Svatý Willibrord

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Willibrord.jpg

Svatý Willibrord (657? Northumbrie7. listopadu 739 Echternach, Lucembursko) byl anglosaský benediktinský mnich, misionář, s jehož jménem je spojeno šíření křesťanství ve Frísku a obrácení Frísů na víru. V této souvislosti bývá nazýván „apoštolem Frísů“. Byl prvním arcibiskupem Frísů se sídlem v Utrechtu (695-739). Je svatým římskokatolické i pravoslavné církve, jeho svátek se světí ve výroční den jeho úmrtí - 7. listopadu (jiné církve 20. října).

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Willibrord se narodil v Northumbrii v rodině zbožného křesťana sv. Wilgila (n. Hilgila). Ve věku 7 let byl chlapec dán na výchovu do benediktinského kláštera v Riponu, který v té době vedl jeho zakladatel sv. Wilfrid. Když dospěl, sloužil Willibrord řeholní slib a stal se mnichem. Ve věku 20 let se odebral do opatství Rathmelsigi v Irsku, které bylo v 7. století jedním z nejvýznačnějších center teologie a vzdělanosti v Evropě. V Irsku strávil Willibrord 12 let, dokončiv své vzdělání pod vedením sv. Egberta.

Roku 690 Willibrord opustil Irsko ve skupině dvanácti misionářů, mezi nimiž byl i sv. Acca z Hexhamu, a vydal se hlásat křesťanství k pohanským Frísům. Přinesli do Fríska i kult sv. Osvalda, který se odtud dále šířil. Misie se konala na pozadí války mezi křesťanským franským majordomem Pipinem II. Prostředním (z Herstalu) a pohanským fríským králem Radbodem. Misionáři doputovali, učíce a kážíce víru, do Utrechtu. Zvláštní význam tété misie spočívá v tom, že s sebou přinášela iro-skotský ideál asketického bezdomovectví potulných mnichů. Tato idea přetrvávala ještě dlouho u anglických misionářů ve Švédsku: sv. Eskil († 1080) se domníval, že oč bude vzdálenější domovu, o to více se přiblíží nebi. Další zvláštností irské církevní organisace bylo to, že centrem lokální církve byl klášter a její hlavou představený tohoto kláštera, zatímco po římském způsobu hlavou místní církve byl biskup, popř. arcibiskup.

Willibrord však místo tohoto starého misionářského ideálu spolupracoval s karolinským majordomem a s papežem na začlenění misionářů do říše. Odebral se do Říma, kde mu roku 695 papež sv. Sergius II. dal požehnání k jeho misii ve Frísku a vysvětil jej na arcibiskupa. Willibrord se tak stal prvním arcibiskupem Frísů. Po návratu do Fríska Willibrord založil řadu kostelů, mezi nimi kostel a klášter v Utrechtu, který se stal jeho prvním sídlem a místním centrem vzdělávání. Tak ve své osobě spojil sv. Willibrord obě tehdy existující misijní koncepce: jako představený kláštera, podřízený vladaři, byl hlavou mise po způsobu irském; jako arcibiskup, podřízený papeži římskému, byl hlavou mise římské. V Echternachu (nyní v Lucembursku) založil roku 698 významné opatství, které existuje dodnes.

Sv. Willibrord neohroženě hlásal nové učení nejkrutějším pohanským vůdcům, mezi nimi i samému Radbodovi, který, třebaže nepřijal křesťanství, propustil Willibrorda v míru, jsa otřesen jeho smělostí a neochvějným přesvědčením.

Willibrord uskutečnil misii rovněž v Dánsku, tam však nedosáhl zvláštních úspěchů a vrátil se zpět do Fríska.

V roce 714 pokřtil syna Karla Martela, budoucího franského krále Pipina Krátkého.

Náhrobek sv. Willibrorda v bazilice v Echternachu

Roku 716 Radbod, využiv rozbroje mezi Franky, opět získal kontrolu nad Frískem, zničil řadu kostelů a pobil množství misionářů a místních křesťanů; když pak roku 719 zemřel, začínal Willibrord svou práci znovu, nyní ovšem již v klidnější atmosféře pod vládou Karla Martela. Pokračoval pak ve své misijní činnosti až do pokročilého věku.

Posledních několik let svého života strávil v Echternachu, kde skonal v noci z 6. na 7. listopad roku 739 v požehnaném věku 82 let. V chóru zdejšího klášterního kostela byl misionář - podle svého testamentu z roku 729 – pochován; v Eternachu byl hned po své smrti uctíván jako svatý. Pojmenován po něm byl dóm v hanzovním městě Wesel, dříve patřící pod klášter v Echternachu. Willibrordova pamětní deska se nachází v pamětní síni Wallhalla v Donaustaufu.

Svatý Willibrord je uctíván jak katolickými, tak i pravoslavnými křesťany. Jeho svátek se slaví 7. listopadu. Zvláštní úcty požívá sv. Willibrord u starokatolíků, protože je považován za patrona Utrechtské unie.

Tradice[editovat | editovat zdroj]

V Echternachu se každoročně o Svatodušních svátcích koná pestrý a velmi originální průvod, zasvěcený sv. Willibrordovi. Účastníci jdou přes celé město zvláštním tanečním krokem: původně se dělaly tři kroky vpřed a dva vzad, od roku 1947 krok vpřed a vlevo a krok vpřed a vpravo. První zmínka o procesí pochází z roku 1497. V průběhu staletí byla procesí několikrát zakázána, přesto však přetrvala do dnešních dnů. Původ tohoto originálního obyčeje není přesně znám, pravděpodobně jde o pozůstatek středověkých kajícnických procesí, jejichž účastníci se chovali jako stižení těžkými chorobami, věříce, že to pomůže odehnat nemoc. Je také možné, že jde o napodobení křesťanských poutníků, kteří po každých třech krocích padali na kolena; není ani vyloučeno, že v tomto zvyku přežívají relikty starých pohanských rituálů. Procesí je zakončeno u světcova hrobu slavnostní mší.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]