Rytířský řád
První rytířské řády byly zvláštními formami duchovních (čili církevních) řádů. Šlo tedy o řeholní organizace tvořené rytíři-mnichy, které měly za úkol plnit vojenské úkoly v souvislosti ochrany Evropy či Svaté země před nevěřícími. Zejména byla snaha udržet Svatou zemi v rukou křesťanů západní církve. Nejstarší církevní rytířské řády proto vznikaly koncem 11. století a během 12. století především v souvislosti s křížovými výpravami do Svaté země a tudíž byly společně s ostatními řády součástí západní církve. Postupně se staly významným vojenským faktorem křesťanských států, které s jejich pomocí ve východním Středomoří přežívaly většinou pod tlakem okolních muslimských států. Tyto řády označujeme za církevní či duchovní, neboť ve vrcholném a především pozdním středověku nejen že začaly vznikat rytířské řády světské, ale také řády záslužné.
Původní myšlenkou církevních rytířských řádů byla sice péče o nemocné poutníky (johanité) nebo ochrana poutnických cest (templáři) do Svaté země, ve vrcholném středověku však vstupoval do popředí ozbrojený boj pro obranu křesťanství před islámem, pohanstvím, schizmatismem či kacířstvím (některé církevní rytířské řády se účastnily křížové výpravy proti Albigenským). Zejména templáři a johanité se proslavili svou odvahou a bojeschopností. Na rozdíl od svých světských protějšků byli mnohem disciplinovanějšími armádami. Zemřít v boji s nepřáteli Krista znamenalo pro příslušníky řádů získat věčné spasení a odpuštění všech hříchů. Řády jako například templáři dokonce ve svých regulích zakazovali přijímat za zajaté členy řádů výkupné. Egyptský sultán Saladin proto nechal po vítězné bitvě u Hattínu zajaté templáře a johanity stít. Saladin si uvědomoval, že pokud přeživší rytíře nechá propustit, pozvednou proti němu meč znovu, neboť jsou zarytými odpůrci islámu. Každému zajatci proto bylo nabídnuto, zda přijme islám nebo smrt. Všichni nebo převážná většina zvolila raději smrt. Řád templářů byl ryze rytířským řádem, kdežto jejich konkurenti johanité a později také němečtí rytíři byli rytířskými řády zavázanými také monasticko-špitálním posláním.[1] Církevní vojenské řády se tak dělily na ryze rytířské a rytířsko-špitální.[2] Členové řádů skládali tradiční mnišské sliby, tedy sliby chudoby, čistoty (cudnosti) a poslušnosti, doplněné navíc o povinnost obrany křesťanstva před nevěřícími (ve znacích těchto řádů se proto často objevuje kříž). Další řády vznikly ve Španělsku a severovýchodní Evropě.
K obraně Palestiny byly řády obvykle nuceny navazovat spojenecké vztahy s nepřátelskými stranami jako byla Káhira, Damašek a sekta nizárijských ismailitů neboli asasínů, což obvykle vedlo k úpadku jejich pověsti v Evropě.[3][4] S úpadkem ideje křížových výprav role řádů jako vojenské síly proti jinověrcům a při obraně křesťanství ustoupila do pozadí, řády se koncentrovaly na získání státní moci a hromadění majetku. To vedlo ke konfliktům jak se Svatým stolcem, tak i se světskými panovníky, v některých případech pak k zabavení majetku a rozpuštění řádů (proces proti templářům).
Činnost řádů, které se dochovaly do dnešní doby, je výlučně dobročinného charakteru, i když jejich vnitřní struktura často připomíná tradice středověku. V pozdním středověku vznikaly také první řády světské, které byly zakládány většinou panovníky a určeny pouze pro šlechtu. Světské řády mají mnohem jednodušší strukturu než církevní řády, neboť jejich členové nejsou vázáni mnišskými sliby a přísným životem v klášteře. Členství ve světských řádech obvykle určuje vyznamenání řádu. Proto jsou světské řády spíše záležitostí prestiže. V 18.,19. a 20. století vznikalo mnoho řádů, které se odvolávaly na tradici středověkých církevních řádů. Většinou se jednalo o imitace či varianty svobodného zednářství.[5] Často se vyskytují i řády samozvané nebo zcela podvodné, např. novodobý Suverénní řád sv. Stanislava [6] nebo Řád sv. Agáty z Paterna,[7] [8], jejichž jediným smyslem je obohacení jejich zakladatelů.[zdroj?]
