Štefan Osuský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
JUDr. Štefan Osuský
Štefan Osuský.jpg

Ve funkci:
21. července 1940 – 31. března 1942
Prezident Edvard Beneš
Předseda vlády Jan Šrámek

Narození 31. března 1889

Brezová pod Bradlom
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko

Úmrtí 27. září 1973 (ve věku 84 let)
Herndon
USAUSA USA
Commons Kategorie Štefan Osuský

Štefan Osuský (31. března 1889, Brezová pod Bradlom27. září 1973, Herndon u Washingtonu, USA) byl československý a slovenský politik a diplomat slovenského původu.

Narodil se v rolnické rodině, která se později zabývala rovněž koželužstvím a obchodem kůžemi. Od roku 1906 žil v USA, kam se provdala jeho sestra za chicagského továrníka slovenského původu Svadíka. V USA studoval teologii ve Springfieldu a na universitě v Chicagu sociální a přírodní vědy a později práva, z nichž získal doktorát v roce 1915. Po ukončení studia se rozhodoval mezi geologií a právem. Zvítězil zájem o politiku a právo a po složení advokátských zkoušek pracoval v advokátní kanceláři v Chicagu. Působil také jako funkcionář slovenských krajanských spolků a po roce 1915, se zapojil do československého zahraničního odboje. V květnu 1916 byl vyslán jako zástupce Slovenské ligy v Americe za Masarykem do Londýna a z jeho pověření pak do Paříže, kde navázal spolupráci s Edvardem Benešem a Milanem Rastislavem Štefánikem. Osobně podpořil vznik Československé národní rady v roce 1916 a v letech 19171918 měl na starosti propagační činnost rady jako ředitel pobočky nově vzniklé agentury Československé tiskové kanceláře v Ženevě. Od 8. do 10. dubna 1918 zastupoval v Římě spolu s Milanem Rastislavem Štefánikem slovenský národ na Kongresu utlačovaných národů a v Itálii měl poté na starosti rekrutování dobrovolníků do československých legií v Itálii. Od ledna 1919 byl pověřen rovněž funkcí generálního tajemníka československé delegace na Pařížské mírové konferenci a za Československo též podpsal v červnu 1920 Trianonskou smlouvu, která řešila poválečné hranice Maďarska.

Tomáš Garrigue Masaryk při návštěvě Paříže v roce 1923 v doprovodu Edvarda Beneše, velvyslance Štefana Osuského a paní Osuské

Spolu s Edvardem Benešem zastupoval v letech 19211932 Československo v nově vzniklé Společnosti národů, v letech 1919 a 1920 pracoval zároveň jako československý vyslanec ve Spojeném království a od roku 1920 do konce 30. let jako velvyslanec Československa v Paříži.

Po Mnichovské dohodě nesouhlasil s postupem Edvarda Beneše a po rozbití Československa v březnu 1939 odmítl vydat pařížský úřad velvyslanectví a začal organizovat československý zahraniční odboj. V říjnu téhož roku podepsal s francouzským premierem Édouardem Daladierem Smlouvu o obnovení československé armády ve Francii a v listopadu se stal členem Československého národního výboru založeného v Londýně Benešem. V červenci 1940 byl sice jmenován ministrem v exilové vlády, ale jeho vztahy s Benešem se nadále zhoršovaly. Spory, které se týkaly zejména otázek zahraniční politiky, vedení odboje a poválečného uspořádání republky, vedly k tomu, že byl v březnu 1942 odvolán ze svých funkcí a stáhl se z politického života.

Přednášel dějiny diplomacie a mezinárodních vztahů v Oxfordu a na jaře 1945 odešel do USA, kde se na Colgate University v Hamiltonu stal řádným profesorem. Po únoru 1948 se angažoval v Radě svobodného Československa a vydal řadu studií a knih o československé politice a mezinárodních vztazích.

V roce 1919 se oženil s pěvkyní Národního divadla v Praze Pavlou Vachkovou (1891–1978).

V roce 1992 mu byl in memoriam udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka a v roce 2001 slovenský Řád Bílého dvojkříže II. třídy. V roce 1995 o jeho životě natočila Slovenská televize dokument Vzpomínka nikdy nezklame.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]