Terakota
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Terakota nebo také terra cotta (latinsky: „vypálená hlína“) je druhem keramiky. Je využívána k výrobě keramiky, vodovodů nebo dekorací staveb. Má hnědooranžovou barvu.
Terakota byla od období starověku využívána, k výrobě soch a sošek, keramiky, cihel nebo střešní krytiny. Nejstarší terakotové sochy bývaly po svém vytvoření sušeny na slunci. Později bývaly vypalovány v popele otevřených ohnišť a posléze již v pecích při vysokých teplotách, jak je tomu dodnes.
Starověcí Řekové z města Tanagra v Boiótii prosluli svou masovou produkcí vypalovaných terakotových figurek vytvářených pomocí forem. Z pozdějších období vývoje antického Řecka jsou známa také větší terakotová sochařská díla, jako je nebo Zeus unášející Ganyméda. Etruskové využívaly terakoty například k externí výzdobě svých chrámů sochami, akrotérii nebo antefixy.
Mez lety 210 př. n. l. - 209 př. n. l. si nechal čínský císař Čchin Š'-chuang-ti postavit armádu přes 8000 terakotových vojáků a koní, která s ním byla posléze pohřbena do jeho hrobu.
Francouzský sochař Albert-Ernest Carrier-Belleuse využil terakoty k vytvoření svého díla, které zobrazuje kentaura unášejícího Hippodameiu.
Příkladem masového využití terakoty jako architektonické dekorace jsou stavby ve viktoriánském slohu v anglickém Birminghamu.
[editovat] Externí odkazy
- Článek o využití terakot na budovách ve viktoriánském slohu (anglicky)
- Tile Heritage Foundation (anglicky)
- Friends of Terra Cotta - nezisková organizace zabývající se terakotami. (anglicky)
- Tiles and Architectural Ceramics Society (anglicky)
 Terakotová výzdoba vnějšku chrámu v Kantaji |
 Etruský sarkofág s manželským párem |
 Muzeum přírodní historie v Londýně - typická stavba ve viktoriánském slohu. |