Seznam duchovních (církevních) rytířských řádů [editovat]
Duchovní vojensko-rytířské církevní řády založené v Palestině [editovat]
| Znak | Název | Jiné názvy | Vznik | Zánik |
|---|---|---|---|---|
| Řád templářů | také „rytíři templu“, „rytíři Šalamounova chrámu“, „chrámoví rytíři“ apod. |
1119 (rytířský řád) | 1312 | |
| Řád johanitů (Řád maltézských rytířů) |
také „Maltézský řád, „hospitalité sv. Jana“, „svatojánští rytíři“, „špitálníci“ apod. |
1023 (bratrstvo) 1113 (řád) 1119 (rytířský řád) |
||
| Řád lazariánů Řád sv. Lazara |
známi také jako „rytíři sv. Lazara“, „lazariáni“ nebo „lazarité“ |
1098 (bratrstvo) 1142 (rytířský řád) |
||
| Řád kanovníků Božího hrobu (Řád strážců Božího Hrobu) |
známi také „rytíři Božího hrobu“ nebo „božehrobci“ |
1099 | ||
| Řád německých rytířů | také „Německý řád“, „bratři německého řádu Panny Marie“ apod. |
1190 (bratrstvo) 1199 (rytířský řád) |
1834 (konec rytířského řádu) |
|
| Řád rytířů sv. Tomáše z Akry | Řád rytířů sv. Tomáše v Akře/z Akry apod. | 1191 (řád) 1236 (rytířský řád) |
||
| Řád rytířů z Montjoie | také zván „Řádem rytířů z Monte Gaudio“ či „Řádem Trufac“ |
1171-1180 | 1221 (začleněn do Caltravského řádu) |
|
| Řád křižovníků s červenou hvězdou v modrém poli |
jinak též zkráceně „betlemité“ | ? 12. století |
? 15. století |
Duchovní vojensko-rytířské církevní řády založené v Pobaltí [editovat]
| Znak | Název | Jiné názvy | Vznik | Zánik |
|---|---|---|---|---|
|
|
Řád dobřínských rytířů | či „Řád dobříňských rytířů“ či zkráceně „Bratři Dobřínští“ | ? 13. století |
1237 (sloučen s Německým řádem) |
|
|
Řád mečových bratří | též „mečový rytíři“, „rytíři meče“ či „livonští rytíři“ | 1202 | 1237(sloučen s Německým řádem) 1561 |
| Řád livonských rytířů (Livonská větev Řádu německých rytířů) |
neboli „livonští rytíři“ | 1237 | 1525 |
Duchovní vojensko-rytířské církevní řády založené na Pyrenejském poloostrově [editovat]
| Znak | Název | Jiné názvy | Vznik | Zánik |
|---|---|---|---|---|
| Řád svatojakubských rytířů | také „Santiágský řád“, „řád rytířů sv. Jakuba z Compostelly“, „Řád sv. Jakuba od meče“ atd. |
1170 (bratrstvo) 1175 (rytířský řád) |
||
| Řád calatravských rytířů | oficiálně Vojenský rytířský řád z Calatravy | 1158 1187 (potvrzen jako rytířský řád) |
||
| Řád avizských rytířů | oficiálně Řád sv. Benedikta z Avizu, také „Evorský řád“ |
1158 1162 (rytířský řád) |
1789 (sekularizován) | |
| Řád alcantárských rytířů | oficiálně Vojenský rytířský řád z Alcantary | 1156 | ||
| Řád rytířů z Montesy | oficiálně Vojenský rytířský řád Naší milé paní z Montesy, jinak též zkráceně „Monteský řád“ |
1317 | ||
| Řád rytířů Krista | oficiálně Vojenský rytířský řád z Alcantary | 1317-1318 1319 (potvrzen papežem) |
1789 (sekularizován) | |
| Řád rytířů sv. Jiří z Alfamy | 1201 | 1221 (sloučen s Monteským řádem) |
||
| Řád Svatého Spasitele z Monrealu |
1128 | ? | ||
|
|
Řád mercedariánských rytířů |
zkráceně „mercedariáni“ | 1218 | |
| Řád Nejsvětější Panny Marie v Hispánii |
nebo též „Řád hvězdy“ | 1279 | 1281 (sloučen se Santiágským řádem) |
