Max Wertheimer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Max Wertheimer (15. dubna 1880, Praha - 12. října 1943, New Rochelle, New York) byl spolu s Kurtem Koffkou a Wolfgangem Köhlerem jeden ze zakladatelů tvarové psychologie (Gestaltpsychologie).

V roce 1910 začal Wertheimer působit v psychologickém institutu na univerzitě ve Frankfurtu, kde zkoumal fenomén zdánlivého pohybu (fí fenomén). Došel k závěru, že iluze nevzniká na sítnici oka ve stádiu počitků, ale v mysli na úrovni vjemů. Podle Wertheimera vidíme jednotlivé podněty jako organizované celky (Gestalt).

Ačkoli se výzkum tvarových psychologů týkal zejména smyslové percepce, Wertheimer se snažil rozšířit teorii Gestaltu, aby vytvořil globální psychologickou teorii.

V roce 1933 odešel Wertheimer do USA, kde působil v New School of Social Research v New Yorku. Stavěl se negativně k tehdy dominantnímu behaviorismu.

Zákony gestaltů[editovat | editovat zdroj]

Bylo ustanoveno mnoho „zákonů gestaltů“, mezi nejdůležitější patří:

Škola tvarové psychologie zásadním způsobem ovlivnila vývoj psychologie.

  • studoval optické klamy
  • všímá si charakteristických rysů procesů myšlení (rozbor myšlenkových procesů A. Einsteina a dalších tvořivých lidí)
    • a) Reproduktivní myšlení - opakování myšlenkových postupů použitých dříve (někdy přínos, občas může ale být limitující)
    • b) Produktivní myšlení - je výsledkem hlubokého pochopení podstaty a vztahů v dané situaci - vede ke vhledu do problému.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Über Schlussprozesse im produktiven Denken, Berlin 1920
  • Untersuchungen zum Lehre von der Gestalt, Psychologiche Forschungen 1921
  • Productive Thinking, New York 1945

Literatura[editovat | editovat zdroj]