Emanuel Rádl
| Prof. Dr. Emanuel Rádl | |
 |
|
| Narození | 21. prosince 1873 Pyšely  Rakousko-Uhersko |
|---|---|
| Úmrtí | 12. května 1942 (ve věku 68 let) Praha  Protektorát Čechy a Morava |
Emanuel Rádl (21. prosince 1873 Pyšely – 12. května 1942 Praha) byl významný český biolog a polemicky originální vitalistický filosof, angažovaný zastánce Masarykova kritického realismu a odpůrce pozitivismu.
Obsah |
Život[editovat]
Narodil se v početné rodině malého obchodníka, navštěvoval gymnázium v Benešově a v Domažlicích a na matčino přání vstoupil do noviciátu v augustiniánském řádu, kde ale pobyl jen dva roky (kláštery v Domažlicích, Vrchlabí a Praze).[1] Brzy jej však opustil s tím, že poněkud zanevřel na katolickou církev, později přestoupil k protestantismu a stal se jedním z jeho čelných teoretiků.[2] Na (české) Karlově univerzitě studoval biologii a zde také roku 1898 promoval. Pracoval pak jako asistent Ústavu zoologie Filosofické fakulty UK, byl středoškolským profesorem v Plzni, v Pardubicích a od roku 1902 v Praze. Roku 1904 se stal docentem zoologie a dějin biologických věd, od roku 1919 řádným profesorem přírodní filosofie. V roce 1922 podnikl cestu kolem světa a z těchto dojmů vznikla kniha Západ a Východ. Roku 1934 předsedal 8. mezinárodnímu filosofickému kongresu v Praze, ale už roku 1935 ho těžká nemoc prakticky vyřadila z veřejného života. Zemřel v úplné domácí izolaci a pod tlakem válečné situace, jíž se statečně vzepřel v Útěše z filosofie.
Přírodovědec[editovat]
V první fázi svého života se zabýval celou řadou přírodovědných oborů, od mineralogie až po etologii, zejména vývojem nervové soustavy a zraku. Jeho práce o fototropismu zakládají vědeckou etologii u nás. Mezinárodně jej proslavily jeho Dějiny biologických teorií, ovlivněné Hansem Drieschem, které vyšly původně německy (1905 – 1913 a znovu 1970), dále anglicky (1930 a 1988) a španělsky (1931); úplné české vydání vyšlo až roku 2006. Už počátkem 20. století se však jeho zájem začal obracet k filosofii, k veřejným záležitostem a k náboženství. Za první světové války přestoupil k protestantismu a pod vlivem Masaryka se začal věnovat veřejným otázkám.
Filosof[editovat]
Svými radikálními názory na vědeckou poctivost, sociální spravedlnost, lidskou svobodu a národnostní otázku stál často v opozici k většinovému mínění a i na univerzitě žil ve značném napětí s některými svými kolegy. V Romantické vědě kritizoval soudobé vědecké myšlení, zejména německou přírodní filosofii, a vytýkal jí, že se vyhýbá zaujímání osobních postojů a vůbec otázkám pravdy a mravnosti. V knize Válka Čechů s Němci kritizoval moderní nacionalismus jak český, tak německý, i národnostní politiku ČSR vůči německé menšině. Proti představě „národního státu“ stavěl představu politického národa, který spojuje ústava a zákony; zároveň byl mezi prvními[zdroj?], kdo si všimli nebezpečí „německé revoluce“ a nacismu. V dvousvazkových Dějinách filosofie se osobně vyrovnává s celou západní filosofickou tradicí. V drobné knížce Hrdina moderní doby vyzdvihuje význam T.G. Masaryka jako filozofa a člověka, jako čestného moderního rytíře. Jeho poslední a nejznámější kniha, Útěcha z filosofie, kterou psal už v těžké nemoci a v depresi z politického vývoje, v obavách o budoucnost evropského lidstva, je velkým vyznáním věrnosti trvalým hodnotám pravdy a dobra. Do bohaté diskuse k Útěše vstoupil zejména Jan Patočka, který se Rádlovi věnoval už před válkou a označil jej jako „Dona Quijote české filosofie“.
Angažovaný myslitel[editovat]
Po vzniku Československa v roce 1918 cítil velkou odpovědnost za další vývoj demokratického státu a jako vědec a filosof ji projevoval zejména kritickou veřejnou činností. Po rozchodu se Zdeňkem Nejedlým dlouhodobě spolupracoval hlavně s evangelickým teologem J. L. Hromádkou, s nímž společně pracoval v Akademické YMCA a v Křesťanské revui. Vedl řadu polemik a v diskusi o „smyslu českých dějin“ vystoupil s kritikou pozitivistického pojetí historie. Přednášel a publikoval desítky brožur a článků na aktuální společenská témata sociální a národnostní spravedlnosti, pojetí demokracie, proti rasovým teoriím a antisemitismu a na obranu západního pojetí lidské svobody.
| „ | Jak zachránit civilizaci před rozkladem? To je zoufalá otázka naší doby, tím zoufalejší, že lidé necítí nebezpečí. | “ |
Dílo[editovat]
- O morfologickém významu dvojitých očí u členovců (1901)
- Nová pozorování o fototropismu zvířat (česky 1902, německy 1903)
- Dějiny vývojových teorií v biologii 19. století (německy 1905 a 1909, 2. vydání 1913; česky 1909 a 2006)
- Masaryk a Nietzsche (1910)
- Nová nauka o ústředním nervstvu (1911, německy 1912)
- Úvahy vědecké a filosofické (1914)
- Romantická věda (1918)
- T. G. Masaryk, první president, (1919)
- Masarykův ideál moderního hrdiny (1920)
- O naší nynější filosofii, (1922)
- Moderní pověra a tak zvané okultní vědy, (1923)
- Západ a Východ. Filosofické úvahy z cest (1925)
- O smysl našich dějin, (1925)
- Křesťanství po válce ve světě a u nás, (1925)
- Moderní věda. Její podstata, methody, výsledky (1926)
- Válka Čechů s Němci (1928)
- Dějiny filosofie I. (starověk a středověk) a II. (novověk) (1932 a 1933)
- Dnešní stav filosofie a psychologie, (1933)
- O německé revoluci (1933)
- K politické ideologii sudetských Němců (1935)
- Věda a víra u Komenského (1939)
- Útěcha z filosofie (1946)
- řada dalších brožur, přednášek a polemik k aktuálním tématům
Odkazy[editovat]
Reference[editovat]
- ↑ Emanuel Rádl, Slovník českých filosofů
- ↑ I. Blecha a kol.: Filosofický slovník, 2. vyd., Nakladatelství Olomouc
Literatura[editovat]
- FLORYK, David. Zasuté kameny : deset postav konzervativního myšlení. Ostrava : Konzervativní klub o.s., 2008. ISBN 978-80-254-3007-1.
- KOSATÍK, Pavel. Čeští demokraté : 50 nejvýznamnějších osobností veřejného života. Praha : Mladá fronta, 2010. 280 s. ISBN 978-80-204-2307-8.
- Hermann – Markoš (vyd.), Emanuel Rádl, vědec a filosof. Praha 2004.
- Hermann, T., Emanuel Rádl a české dějepisectví. Praha 2002.
- Hromádka, J. L., Don Quijote české filosofie. Praha 1947.
- Janko, J., Vznik experimentální biologie v Čechách (1882-1918). Praha 1982
- Loewensteinová, Š., Filosof a moralista Emanuel Rádl. Praha 1994.
- Patočka, J., Věčnost a dějinnost. Rádlův poměr k pojetím člověka. Praha 2007
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 15–16.
