Suchoj Su-27

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Su-27
Určení stíhací letoun
Výrobce Suchoj
KnAAPO
První let 20. května 1977
Zařazeno prosinec 1984
Charakter Ve službě
Uživatel Ruské letectvo
ČLR, Ukrajina
Výroba 1984-dosud
Vyrobeno kusů 680 ks
Varianty Suchoj Su-30
Suchoj Su-33
Suchoj Su-34
Suchoj Su-35
Suchoj Su-37
Šenjang J-11

Suchoj Su-27 (V kódu NATOFlanker“) je v základní verzi dvoumotorový, jednomístný, přepadový stíhací letoun 4. generace, určený k boji proti vzdušným cílům ve velkých, středních, malých, přízemních výškách a to ve dne i v noci za každého počasí. Díky svému značnému doletu může sloužit také jako hlídkový a doprovodný letoun.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Přistávající Su-27
Su-27 v doprovodu F-16C

Stíhací letoun vznikl jako reakce na nový stíhací letoun F-15 Eagle. Posléze byl dán požadavek na vývoj nového letounu s názvem projektu Перспективный Фронтовый Истребитель (Perspektivní frontový stíhač). První náčrty nového bojového letounu vznikly už v roce 1969. Stavba prvního prototypu T-10-1 byla dokončena v roce 1977. Letoun byl vybaven staršími motory AL-21F-3, které se tehdy montovaly do letounů Su-17M a Su-24. První zkušební let byl uskutečněn 20. května 1977. Následovaly stroje T-10-2, T-10-3, T-10-4 – tyto stroje však ještě zdaleka nedosahovaly kvalit amerických letounů. Konstrukce letounu byla přepracována a v roce 1981 vznikl nový letoun s označením T-10S-1, který se velmi odlišoval od původního provedení.

Letadlo mělo dokonalejší aerodynamiku, novou pohonnou jednotku, nové šípové křídlo s náběžnou hranou po celém rozpětí s novými tupými náběhy do trupu. První prototyp T-10S-1 vzlétl 20. dubna 1981. Základní stíhací verze se začala vyrábět v roce 1982 v leteckém závodě Komsomolskoamurské letecké výrobní sdružení J. A. Gagarina v Komsomolsku na Amuru, ale vojenské zkoušky byly ukončeny až v roce 1984.

Rekordy[editovat | editovat zdroj]

Stíhací letoun Su-27 je držitelem 27 světových rekordů. V 80. letech 20. století sestrojili v SSSR experimentální letoun Su-27 s označením P-42, který tehdy překonal řadu rekordů ve stoupavosti a ve výšce horizontálního letu. Jeho hmotnost tehdy činila 14 124 kg (byl tedy o 2 000 kg lehčí než prázdný sériový Su-27). Dalším letounem byl T-10-20R, který měl překonat světové rekordy dosažené F-15A v rámci amerického programu Streak Eagle.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Podvozek letounu Su-27SK

Suchoj Su-27 je ve všech verzích stavěn jako středoplošník. Konstrukčním materiálem jsou hlavně hliníkové slitiny. Na tepelně nejvíce trpící části draku se používají titanové slitiny. Pro kryty antén palubního lokátoru se používá slitina lithia a hliníku. Letoun je ovládán pomocí elektroimpulzního řízení (fly-by-wire).

Pohon[editovat | editovat zdroj]

Pohon je tvořen dvěma dvouproudovými motory AL-31F, které jsou vybaveny komorami přídavného spalování. Váha motoru je 1 540 kg. AL-31F je spolehlivý v širokém rozsahu rychlostí a výšek letu. Životnost motoru je asi 500 – 600 hodin.

Palivový systém[editovat | editovat zdroj]

Palivový systém je tvořen čtyřmi palivovými nádržemi, jedna je v centroplánu, dvě ve vnějších částech křídla a jedna v žihadle (válcovité těleso na konci trupu). Palivo je možno za letu přečerpávat mezi jednotlivými nádržemi. Palivové nádrže jsou uvnitř potaženy polyuretanovou pěnou pro snížení rizika požáru.

Pilotní kabina[editovat | editovat zdroj]

Pilotní kabina je posunuta dopředu a má zaoblený tvar. Kryt je vyroben z organického skla. Tvoří ji dvě části – přední zaoblená a zadní, která se otevírá směrem dozadu, proti směru letu. Kabina je přetlaková. Na předním rámu zadní části krytu jsou tři zrcátka. Pilot sedí ve vystřelovací sedačce K-36, která umožňuje katapultáž při nulové rychlosti a výšce. Přetížení se pohybuje kolem 20G. Uprostřed nad palubní deskou je čelní průhledový indikátor (HUD), který zobrazuje údaje z palubního radiolokátoru a optoelektronického lokátoru.

