Chotěbuz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o obci na Těšínsku. O městě v Německu pojednává článek Chotěbuz (Německo).
Chotěbuz
Hlásná věž
Hlásná věž
Znak obce ChotěbuzVlajka obce Chotěbuz
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecČeský Těšín
Obec s rozšířenou působnostíČeský Těšín
(správní obvod)
OkresKarviná
KrajMoravskoslezský
Historická zeměSlezsko
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel1 377 (2023)[1]
Rozloha10,61 km²[2]
Nadmořská výška330 m n. m.
PSČ735 61
Počet domů422 (2021)[3]
Počet částí obce1
Počet k. ú.3
Počet ZSJ4
Kontakt
Adresa obecního úřaduChotěbuzská 250
735 61 Chotěbuz
chotebuz@volny.cz
StarostaIng. David Harok
Oficiální web: www.chotebuz.cz
Chotěbuz
Chotěbuz
Další údaje
Kód obce555291
Kód části obce52957
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chotěbuz (polsky Kocobędz, německy Kotzobentz) je obec v okrese Karviná na historickém území Těšínského Slezska. Žije zde přibližně 1 400[1] obyvatel.

Název[editovat | editovat zdroj]

Jméno vesnice bylo odvozeno (praslovanskou přivlastňovací příponou -jь pro mužský rod) od osobního jména, jehož praslovanská podoba byla Chotěbǫdъ (v jeho druhé části byl slovesný základ tvarů budu, budeš atd.). Toto osobní jméno v češtině pravidelnými hláskovými změnami získalo podobu Chotěbud (od něj bylo odvozeno jméno Chotěbudic na jihozápadě Moravy), zatímco téměř všechny písemné doklady jména Chotěbuzi ukazují zakončení -banz, -ben(d)z, které je typické pro polštinu a její nářečí, případně pro přechodná nářečí polsko-česká (jen z roku 1447 je doloženo české zakončení -budz). Význam (původně mužského) místního jména byl „Chotěbudův majetek“. Teprve koncem 19. století bylo jméno upraveno podle českého hláskosloví. Německé jméno se vyvinulo z polského, v místní lidové mluvě se používá tvar Kocybync.[4]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o Chotěbuzi byla v listině ze dne 26. května 1229[5] papeže Řehoře IX., kterou potvrdil a vyjmenoval výčet desátků z vesnic pro týnecké opatství, a které již dříve listinou z 7. prosince 1227[6] daroval týneckému opatovi Lutfrydovi[pozn. 1][7] vratislavský biskup Vavřinec Doliveta.[pozn. 2][8][9]

V roce 1447 se stala součásti fryštátského panství. V 16. století pak součásti těšínského knížecího dvora. Od roku 1592 pak byla v držení řady šlechticů, viz článek Zámek Chotěbuz. Po sekularizaci řádu v roce 1559 a předání obce knížetem Václavem Adamem svému kancléři Wacłavu Rudzkiemu byl postaven kamenný zámek a kruhová věž, které existují dodnes. V roce 1782 proběhla pozdně barokní přestavba panství a v roce 1840 byl přeměněn na lovecký zámeček. V roce 1872 byla v budovách otevřena Slezská národní zemědělská škola, která fungovala až do roku 1923. Podle rakouského sčítání lidu v roce 1910 měla Chotěbuz 592 obyvatel, z nichž 563 (95,1 %) bylo polsky, 25 (4,2 %) německy a 4 (0,7 %) česky mluvicích, 262 (44,3 %) byli katolíci, 327 (55,2 %) byli evangelici a 3 (0,5 %) bylo jiného vyznání.[10]

V roce 1975 byla obec Chotěbuz připojena k Českému Těšínu, od něhož se opět oddělila dne 1. ledna 1998.[11][12]

V roce 1991 byl v obci postaven a slavnostně otevřen jeden z největších mostů v Evropě, který spojuje Českou republiku s Polskou republikou. Zároveň patří mezi největší hraniční přechody v České republice.

Rekonstrukce elektrifikace obce proběhla do roku 1967 mimo části Podobora. Plynofikace začala v roce 1987. Obec má od roku 1997 dokončenou vodovodní síť. Nová telefonní ústředna byla vybudována v roce 1998 a mohlo tak proběhnout celoplošné napojení obce.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Sídelní strukturu tvoří tři katastrální území: Chotěbuz, Zpupná Lhota a Podobora. Část katastru obce se nachází na důlním poli Dolu ČSM.

V obci žije přibližně 1 400[1] obyvatel. Část z nich tvoří polská menšina. Nachází se zde archeopark,[13] soustava bunkrů postavených za první republiky v letech 1937–1938,[14] Rybí dům,[15] jezdecký klub – JK Chotěbuz,[16] kulturní dům, zámek a hláska, mateřská školka a základní škola.