|
| Řád křídla sv. Michaela | oficiálně Královský řád křídla sv. Michala | 1147 | ||
|
|
Řád z Roncesvalles | 1137 | ||
| Řád rytířů z Monfragüe | 1196 | 1221 (sloučen s Calatravským řádem) |
Duchovní vojensko-rytířské církevní řády založené ve Francii [editovat]
| Znak | Název | Jiné názvy | Vznik | Zánik |
|---|---|---|---|---|
|
|
Řád sv. Ducha z Montpellier | také „špitálníci z Montpellier“, „rytíři sv. Ducha“, „bratři ze Sassie“ apod. |
1195 | 1711 (sloučen s Řádem lazariánů) 1561 |
| Milice Víry Ježíše Krista | také „Řád svaté víry Ježíše Krista“ | 1221 (bratrstvo) 1198 (rytířský řád) |
? 14. století |
|
| Řád víry a míru (vznikl v Gaskoňsku)[9] |
také zván jako „Řád meče“ | cca 1226-1231 | 1273 | |
| Řád svaté Ampule | někdy také „Řád svatého Remigia“ | 496? | ? | |
| Řád Panny Marie Karmelské | 1606 | 1830 | ||
| Řád rytířů z Aubracu |
Ostatní duchovní rytířské a vojensko-rytířské církevní řády [editovat]
| Znak | Název | Jiné názvy | Vznik | Zánik |
|---|---|---|---|---|
| Řád sv. Jakuba z Altopascio | zvaný též „Řád rytířů Tau“, vznikl a působil v Toskánsku |
952 | 1587 (sloučen s Řádem lazariánů) 1561 |
|
| Řád křižovníků s červenou hvězdou |
zkráceně „Křižovníci s červenou hvězdou“ | 1233 (bratrstvo) 1237 (rytířský řád) |
||
|
|
Řád křižovníků s červeným srdcem |
také „Řád sv. Cyriaka“ nebo zkráceně „cyriaci“ |
1256 | |
| Řád konstantiniánských rytířů sv. Jiří |
1575 | |||
| Řád Panny Marie Betlémské | 1459 | 1484 | ||
| Milice Ježíše Krista | 1233 | 1261 | ||
| Řád Požehnané Panny Marie | též zvaný „Řád Panny Mary z Věže“ či „Řád rytířů Matky Boží“,také zkráceně známi jako „gaudenti“ |
1261 | 1558 | |
| Řád sv. Mauricia a sv. Lazara [10] | 1434 | 1946 (záslužný řád) | ||
| Řád sv. Štěpána, papeže a mučedníka |
1561 | 1859 | ||
| Řád sv. Jiří z Korutan | založen roku 1273 jako „Špitální řád sv. Jiří z Korutan“ |
1273 1468 (znovuzaložen) |
1598 | |
| Řád křesťanského rytířstva | oficiálně „Rytířský řád křesťanského vojska Nejsvětější Panny a sv. Michaela“ či zkráceně „Řád křesťanské milice“ |
|||
| Řád sv. Štěpána Uherského | známi jako štěpánité nebo také štefanité [11][12][13] |
Nekatolické církevní rytířské řády [editovat]
| Znak | Název | Informace | Vznik | Zánik |
|---|---|---|---|---|
| Řád sv. Kříže z Jeruzaléma (melchitský řeckokatolický řád) |
||||
| Řád johanitů (protestantský řád) |
Johanniterorden, Johanniter Orde a Johanniterorden i Sverige společně s anglickým Nejctihodnějším řádem sv. Jana Jeruzalémského tvoří mezinárodní Alianci sv. Jana. |
16. století (odštěpení od původního Maltézského řádu) |
||
| Nejctihodnější řád sv. Jana Jeruzalémského (anglikánský řád) |
1831 |
Samozvané rytířské řády [editovat]
Seznam světských rytířských řádů a vyznamenání [editovat]
Celoevropské:
| Znak | Název | Jiné názvy | Vznik | Zánik |
|---|---|---|---|---|
| Řád zlatého rouna | 1430 |
- Řád burgundského kříže (zal. 1535 nebo 1555)
- Řád sv. Šebestiána (zal. 1985)
Pyrenejský poloostrov:
- Řád dubu (zal. v 9. stol.)