Palubní vybavení[editovat | editovat zdroj]

Kabina a IRST systém
Kokpit Su-27
Přední podvozková noha

Palubní vybavení je tvořeno 5 bloky:

  • blok pilotážně-navigační a střelecko-navigační
  • blok ovládání a řízení výzbroje
  • blok rádiového spojení
  • blok palubní obrany a systému kontroly
  • blok registrace letových parametrů

Pilotážně-navigační a střelecko-navigační blok[editovat | editovat zdroj]

Slouží k navigaci a řízení letounu ve všech režimech a podmínek letu. Je tvořen:

  • radiokompas
  • informační komplex vysokorychlostních parametrů
  • systémy blízké a dálkové navigace
  • autopilot
  • systém elektroimpulzního řízení Fly-By-Wire
  • palubní odpovídač

Blok ovládání a řízení výzbroje[editovat | editovat zdroj]

Je systém sloužící k zachycování a sledování cílů optoelektronickým lokátorem nebo palubním radarem. Je tvořen:

  • koherentní impulsní dopplerovský radiolokátor
  • optoelektronický zaměřovací systém
  • přilbový zaměřovač
    • umožňuje vyhledávání cílů pro vlastní protiletadlové rakety

Blok radiového spojení[editovat | editovat zdroj]

Zajišťuje radiokorespondenci mezi velitelstvím a pilotem je tvořen:

  • radiostanice R-800
  • radiostanice R-864
  • anténa UKV
  • anténa KV

Blok palubní obrany[editovat | editovat zdroj]

Blok palubní obrany je zařízení, které informuje pilota o zachycení vlastního letounu nepřátelským radiolokátorem nebo laserem. Systém je také schopen rušit radiolokátory nepřítele v pasivním nebo aktivním režimu.

  • palubní komplet obrany Berjoza
  • protiradiolokační výstražný systém Sirena 3
  • závěsné pouzdro pro REB Sorbcija S

Blok registrace letových parametrů[editovat | editovat zdroj]

Slouží k zachycení činnosti jak palubních aparatur tak i pilota. Skládá se:

  • registrační aparatura Tester
  • registrační systém Ekran

Čínský Su-27[editovat | editovat zdroj]

Výstupní tryska
Čínský J-11A

V devadesátých letech 20. století bylo do ČLR dodáno 20 jednomístných letounů Su-27SK a čtyři dvoumístné Su-27USK (K= Китай = Čína). Jejich základna se nachází na ostrově Chaj-nan. V roce 1994 bylo dodáno dalších 24 strojů. Čína posléze koupila licenci na výrobu 200 letounů v hodnotě 1,2 mld. USD.

V ČLR je Su-27 vyráběn pod názvem J-11. V současné době existují dvě verze J-11A, která je tvořena asi 20% čínských dílů a novější J-11B, která je tvořena z 90 % čínských dílů. To je však nutno brát s rezervou, protože pohonné jednotky AL-31F musí ČLR stále ještě získávat z Ruska. J-11B je vybavena také vektory tahu pro zlepšení již tak výborných manévrovacích schopností. J-11 je vybaven modernější čínskou avionikou, v kabině se nalézají čtyři barevné displeje. Podle čínských zdrojů je vyráběn v lepší kvalitě než konkurenční Suchoj. Cena J-11 je oproti konkurenci nižší.

Manévrovací schopnosti[editovat | editovat zdroj]

Manévr Kobra

Letouny Suchoj Su-27 jsou známy celou řadou neobvyklých obratů, které nejsou jen samoúčelným předváděním skvělých letových vlastností. Tyto manévry mají konkrétní bojové využití, jako jsou například úhybný manévr před raketami.

Manévr kobra začíná rotací vzad o 120 stupňů. Letoun udržuje v dosažené poloze výšku a pohybuje se horizontálně vpřed. Rychlost rychle poklesne na 150 km/hod. Potom prudce vrhne svou příď vpřed. Manévr Kobra zatím kromě Su-27 zvládly také:

  • Letadla s měnitelným vektorem tahu která by měla být teoreticky schopna vykonávat tento manévr:
  • F/A-18 HARV
  • Suchoj PAK FA

Manévr zvon (kолокол) začíná vertikálním stoupáním, na jehož vrcholu rychlost poklesne na 0 km/hod. Pak se letoun přetočí dozadu, nechá klesnout příď a během akcelerace se přetočí kolem své podélné osy do jiné roviny.

