Pavel Kristián z Koldína

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Pavel Kristián z Koldína (1530 Klatovy11. ledna 1589 Praha) byl český právník.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jeho otcem byl zámožný klatovský měšťan Matěj Křesťan. Pavel Koldín pobyl v letech 1548–1549 na fakultě artistické v Praze, roku 1550 složil zkoušku bakalářskou a roku 1552 se stal mistrem svobodných umění. Současně byl ustanoven rektorem na škole u Sv. Jindřicha a vstoupil do literární společnosti, ve které se pěstovalo latinské básnictví. Cituji: „i Pavel básnil, ač nekloudně“, jeho silné stránky byly jinde.

Od Ferdinanda I. získal erb a přídomek z Koldína (stejně jako později jeho bratr Jan) a současně Koldín přešel na universitu jako kollegiát kolleje Karlovy. Roku 1561 byl zvolen děkanem a roku 1563 opustil vysoké učení a stal se písařem na Novém městě pražském. Získal tehdy také právo městské na Starém Městě, kde na Staroměstském náměstí koupil Domináčkovský dům v němž bydlel do smrti.

Oženil se celkem třikrát: r. 1563 s Magdalenou Žipanskou, r. 1575 s Martou Kulíškovou, se kterou měl dceru Ludmilu, a r. 1588 s Annou z Pereftu) a nabýval stále většího majetku v Praze. Počátkem r. 1565 se uvázal v úřad kancléřství na Starém Městě a od té doby měl velký vliv ve věcech veřejných. V úřadě kancléřství staroměstského zůstal do roku 1584. Patřil k nejbohatším měšťanům pražským (jeho majetek se rozmnožil o 5 domů pražských a o ves Martinice na Břežicku). Zemřel 11. ledna 1589 a pochován je v kostele Sv. Mikuláše na Starém Městě. Po jeho smrti nastaly dlouhé pře o pozůstalost a o platnost posledního pořízení.

Zákoník městský[editovat | editovat zdroj]

Vystupoval jménem stavu městského nebo Pražanů a rada mu dokonce svěřila vypracování zákoníka městského, jehož osnovu r. 1569 předložil. Spor mezi Litoměřicemi a Starým Městem pražským však královské potvrzení a sankcionování nového zákoníku zpozdil o 10 let, jelikož příslušná sněmovní komise se musela vyrovnat s litoměřickým protinávrhem vycházejícím z práva magdeburského. Protože do svého zákoníku Koldín nepřejal nic z magdeburského práva, severní města, která se magdeburským právem řídila, zákoník odmítala. Roku 1571 adresovala králi protinávrh (tzv. Extrakt), který byl v podstatě konzervací starého saského práva, které však už neodpovídalo potřebám doby. Přes postoj měst magdeburské oblasti Rudolf II. roku 1579 zákoník schválil a sankcionoval. Následujícího roku rada apelačního soudu Gabriel Svěchin z Paumberka prohlásil, „že nálezové podle těchto práv činění budou u appellace uznáváni“, tedy apelační soud uznal zákoník za závazný pro soudní praxi. Přesto se odpor Litoměřic a Loun podařilo zlomit až usnesením zemského sněmu roku 1610. Přitom ještě roku 1626 se Litoměřice marně snažily vymoci si změnu. Platnost kodifikace byla zpočátku omezena jen na Čechy, tedy kromě Těšína, kde byla zavedena roku 1598. Teprve roku 1680 byla uvedena na Moravu jako subsidiární a roku 1697 jako jediný zákoník městského práva.

Už v roce 1579 se Koldín rozhodl napomoci rozšíření svého díla vydáním krátké Summy, která vyšla roku 1581. V ní používal stejné obraty, ale vynechával latinské sentence. V této zkrácené podobě těšila se Koldínova kodifikace veliké oblibě, čtrnáctkrát vyšla tiskem a v letech 1607 a 1614 byla přeložena pod názvem Das böhmische Stadtrecht i do němčiny.

Koldínovým dílem český právní život získal mimořádně cenný příspěvek. Zákoník byl formulován výbornou češtinou a jeho ustanovení sestavena do přehledného systému. Koldín hojně použil i zemského práva a sněmovních usnesení. Se zdarem obohatil svou práci prvky z římského práva upraveného k domácím účelům. Zákoník obsahoval právní předpisy, které v podstatě upravovaly veškerý život obyvatel města i jeho správu a soudnictví.

Roku 1583 sestavil Koldín podobný výtah ze zřízení zemského z roku 1564, tato summa však byla dekretem české kanceláře zakázaná.

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Jméno Pavla Kristiána bylo umístěno pod okny Národního muzea v Praze spolu s mnoha dalšími, viz Dvaasedmdesát jmen české historie.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

WINTER, Zikmund. Z rodiny a domácnosti staročeské : Ze života 16. století.. Praha : Otto, 1912. Dostupné online. Kapitola O pozůstalosti mistra Koldína, s. 299-306.  

Odkazy[editovat | editovat zdroj]