Georg Placzek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pamětní deska na rodném domě v Brně.

Georg Placzek (26. září 1905, Brno9. října 1955, Curych) byl český teoretický fyzik světového významu a nejspíše jediný občan Československa, který se na vedoucím místě zúčastnil amerického projektu Manhattan. Mezi jeho spolupracovníky a přátele patřilo mnoho nejproslulejších teoretických i experimentálních fyziků prvé poloviny 20. století: Niels Bohr, Edward Teller, Hans Bethe, Felix Bloch, Rudolf Peierls, Werner Heisenberg, Lev Landau, Victor Weisskopf, George Gamow, Robert Oppenheimer, Enrico Fermi, Edoardo Amaldi, Emilio Segré[1] [2]

Placzkovy práce z oblasti Ramanovy spektroskopie jsou klasické a dodnes hojně citované. Významné práce vytvořil i v oblasti fyziky neutronů a matematické fyzice. Spolu s Frischem je spoluautorem přímého experimentálního důkazu jaderného štěpení.[3] Spolu s Bohrem a dalšími se podílel na objevu role izotopu uranu U235, se závažnými důsledky pro vývoj první atomové bomby i jaderného reaktoru.[4]

Otcem Georga Placzka byl významný moravský textilní průmyslník Alfréd Placzek, syn moravského zemského rabína Dr. Barucha Placzka. Jeho matkou byla Marianne Placzek roz. Pollack z významné brněnské průmyslnické rodiny Löw-Beerů. Od roku 1943 byl Georg ženatý s Holanďankou Els Placzkovou, roz. Andriesse, ex-manželkou fyzika Hanse von Halbana.

Na brněnském náměstí Svobody byla v roce 2005 Georgu Placzkovi na rodném domě odhalena pamětní deska. 21. září24. září téhož roku se v Brně konalo mezinárodní symposium na jeho počest. [5] [6]

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval Německé státní gymnázium v Brně, v letech 19241928 studoval na vídeňské univerzitě a pražské německé univerzitě, dizertaci obhájil ve Vídni, kde složil též doktorské zkoušky. Poté podnikl monumentální cestu mnoha centry světové fyziky v Evropě, USA i jinde. Mezi lety 1928 a 1932 byl stážistou na universitách v Utrechtu, Lipsku, Göttingenu, Římě, do roku 1938 pracoval zejména v proslulém Institutu Nielse Bohra v Kodani. Odtud se vypravil na tři zhruba půlroční stáže na pracovištích v Charkově (1933, 1936) a Jeruzalémě (1935). Později, po trvalém přesídlení do USA těsně před II. světovou válkou, pracoval na Cornell University v Ithace, později jako uznávaný a inspirativní vedoucí teoretické skupiny v Chalk River u Montrealu a také v Los Alamos. V roce 1946 pracoval ve výzkumné laboratoři Electric Company v Schenectady, od roku 1948 se stal členem slavného Institute for Advanced Study v Princetonu. V roce 1953 přednášel v Miláne a Římě, roku 1955 získal Guggenheimovo stipendium pro roční působení na univerzitě v Římě.

Georg Placzek zemřel v Curychu za ne zcela vyjasněných okolností, velmi pravděpodobně však šlo o sebevraždu související zejména s vážným dlouhodobým psychickým onemocněním bipolárním syndromem.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. A. Gottvald: Kdo byl Georg Placzek (1905-1955) Čs. čas. fyz., Vol. 55, No. 3, 2005, pp. 275-287
  2. J. Fischer: George Placzek - an unsung hero of physicsCern Courier, Vol. 45, No. 7, 2005
  3. Frisch O. R.: „The Discovery of Fission – How It All Began“. Physics Today 20 (1967), 11, pp. 43-48
  4. Wheeler J. A.: „Mechanism of Fission“. Physics Today 20 (1967), 11, pp. 49-52
  5. Symposion in Memory of George Placzek (1905-1955), Brno (Czech Republic), 2005
  6. Georg Placzek v Encyklopedii Města Brna (sekundární zdroj vycházející z předchozích uvedených prací)
  7. Nejpodrobněji viz odkaz [1], potvrzeno nezávisle na symposiu ad [5]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]