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Su-27SKM
Su-27UMB

Kanónová výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Základní kanónovou výzbroj tvoří automatický letecký kanón GŠ-301. Jeto jednohlavňová zbraň s kadencí 1500–1800 střel / min. využívající pro pohon automatiky zákluz hlavně. Závěr je uzamčený, klínový, posuvný v příčném směru vzhledem k ose hlavně. Hlavní části kanónu jsou rozděleny na dvě skupiny:

  • zakluzující
    • hlaveň
    • pouzdro hlavně
    • klínový závěr
    • vytahovač
    • pružinový vratník hlavně (76 prstenců)
    • hydraulická brzda
    • chlazení
    • elektrická iniciace zážehu (v případě selhání při výstřelu)
  • nezakluzující
    • pouzdro zbraně
    • úplný zasouvač
    • vyhazovač
    • podavač
    • snižovač
Su-27 s raketami R-27 (AA-10 Alamo)

Raketová výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Su-27 v muzeu ve Vinnycji

Základní verze Su-27 má 10 závěsných bodů.

  • 6 podkřídlových
  • 2 podtrupové
  • 2 podgondolové

Na závěsné body je možno zavěsit širokou škálu řízených protiletadlových střel krátkého, středního a dlouhého dosahu. Základní kombinace protiletadlové výzbroje se skládá z 6 raket R-27 a 4 raket R-73. Další kombinací jsou střely 4× R-27, 4× R-37, 2× R-33

  • R-27R1
    • střela středního dosahu
  • R-27PE1
    • střela středního dosahu s infračervenou naváděcí soustavou
  • R-33
    • vypouští se z maximální vzdálenosti 72 km-136 km. Navádí se na cíl palubním radarem.
  • R-73
    • střela krátkého dosahu s infračervenou naváděcí soustavou
  • R-77
    • střela dlouhého dosahu s aktivní radiolokační naváděcí soustavou

Verze letounu[editovat | editovat zdroj]

Su-27 Flanker B, první výrobní série
Su-27 Flanker B, poslední výrobní série
  • Su-27 Flanker-A – základní verze letounu a jeho prvního prototypu
  • Su-27 Flanker-B – upravená, první sériově vyráběná verze Flanker-A
  • Su-27 UB Flanker-C – cvičná bojeschopná verze
  • Su-27 PU/Su-30 – víceúčelový bitevník
  • Su-27 K/Su-33 – námořní verze
  • Su-27 KU – dvoumístná cvičná námořní verze
  • Su-27 IB/Su-34 – útočný stíhač
  • Su-27 FB/Su-32 – dvoumístná verze
  • Su-27 M/Su-35 – nová verze letounu
  • Su-37 Terminátor – jiná modernizovaná varianta letounu odvozená od Su-27 s prvky STEALTH

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Uživatelé letadel Su-27

Specifikace (Su-27S)[editovat | editovat zdroj]

SUKHOI Su-27 FLANKER.svg

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 1
  • Délka: 21,94 m
  • Rozpětí: 14,70 m
  • Výška: 5,93 m
  • Rozchod podvozku: 4,34 m
  • Nosná plocha: 62,4 m²
  • Maximální zatížení křídla: 456,2 kg/m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 16 380 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 30 000 kg
  • Maximální hmotnost bojového nákladu: 8000 kg
  • Běžná hmotnost bojového nákladu: 4000 kg
  • Pohonná jednotka: 2 × dvouproudový motor Saturn/Ljulka AL-31F s přídavným spalováním, každý o tahu 75,22 kN (122,6 kN s přídavným spalováním)
  • Zásoba paliva: 3770 kg
  • Zásoba paliva (maximální): 9400 L (vnitřní nádrže) + 2600 L (přídavné nádrže)

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 2 500 km / h (2,35 M)
  • Dolet: 3 530 km v letové hladině, 1 340 km na úrovni hladiny moře
  • Dostup: 18 500 m
  • Stoupavost: 300 m/s
  • Plošné zatížení: 371 kg/m²
  • Tah / hmotnost: 1,07

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • 1 × kanón GS-30-1 ráže 30 mm se 150 náboji
  • 6 000 kg výzbroje na deseti závěsníkách pro široké spektrum řízených i neřízených raket R-27, R-77, R-73 nebo R-60 a pum KAB-500KR, CH-23, CH-25, CH-58, CH-25MP, CH-59, CH-29 nebo CH-31

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Gordon and Davison 2006, p. 101.
  2. http://en.rian.ru/world/20090512/121553649.html

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]