Terakota

Terakota nebo také terra cotta (latinsky: „vypálená hlína“) je druh keramiky. Je využívána k výrobě keramiky, vodovodů nebo dekorací staveb. Má hnědooranžovou barvu.

Terakota byla od období starověku využívána k výrobě soch a sošek, keramiky, cihel nebo střešní krytiny. Nejstarší terakotové sochy bývaly po svém vytvoření sušeny na slunci. Později bývaly vypalovány v popelu otevřených ohnišť a posléze již v pecích při vysokých teplotách, jak je tomu dodnes.

Starověcí Řekové z města Tanagra v Boiótii prosluli svou masovou produkcí vypalovaných terakotových figurek vytvářených pomocí forem. Z pozdějších období vývoje antického Řecka jsou známa také větší terakotová sochařská díla, jako je Zeus unášející Ganyméda. Etruskové využívali terakoty například k externí výzdobě svých chrámů sochami, akrotérii nebo antefixy.

Mezi lety 210 př. n. l. - 209 př. n. l. si nechal čínský císař Čchin Š'-chuang-ti postavit armádu přes 8000 terakotových vojáků a koní, která s ním byla posléze pohřbena do jeho hrobu.

Francouzský sochař Albert-Ernest Carrier-Belleuse využil terakoty k vytvoření svého díla, které zobrazuje kentaura unášejícího Hippodameiu.

Příkladem masového využití terakoty jako architektonické dekorace jsou stavby ve viktoriánském slohu v anglickém Birminghamu.