Karel I. Rumunský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Karel I.
( Carol I )
Král Rumunů (od 1881)
Rumunský Domnitor (do 1881)
Carol I of Romania king.jpg
Král Karel I.
Doba vlády 20. dubna 1866 - 10. října 1914
Korunovace 10. května 1881
Úplné jméno Karl Eitel Friedrich Zephyrinus Ludwig of Hohenzollern-Sigmaringen
Tituly rumunský král
Domnitor Rumunska
Narození 20. dubna 1839
Sigmaringen, Německo
Úmrtí 10. října 1914
Sinaia, Rumunsko
Předchůdce Alexandr Jan Cuza
Nástupce Ferdinand I. Rumunský
Manželky Alžběta zu Wied
Potomci Marie Rumunská
Rod Hohenzollern-Sigmaringen
Otec Karel Antonín Hohenzollernský
Matka Josefína Bádenská

Karel I. Rumunský celý jménem Karl Eitel Friedrich Zephyrinus Ludwig von Hohenzollern-Sigmaringen (20. dubna 183910. října 1914) byl německý princ z dynastie Hohenzollernů, který byl 20. dubna 1866 zvolen rumunským domnitorem (vládcem/knížetem) následujícím po svržení dosavadního domnitora, kterým byl Alexandr Jan Cuza. 26. března 1881 se stal prvním rumunským králem. Rumunsku vládl od 20. dubna 1866 do 10. října 1914. Byl prvním rumunským vládcem (králem) z dynastie Hohenzollern-Sigmaringen, která v Rumunsku vládla až do komunistického převratu v roce 1947.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Původ, mládí[editovat | editovat zdroj]

Král Karel I. se narodil jako třetí dítě/druhý syn prince Karla Antona von Hohenzollern-Sigmaringen a jeho manželky Josefíny Bádenské. Světlo světa spatřil 20. dubna 1839 v Sigmaringenu v Německu, v té době v knížectví Hohenzollern-Sigmaringen.

Poté, co získal základní vzdělání, navštěvoval Školu kadětů v Münsteru, v roce 1857 pak Školu artilerie v Berlíně. Bojoval v prusko-dánské válce, kde se účastnil útoku na citadely Friederica a Dybbøl; zde získal pověst příkladného vojáka. Do roku 1866 byl důstojníkem pruské armády.

Karel rumunským domnitorem a posléze králem[editovat | editovat zdroj]

Po převratě ze dne 10./11. února roku 1866 a vyhnání Alexandra Ioana Cuzy se Rumunsko ocitlo na pokraji chaosu a stanulo před hrozbou rozpadu. Přes odpor značné části obyvatel byl Karel díky podpoře Napoleona III. (s nímž byla Karlova rodina v mimořádně dobrých vztazích) i většiny rumunských politických elit vybrán na vládce a 20. dubna 1866 zvolen rumunským domnitorem (vládcem/knížetem). Vydal se inkognito vlakem do Rumunska. Na jeho hranicích ho přivítal Ion Brătianu a společně se vozem (v té době nemělo Rumunsko žádné železniční tratě) vydali do Bukurešti, kde byl Karel přivítán bouřlivými ovacemi.

Záhy po příchodu Karla I. do Rumunska přijal parlament 29. června novou konstituci. Byl to velmi smělý počin, který znamenal další důležitý krok na cestě Rumunska k úplné nezávislosti. Ústava dávala možnost reorganizace státu a jeho vymanění z anarchie.

Účastnil se rusko-turecké války v letech 1877-1878. To přineslo Rumunsku mezinárodní uznání a především na konferenci v Berlíně vyhlášenou plnou nezávislost na Osmanské říši. Karel byl 10. května 1881 korunován králem a Rumunsko od té doby bylo královstvím, což potvrdila i změna ústavy v roce 1881. V roce 1883 podepsal Karel tajný pakt s Trojspolkem.

Karel I. vládl Rumunsku 48 let, což je nejdéle ze všech rumunských vládců nebo králů. Na začátku své vlády vedl Rumunsko ve válce o nezávislost na a po vítězství v této válce byl 10. května 1881 korunován králem a Rumunsko se stalo královstvím.

Řád Karla I. Rumunského

Poslední léta vlády[editovat | editovat zdroj]

Další úspěch zaznamenal král Karel, když se Rumunsko vložilo do sporů během 1. Balkánské války do, které se Rumunsko nezapojilo, ač se mohlo odvolávat na územní nároky v Makedonii kvůli přítomnosti arumunského obyvatelstva. V soupeření Srbska s Bulharskem však nemělo naději na úspěch. Při mírových jednáních po skončení 2. balkánské války však neutrální Rumunsko za svoji předchozí neutralitu žádalo po Bulharsku odstoupení území jižní Dobrudže s důležitým dunajským přístavem Silistra. Požadovaná území byla Rumunsku odstoupena. O rok později, kdy vypukla první světová válka, vzdor veřejnému mínění volajícímu po přistoupení na stranu Trojdohody, rozhodl o plnění podmínek smlouvy z roku 1883 a zaútočil na Rusko. Jeho náhlá smrt 10. října (27. září podle juliánského kalendáře) přetrhla tyto aktivity a jeho synovec a nástupce Ferdinand I. přešel na stranu Trojdohody.

Manželství, potomci[editovat | editovat zdroj]

Rumunský královský pár - král Karel a královna Alžběta.

Se svou budoucí manželkou, Alžbětou zu Wied (18431916), se poprvé setkal roku 1861 v Berlíně. Roku 1869 Karel, v té době již kníže rumunský, přijel do Německa hledat nevěstu. Na královském plese v Berlíně se opět setkal s tehdy 25letou Alžbětou a 15. listopadu téhož roku se s ní v Neuwiedu oženil.

Z jejich manželství se narodilo jediné dítě, dcera Marie:

Děvčátko však ve věku pouhých let podlehlo těžkému, tehdy často smrtelnému onemocnění spálou. Tato tragédie poznamenala celý další život královských manželů; vedla k jejich ještě většímu odcizení ve vztahu i tak značně chladném. Alžběta se stavěla s jistým despektem ke Karlově neochvějné oddanosti jeho královským povinnostem; řekla jednou, že její „manžel nosí svou korunu, i když spí“. Až na sklonku Karlova života došlo k jejich sblížení.

Jejich manželství trvalo 43 let. Rumunsku Karel I. vládl 48 let, což je nejdéle ze všech rumunských vládců nebo králů. Zemřel jako pětasedmdesátiletý 16. října roku 1914. Pochován byl v místě odpočinku rumunské královské rodiny v královské hrobce katedrály starobylého města Curtea de Argeș. Jeho žena ho přežila o pouhý rok a půl – zemřela 2. března roku 1916 ve věku 72 let a pohřbena byla po boku svého manžela a své dcerky.

Následnictví[editovat | editovat zdroj]

Král Karel I. zemřel 10. října 1914 ještě před vstupem Rumunska do první světové války. Protože po sobě nezůstavil žádných potomků, nastoupil po něm na rumunský trůn syn jeho staršího bratra Leopolda jako Ferdinand I. Rumunský.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Alexandr Jan Cuza
Znak z doby nástupu Vládce Spojených knížectví
18661881
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Rumunský král
Předchůdce:
Znak z doby nástupu Rumunský král
18811914
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Ferdinand I.