Volby[editovat | editovat zdroj]

Volební účast ve volbách do zastupitelstev krajů 3. října 2020 byla 38,9 %. Voleb do Poslanecké sněmovny 9. října 2021 se zúčastnilo 69 % obyvatel. 24. září se volební účast do zastupitelstva obce zúčastnilo 55 % obyvatel. Nejvyšší volební účast byla v roce 2023 při volbě prezidenta, kdy k prvnímu kolu se dostavilo 73,7 % obyvatel a ke druhému kolu se dostavilo 74,9 % obyvatel.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel a domů obce Chotěbuz
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 878 975 1 014 1 016 1 173 1 364 1 539 1 377 1 240 1 113 1 234 990 1 033 1 122 1 329
Počet domů 118 135 132 140 150 169 211 245 241 256 294 290 294 360 422

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. psán také jako: Luitfrid, Luitfried z významného polského rodu Gryfů
  2. V roce 1229 byla zmíněna Ostrava (Vendická Ostrava) v listině biskupa Bruna z Schauenburku, jednalo se patrně o pozdější Polskou Ostravu a Moravskou Ostrava. V oněch dobách bylo zvykem stavět hradiště na obou březích řeky. Vendická je podle slovanů. Název Polská Ostrava byl používám v proběhu několika století, po roce 1919 byla přejmenována na Slezskou Ostravu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  4. Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I, Praha 1970, str.
  5. KĘTRZYŃSKI, Wojciech (ed.): Kodeks dyplomatyczny klasztoru tynieckiego. Tom. I., Lwow 1875, č. XI b, s. 24: „… illibata permaneant decimas villarum de Orlowa, Dubrowa, Koczobontz, Cierlitzko, maiori Gorzice, Uchylsko, Ostrawa, Wierbica, Zablocie, Zukov, Lachanty et Golkowice, decimas de sortibus in Kozle pertinentibus ad castellaturam de Racziborz circa Rybnik, quas venerabilis frater noster Laurentius Vratislaviensis episcopus de assensu capituli sui monasterio vestro pia liberalite concessit, prout in litteris inde cofectis plenius continetur.“; Také Němec Emerich, Listinář Těšínska (Codex diplomaticus Ducatus Tessinensis), Sbírka listinného materiálu k dějinám Těšínského Pobeskydí, 1155–1399, č. 6, s. 11.
  6. APPELT, Heinrich (ed.): Schlesisches Urkundenbuch, č. 280, s. 206: „Eapropter, dilecti in domino filii, vestris iustis postulationibus grato concurrentes assensu villam, que dicitur Orlowa, cum omnibus iuribus et pertinentiis, sicut eam iuste et pacifice possidetis, vobis et per vos monasterio vestro auctoritate apostolica confirmamus et presentis scripti patrocinio communimus.“; BAKALA, Jaroslav: Z nejstarších dějin Orlové s. 12,; ADAMUS, Alois: Z dějin Orlové, s. 16
  7. Tiskovina Práce, Ročník 6, Číslo 7. [s.l.]: Julius Kittl v Moravské Ostravě, 1896 (16. února). Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-04. S. Strana 7/8.  Archivováno 4. 6. 2020 na Wayback Machine.
  8. HISTORIE: Nejstarší dějiny Ostravy, která letos slaví 750 let - Neviditelný pes. Lidovky.cz [online]. 2017-02-02 [cit. 2018-05-22]. Dostupné online. 
  9. Dějiny Ostravy 1967, K výročí 700 let založení města, Profil 1967
  10. PATRYN, Ludwig. Der Ergebnisse der Volkszählung vom 31. Dezember 1910 in Schlesien. [s.l.]: Im Verlage des schlesischen Landesausschusses Dostupné online. 
  11. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005, II. díl. Praha: Český statistický úřad, 2006. ISBN 80-250-1311-1. S. 190.
  12. Souhrnná historie změn 1996-2012a prohlížeče ÚIR-ZSJ[nedostupný zdroj]
  13. Archeopark Chotěbuz - Podobora - Oficiální stránky. Archeopark Chotěbuz - Podobora [online]. Dostupné online. 
  14. Muzeum Československého lehkého opevnění Chotěbuz. www.kvhchotebuz.cz [online]. Dostupné online. 
  15. Rybí dům s.r.o.. www.rybidum.cz [online]. Dostupné online. 
  16. Stáj u Luka. meridianteam.cz [online]. Dostupné online. 
  17. www.evidencevh.army.cz [online]. [cit. 2018-07-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-07-09. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Makowski Mariusz: Šlechtická sídla na Těšínském Slezsku – Szlacheckie siedziby na Śląsku Cieszyńskim. Český Těšín; Cieszyn, Regio; Muzeum Śląska Cieszyńskiego, 2005. 350 s. ISBN 80-239-6051-2.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]