- Řád lilie (Navarra) (zal. 1048)
- Řád sekery (zal. 1149)
- Řád svaté trojjedinosti (zal. 1198)
- Milostivý řád (zal. 1230)
- Řád svornosti (zal. 1261)
- Řád holuba (Kastílie) (zal. 1290)
- Řád pásu (zal. 1332)
- Řád rozumu (zal. 1379)
- Řád lžíce (zal. 1410)
- Řád zrcadla (zal. 1410)
- Řád lilie (Aragonie) (zal. 1412)
- Řád rybí šupiny (zal. 1417 nebo 1427)
- Řád věže a meče (zal. 1459)
Francie a Benelux:
- Řád hvězdy (zal. 1022)
- Řád lva (zal. 1080)
- Řád janovcového lusku (zal. 1234)
- Řád sv. Jakuba (Holandsko) (zal. 1290)
- Řád zeleného štítu (zal. 1369)
- Řád bodláku (Francie) (zal. 1370)
- Řád sokola (Francie) (zal. 1380)
- Řád hermelínu (zal. 1382)
- Řád dikobraza (zal. 1394)
- Řád bílé dámy na zeleném štítě (zal. 1399)
- Řád chmelu (zal. 1400 nebo 1411)
- Řád zlatého okovu (zal. 1415)
- Řád žitných klasů (zal. po 1450)
- Řád sv. Michala (zal. 1469)
- Řád sv. Ducha (zal. 1578)
- Řád žluté pásky (zal. 1600 nebo 1606)
- Řád včely (zal. 1703)
- Pavilonový řád (zal. 1717)
- Nassavský řád zlatého lva (zal. 1858)
Britské ostrovy:
- Řád rytířů zajíce (zal. 1338)
- Řád lázně (zal. 1339)
- Podvazkový řád (zal. 1348-1350)
- Řád holuba (Anglie) (zal. 1399)
- Řád bodláku (zal. 1687)
- Řád sv. Patrika (zal. 1783)
Skandinávie:
- Řád slona (zal. 1462)
- Řád svazku (také Řád dvorské cti) (zal. 1527)
- Řád Beránka Božího (zal. 1564)
- Řád obrněné paže (zal. 1616)
- Řád laskavce (také Řád amarantu, zal. 1653)
- Řád meče (zal. 1748)
- Řád Serafínů (zal. 1748)
- Řád norského lva (zal. 1904)
Německo a Švýcarsko:
- Řád medvěda (také Řád sv. Havla, zal. 1213)
- Řád papouška (zal. 1258)
- Řád bláznů (zal. 1381)
- Řád zlatého a stříbrného srpu (zal. 1382)
- Řád sv. Simplicia (zal. 1403 nebo 1492)
- Řád chrta (také Řád věrnosti, zal. 1416)
- Řád labutě (zal. 1440)
- Řád sv. Huberta (také Řád lovecké trubky, zal. 1444)
- Řád sv. Jeronýma (zal. 1450)
- Řád bratrství ve zbrani (také Řád sv. Kryštofa, zal. 1465)
- Řád lžíce (zal. 1525 nebo 1527)
- Řád modré pásky (také Řád zlaté skály, zal. 1585)
- Řád zlatého bratrstva (zal. 1590)
- Řád bratrské svornosti (zal. 1591)
- Řád palmy (zal. 1617)
- Řád utrpení Ježíše Krista (zal. 1617)
- Řád vzdoru (zal. 1618)
- Řád svornosti (Bayreuth) (zal. 1660)
- Řád německé poctivosti (zal. 1690)
- Řád dobrého přátelství (zal. 1692)
- Řád sv. Michala (Kolínsko) (zal. 1693)
- Řád svornosti (Nassavsko) (zal. 1696)
- Řád dokonalého přátelství (zal. v 18. stol.)
- Řád černé orlice (zal. 1701)
- Řád zlaté orlice (zal. 1702)
- Řád württemberské koruny (zal. 1702)
- Řád vznešené vášně (také Querfurtský řád, zal. 1704)
- Řád červené orlice (zal. 1705)
- Řád věrnosti (zal. 1715)
- Řád svornosti (Schwarzburg) (zal. 1718)
- Řád sv. Jiří (Bavorsko) (zal. 1729)
- Řád bílého sokola (také Řád bdělosti, zal. 1732)
- Řád sv. Anny (zal. 1735)
- Řád sv. Jindřicha (zal. 1736)
- Řád sv. Jáchyma (zal. 1755)
- Řád čtyř císařů (zal. 1768)
- Řád sv. Josefa (zal. 1768)
- Řád pravého rytířství (zal. 1793)
- Ludvíkův řád (zal. 1807)
- Řád routové koruny (zal. 1807)
- Guelfský řád (zal. 1815)
- Řád Albrechta Medvěda (zal. 1836)
- Řád Petra Fridricha Ludvíka (zal. 1838)
- Řád sv. Jiří (Hannoversko) (zal. 1839)
- Hohenzollernský domácí řád (zal. 1841)
- Řád Vendické koruny (zal. 1864)
Itálie:
- Řád uzlu (zal. ve 14. stol.)
- Řád punčochy (zal. ve 14. stol.)
