etiologic virus of human non-A, non-B hepatitis". Science244(4902): 362–4. doi:10.1126/science.2496467. PMID 2496467. 
  50. Winners Albert Lasker Award for Clinical Medical Research, The Lasker Foundation. Retrieved 20 February 2008.
  51. Houghton, M., Q.-L. Choo, and G. Kuo. NANBV Diagnostics and Vaccines. European Patent No. EP-0-3 18-216-A1. European Patent Office (filed 18 November 1988, published 31 May 1989).
  52. WILKEN, Judge. United States Court of Appeals for the Federal Circuit [online]. [cit. 2012-01-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  53. Eurosurveillance editorial, team(2011-07-28)."World Hepatitis Day 2011.". Euro surveillance : bulletin europeen sur les maladies transmissibles = European communicable disease bulletin16(30). PMID 21813077. 
  54. a b Wong, JB(2006)."Hepatitis C: cost of illness and considerations for the economic evaluation of antiviral therapies.". PharmacoEconomics24(7): 661–72. PMID 16802842. 
  55. a b El Khoury, A. C.; Klimack, W. K., Wallace, C., Razavi, H.(1 December 2011)."Economic burden of hepatitis C-associated diseases in the United States". Journal of Viral Hepatitis. doi:10.1111/j.1365-2893.2011.01563.x. 
  56. Hepatitis C Prevention, Support and Research ProgramHealth Canada [online]. 2003-Nov, [cit. 2012-01-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  57. Zuckerman, edited by Howard Thomas, Stanley Lemon, Arie(2008). Viral Hepatitis., 3rd ed.,Oxford:John Wiley & Sons, 532. ISBN 9781405143882. 
  58. Ahn, J; Flamm, SL(2011 Aug)."Hepatitis C therapy: other players in the game". Clinics in liver disease15(3): 641–56. doi:10.1016/j.cld.2011.05.008. PMID 21867942. 
  59. Vermehren, J; Sarrazin, C(2011 Feb)."New HCV therapies on the horizon.". Clinical microbiology and infection : the official publication of the European Society of Clinical Microbiology and Infectious Diseases17(2): 122–34. PMID 21087349.