Ferdinand I. Rumunský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ferdinand I.
Král Rumunů
King Ferdinand of Romania.jpg
Král Ferdinand I.
Doba vlády 10. října 191420. července 1927
Korunovace 15. října
Úplné jméno Ferdinand Viktor Albert Meinrad Hohenzollern-Sigmaringen
Tituly rumunský král
Narození 24. srpna 1865
Sigmaringen, Německo
Úmrtí 20. července 1927
Sinaia, Rumunsko
Předchůdce Karel I. Rumunský
Nástupce Michal I. Rumunský
Manželky Marie Edinburská
Potomci Karel II. Rumunský
Alžběta Rumunská
Marie Rumunská
Mikuláš Rumunský
Ileana Hohenzollern-Sigmaringen
Rod Hohenzollern-Sigmaringen
Otec Leopold Hohenzollernský
Matka Infantka Antónie Portugalská

Ferdinand I. Rumunský, celým jménem Ferdinand Viktor Albert Meinrad Hohenzollern-Sigmaringen (24. srpna 186520. července 1927), byl rumunský král z dynastie Hohenzollernů. Na trůn nastoupil 10. října 1914 po smrti svého strýce rumunského krále Karla I. a vládl až do své smrti 20. července 1927.

Život a vláda[editovat | editovat zdroj]

Budoucí král Ferdinand I. se narodil 24. srpna 1865 v Sigmaringenu v jižním Německu princi Leopoldu Hohenzollernskému a jeho ženě infantce Antonii Portugalské (1845–1913), dceři královny Marii II. Portugalské a krále Ferdinanda II. Portugalského.

Následníkem rumunského trůnu se stal v roce 1881, neboť král Karel I. zůstal bez dědice, když jeho jediná dceru zemřela v dětském věku.

10. ledna 1893 si v Sigmaringenu vzal za ženu Marii Edinburskou, dceru anglického prince Alfréda, vévody z Edinburghu a velkokněžny Marie Alexandrovny. Marie byla sestřenicí ruského cara Mikuláše II.

Ferdinand I. se stal v roce 1909 v Rakousku 1174. rytířem Řádu zlatého rouna a v roce 1924 868. rytířem Podvazkového řádu.

Vilém II. a Ferdinand I. na britském plakátu z války.

Rumunským králem[editovat | editovat zdroj]

Rumunský král Karel I. zemřel ještě před vstupem Rumunska do první světové války 10. října 1914 a jelikož neměl dědice (jeho jediná dcera zemřela ve 4 letech již v roce 1874), nastoupil na rumunský trůn jeho synovec Ferdinand I. 10. října 1914 se tedy Ferdinand Hohenzollern-Sigmaringenský (později jen Hohenzollernský) stal rumunským králem Ferdinandem I. a byl jím až do své smrti 20. července 1927.

Vláda za první světové války[editovat | editovat zdroj]

I když byl Ferdinand člen jedné z větví rodu Hohenzollernů stejně jako německý císař Vilém II., prosazoval, aby se jeho země zúčastnila války spíše na straně Dohody a tak Rumunsko vstoupilo 27. srpna 1916 do války na straně Dohody. Díky tomuto získal přezdívku Loyal, jelikož respektoval svou přísahu rumunskému parlamentu z roku 1914:

„Budu vládnout jako dobrý Rumun.“

Vstup Rumunska do války však ruské protiofenzivě nepomohl. Fronta se roztáhla do šířky a zastavila. Vojsko Rumunska proniklo hluboko do Sedmihradska (tehdy v Uhersku), ale rakousko-německá armáda Rumuny přinutila ustoupit a ústřední mocnosti obsadily skoro celé Rumunsko. V době dobytí Bukurešti (21. listopadu) zemřel rakouský císař František Josef I. Vysílení Rumuni podepsali v 7. května 1918 mír s Německem, protože Rumunsko nebylo schopno pokračovat ve válce (bez podpory Ruska), ale po vyřazení Bulharska z boje, se Rumunsko 10. října 1918 opět připojilo do konfliktu na straně Dohody, den před ukončením bojů na západní frontě a měsíc před definitivním koncem války.

Obraz Ferdinanda během korunovace 15. října 1922.

Po válce[editovat | editovat zdroj]

Po první světové válce bylo úsilí Rumunů odměněno především tím, že se k němu připojily Besarábie, Bukovina a Transylvánie s Banátem. Ferdinand se tedy stal vládcem zatím největšího rumunského státu tzv. Velkého Rumunska. Krátce po válce vedlo Rumunsko společně s Československem a Jugoslávií krátkou válku proti Maďarské republice rad. Rumunská vojska následně obsadila Budapešť a v listopadu se stáhla zpět na své území. V již meziválečném klidu byl 15. října 1922 ve velkolepé ceremonii Ferdinand I. korunován rumunským králem v historickém křesle v Alba Iulia v Sedmihradsku.

Ferdinand I. zemřel v Sinaia 20. července 1927, a na trůn po něm nastoupil jeho šestiletý vnuk Michal I. (syn Ferdinandova nejstaršího syna Karla, který byl zbaven dědických práv kvůli svému nezřízenému způsobu života a manželství s neurozenou ženou), zastupován regentskou radou. Regentská rada měla 3 členy a jedním z nich byl Ferdinandův druhý syn, princ Mikuláš. Král Ferdinand je pochován v Curtea de Argeș v Rumunsku.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Ferdinandovou ženou byla Marie Edinburská, kterou si vzal 10. ledna 1893 v Sigmaringenu. Měli 6 dětí:

Kategorie Ferdinand I of Romania ve Wikimedia Commons

Předchůdce:
Karel I.
Znak z doby nástupu Rumunský král
18811914
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Michal I.