Władysław Anders
Władysław Anders (11. srpna 1892, Błonia, Ruské impérium - 12. května 1970, Londýn, Spojené království) byl polský generál, hlavní velitel polských ozbrojených sil v letech 1944 - 1945.
Obsah |
Životopis [editovat]
Mládí [editovat]
Władysław Anders se narodil v rodině pozemkového poradce německého původu. Studoval reálné gymnázium ve Varšavě.
Od roku 1910 působil v ruské armádě, kde působil v jezdectvu. V první světové válce byl třikrát zraněn. V roce 1917 ukončil kurs akademie generálního štábu v Petrohradu. Po bolševické revoluci odešel do Polska a účastnil se Polsko-ruské války.
Kariéra před válkou [editovat]
V roce 1921 začal studovat École spéciale militaire v Paříži. Do Polska se vrátil roku 1924 a stal se velitelem domobrany Varšavy. Během Květnového převratu byl na straně prezidenta, který byl nucen odstoupit. V té době dosáhl hodnosti generálporučíka.
Druhá světová válka [editovat]
Anders velel brigádě kavalérie v době vypuknutí druhé světové války. Polská armáda v té době neměla šanci vyhrát proti Wehrmachtu. Sám Anders byl několikrát zraněn. Nakonec byl zatčen Sověty a vězněn ve Lvově a později i v Lubjance.
Po útoku Německa na SSSR 22. června 1941 byl Anders propuštěn s úkolem vytvořit spojeneckou polskou armádu vedle Rudé armády. Odešel na Střední Východu, poté bojoval v Itálii a účastnil se bitvy o Monte Cassino.
Poválečné roky [editovat]
Komunistické orgány roku 1946 vzaly Andersovi hodnost generála i polské státní občanství, kterému bylo navráceno až roku 1989. Odešel do Londýna, kde navazoval styky s exilovou vládou.
Zemřel během oslav 26. výročí bitvy o Monte Cassino.
Reference [editovat]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Władysław Anders na polské Wikipedii.
