Petr Canisius

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Petr Kanisius
{{{název}}}
Učitel církve
Narození 8. května 1521, Nijmegen
Úmrtí 21. prosince 1597, Freiburg im Üechtland
Svátek 21. prosinec
Pohřben Freiburg im Üechtland
Blahořečen 1854 papežem Piem IX.
Svatořečen 21. května 1925 papežem Piem XI.
Úřady Jezuita
Uctíván církvemi římskokatolická církev
Atributy lebka, krucifix, katechismus, pero
Patronem biskupství innsbruckého a brixenského; katolického školství v Německu

Svatý Petr Canisius, původně Peter Kanis, někdy též počeštěně Petr Kanisius (8. května 1521, Nijmegen (NL) – 21. prosince 1597, Freiburg im Üechtland (CH)) byl významný jezuitský teolog a kazatel, autor prvních katolických katechismů a jedna z hlavních postav katolické reformy kolem Tridentského koncilu. Roku 1925 byl prohlášen učitelem církve. Jeho památka se slaví 21. prosince.

Život[editovat | editovat zdroj]

Canisiův otec byl starostou města Nijmegen. Petr Canisius studoval práva a filosofii, potom přestoupil nateologii na univerzitě v Kolíně nad Rýnem. Roku 1543 se setkal s Petrem Faberem, jedním ze zakladatelů jezuitského řádu, do něhož také vstoupil (jako první Němec) a spoluzakládal v Kolíně první jezuitskou kolej v Německu. Roku 1546 byl vysvěcen na kněze a roku 1547 se na pozvání augsburského biskupa účastnil Tridentského koncilu. Roku 1549 složil v Římě slavné sliby, získal doktorát teologie v Bologni a pak byl dva roky profesorem a rektorem univerzity v Ingolstadtu (dnešní Ludvík-Maxmiliánova univerzita v Mnichově). V letech 1552-1556 byl kazatelem ve vídeňské katedrále a krátce i administrátorem biskupství. Roku 1554 vydal svůj první katechismus pro kněze a 1556 by jmenován provinciálem jezuitů pro jižní Německo, české země a Rakousko. Téhož roku přivedl do Prahy 12 spolubratří a založil s nimi jezuitskou kolej na Starém Městě pražském, západní křídlo později dostavěného ( Klementina), zvané zprvu po něm Canisium, tam také kázal. Pak působil jako kazatel v řadě německých měst, zejména v Mnichově, Ingoldtadtu, Innsbrucku a Augsburgu. Roku 1558 cestoval s papežským nunciem do Polska, 1559 se zúčastnil říšského sněmu v Augsburgu a roku 1562 opět koncilu v Tridentu. Roku 1580 založil kolej ve Fribourgu (Freiburg im Üechtland) ve Švýcarsku, kde také zemřel a je v univerzitním kostele pochován.[1]

Roku 1925 byl svatořečen.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Canisius vydal spisy kazatele a mystika J. Taulera (1543), Cyrila Alexandrijského a Lva Velikého. Napsal první katolické katechismy jako odpověď na katechismy reformátorů:

  • Velký katechismus (Summa doctrinae christianae, latinsky 1555, německy 1556), určný pro kněze,
  • Malý katechismus (latinsky a německy 1558, přeložen do dalších 10 jazyků) a
  • Střední katechismus (1558).

Za jeho života se dočkaly více než 200 vydání a podstatně ovlivnily tehdy vznikající Římský katechismus (Tridentský). Napsal řadu dogmatických a apologetických spisů, které se vyznačují velmi zdvořilým postojem k odpůrcům. I v osobním styku Canisius imponoval výmluvností, ale hlavně respektem ke svým protivníkům, které nikdy nenazýval kacíři nebo bludaři a svým současníkům ostře vytýkal, že s lidmi odlišné víry nejednají tak, aby je z omylů vyléčili, ale že z nich dělají nevyléčitelné. Stejně ostře vystupoval i proti chybám své vlastní církve. Petru Canisiovi se připisuje autorství druhé poloviny modlitby Zdrávas Maria: „Svatá Maria, matko Boží, pros za nás hříšné.“[2]

Roku 1864 byl Petr Canisius prohlášen blahoslaveným, roku 1925 svatým a učitelem církve. Jeho svátek se slavil 21. dubna, od roku 1969 se slaví ve výroční den jeho smrti 21. prosince. Canisiovo jméno nese řada jezuitských škol po celém světě.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ottův slovník naučný, heslo Canisius.
  2. BBKL, heslo Canisius.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Tento článek je založen z části na informacích z odpovídajícího článku anglické a německé Wikipedie (viz odkazy vlevo).