- Řád zvěstování (zal. 1362)
- Řád cívky (zal. 1376)
- Řád argonautů (také Řád lodi, Řád půlměsíce nebo Řád sv. Mikuláše, zal. 1382)
- Řád hermelínu (Neapolsko) (zal. 1464)
- Řád svatého Marka (zal. v 15. stol.)
- Řád neapolské lvice (zal. v 17. stol.)
- Řád sv. Januaria (zal. 1738)
- Řád zlaté štóly (doložen v 18. stol.)
- Dóžecí řád (doložen v 18. stol.)
Papežské:
- Řád zlaté ostruhy (zal. ve 14. stol.)
- Řád sv. Petra (zal. 1521)
- Řád lilie (zal. 1546)
Rakousko:
- Řád sv. Kryštofa (zal. 1517)
- Řád sv. Ruperta (zal. 1701)
Uhry:
- Řád sv. Jiří (zal. 1326)
- Řád draka (zal. 1408-1409)
- Vitézský řád (zal. 1678)
České země:
- Řád staré sekery (zal. 1290)
- Řád točenice (také Tusin, zal. po 1390)
- Řád psího obojku (také Rudenband, zal. 1413)
- Řád lebky (zal. 1652)
- Řád zlatého jelena (zal. 1672)
Polsko:
- Řád bílé orlice (zal. 1705)
- Řád sv. Stanislava (zal. 1756)
Východní Evropa:
- Řád nebeského kříže (zal. 1557 v Rusku)
- Řád sv. Ondřeje (zal. 1698 v Rusku)
- Řád vděčnosti (zal. 1710 v Kuronsku)
Balkán:
- Řád sv. Petra (Černá Hora) (zal. 1830)
- Řád knížete Danila I. (zal. 1853)
- Řád Petrovićů-Njegošů (zal. 1896)
Mimoevropské:
- Řád sv. Blažeje (zal. 1118 v Malé Arménii)
Literatura [editovat]
- BARBER, Malcolm. Noví rytíři. Dějiny templářského řádu. Praha : Argo, 2006. 433 s. ISBN 80-7203-764-1.
- BARBER, Malcolm. Proces s templáři. Praha : Argo, 2008. 396 s. ISBN 978-80-257-0018-1.
- BUBEN, Milan. Encyklopedie řádů a kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. I. díl. Řády rytířské a křížovníci. Praha : Libri, 2002. 215 s. ISBN 80-7277-085-3.
- LOBKOWICZ, František. Encyklopedie řádů a vyznamenání. 2. vyd. Praha : Libri, 1999. 256 s. ISBN 80-85983-71-0.
- PERNES, Jiří; FUČÍK, Josef; HAVEL, Petr, a kol. Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526-1918. Praha : Elka Press, 2003. 555 s. ISBN 80-902745-5-2.
Seznamy velmistrů jednotlivých řádů [editovat]
- Velmistři řádu templářů
- Velmistři řádu maltézských rytířů
- Velmistři řádu mečových bratří
- Velmistři řádu německých rytířů
- Seznam velmistrů řádu svatého Lazara
Související články [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ BUBEN, Milan. Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. I. díl. Řády rytířské a křížovníci. Praha : Libri, 2002. 215 s. [Dále jen Encyklopedie řádů]. ISBN 80-7277-085-3.
- ↑ Catholic Encyclopedia: The Military Orders
- ↑ James Wasserman: Templáři a Asasínové - Nebeští bojovníci (The Templars and the Assassins - The Militia of Heaven)
- ↑ BARBER, Malcolm. Noví rytíři. Dějiny templářského řádu. Praha : Argo, 2006. 433 s. ISBN 80-7203-764-1.
- ↑ Frank Sanello: Templáři - Boží bojovníci, ďáblovi bankéři (The Knights Templars - God's Warriors, the Devil's Banker's)
- ↑ The Self-Styled Order of St. Stanislas of Mr. Juliusz Nowina-Sokolnicki
- ↑ Recently Created Orders
- ↑ OTHER SELF-STYLED ORDERS
- ↑ Alan J. Forey: The Military Orders and Holy War against Christians in the Thirteenth Century, The English Historical Review, 104:410 (Jan.), str. 1–24.
- ↑ Encyklopedie řádů, s. 162
- ↑ Steve Runciman: The crusaders and the military orders expanding the frontiers of Medieval Latin Christianity
- ↑ Peter Edmond Leach 1993 Architecture (Studies on the stephanitis a hungarian medical order)
- ↑ Szent Istvan Lovagrend