Max Wertheimer
| Max Wertheimer | |
|---|---|
.jpg) Max Wertheimer | |
| Narození | 15. dubna 1880 Praha-Josefov  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 12. října 1943 (ve věku 63 let) New Rochelle  Spojené státy americké |
| Alma mater | Univerzita Karlova Filozofická fakulta Německé univerzity v Praze Právnická fakulta Německé univerzity v Praze |
| Povolání | psycholog |
| Zaměstnavatel | Univerzita Johanna Wolfganga Goetheho Frankfurt |
| Ocenění | Wilhelm Wundt Medal (1988) |
| Děti | Michael Wertheimer |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Max Wertheimer (15. dubna 1880, Praha-Josefov[1] - 12. října 1943, New Rochelle, New York) byl spolu s Kurtem Koffkou a Wolfgangem Köhlerem jeden ze zakladatelů tvarové psychologie (Gestaltpsychologie).
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se jako druhorozený syn kupce a později ředitele obchodní průmyslové školy Viléma (Israela) Wertheimera (* 1853 Pelhřimov) a jeho ženy Rosy, rozené Zwickerové z Kolína[2], měl staršího bratra Waltera, který vystudoval obchodní školu a později na ní vyučoval.[3]. V letech 1898–1901 studoval na filozofické fakultě německé Karlo-Ferdinandovy univerzity a současně na právnické fakultě téže univerzity v Praze. Z práv složil v Praze roku 1901 státní zkoušku.[4] Ve studiu filozofie pokračoval v Německu, roku 1905 obhájil disertační práci na univerzitě ve Würzburgu. V roce 1910 začal Wertheimer působit v psychologickém institutu na univerzitě ve Frankfurtu nad Mohanem, kde se habilitoval. Na začátku první světové války se vrátil do Prahy.[5]. V roce 1919 odjel zpět do Frankfurtu, kde se usadil, oženil s Němkou Annou Caro (1901-1987) ze západopruského Landsbergu, se kterou měl tři syny.[6]
Po nástupu Hitlera k moci a vyhlášení rasových zákonů v roce 1933 Wertheimer přes Prahu odejel do USA, kde působil v New School of Social Research v New Yorku. Stavěl se negativně k tehdy dominantnímu behaviorismu.
Výzkum[editovat | editovat zdroj]
Zkoumal fenomén zdánlivého pohybu (fí fenomén). Došel k závěru, že iluze nevzniká na sítnici oka ve stádiu počitků, ale v mysli na úrovni vjemů. Podle Wertheimera vidíme jednotlivé podněty jako organizované celky (Gestalt). Ačkoliv se výzkum tvarových psychologů týkal zejména smyslové percepce, Wertheimer se snažil rozšířit teorii Gestaltu, aby vytvořil globální psychologickou teorii.
Zákony gestaltů[editovat | editovat zdroj]
Bylo ustanoveno mnoho „zákonů gestaltů“, mezi nejdůležitější patří:
- Zákon blízkosti - tendence vnímat podobné objekty jako skupiny nebo série
- Zákon podobnosti - smíšené skupiny podobných a odlišných objektů vidíme po skupinách
- Zákon pokračování/směru - v obrazcích hledáme čáry s nepřerušeným pokračováním
- Zákon výstižnosti (Prägnanz) - tendence vidět nejjednodušší tvar
- Zákon dobrého tvaru - tendence doplňovat obrazce
- Vnímání figury a pozadí - schopnost mysli změřit pozornost na smysluplný tvar a ignorovat zbytek
- Konstantnost velikosti - schopnost vnímání perspektivy
Škola tvarové psychologie zásadním způsobem ovlivnila vývoj psychologie.
- studoval optické klamy
- všímá si charakteristických rysů procesů myšlení (rozbor myšlenkových procesů A. Einsteina a dalších tvořivých lidí)
- a) Reproduktivní myšlení - opakování myšlenkových postupů použitých dříve (někdy přínos, občas může ale být limitující)
- b) Produktivní myšlení - je výsledkem hlubokého pochopení podstaty a vztahů v dané situaci - vede ke vhledu do problému.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
- Über Schlussprozesse im produktiven Denken, Berlin 1920
- Untersuchungen zum Lehre von der Gestalt, Psychologiche Forschungen 1921
- Productive Thinking, New York 1945
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Matriční záznam o narození a obřízce. www.badatelna.eu [online]. [cit. 2015-12-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-22.
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Pobytová přihláška rodiny
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Pobytová přihláška Waltera Wertheimera
- ↑ Archiv Univerzity Karlovy, fond Právnická fakulta Německé univerzity v Praze, Knihy zkušebních protokolů státních zkušebních komisí při PF NU v Praze, inv.č. 9, Právněhistorická státní zkušební komise, strana 11618
- ↑ Archiv hl.m.Prahy, Pobytová přihláška od 3.9.1914 do roku 1919
- ↑ Rodokmen v: Geni.com
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Hunt, Morton. Dějiny psychologie. Praha : Portál, 2003.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Max Wertheimer na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Max Wertheimer
- Pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850-1914, Wertheimer Wilhelm (* 1853) a jeho rodina
- Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Wertheimer Max (1880)
- Max Wertheimer
