Navoiy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Navoiy
Navoiy / Навоий
Navoiy – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška380 m n. m.
StátUzbekistánUzbekistán Uzbekistán
Navoiy
Navoiy
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha35 km²
Počet obyvatel134 100 (2014)[1]
Hustota zalidnění3 831,4 obyv./km²
Správa
Vznik1958
Oficiální webwww.navoiy.gov.uz
PSČ2101000
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Navoiy (také Навоий nebo Навои) je uzbecké město se zhruba 130 000 obyvateli,[2] které leží na řece Zeravšan 360 km jihozápadně od Taškentu. Je správní centrem Navojského vilajátu a patří k volným ekonomickým zónám.[3]

Původně zde ležela starobylá osada jménem Kermana, která byla významnou zastávkou karavan na Hedvábné stezce. V roce 1958 bylo vzhledem k nerostnému bohatství tohoto kraje rozhodnuto vybudovat metalurgický kombinát a pro jeho zaměstnance postavit nové město, které dostalo název podle středověkého uzbeckého básníka Alíšera Navoího. Ředitel továrny Zarap Zarapetjan zadal výstavbu skupině leningradských architektů, kteří za projekt moderního města s výškovými domy, širokými bulváry a dvěma velkými parky obdrželi Státní cenu SSSR.[4] V Navoiy se zpracovává zlato, uran a zemní plyn, které se těží v okolí, chemická továrna Navoiyazot je největším uzbeckým producentem umělých hnojiv, funguje zde také textilní a potravinářský průmysl, výroba cementu a tepelná elektrárna. Město je uzlem železniční a silniční dopravy, má rovněž mezinárodní letiště Navoiy. Terciární vzdělání poskytuje pedagogický institut a hornická vysoká škola. Turistickými atrakcemi v okolí jsou karavanseraj Rabati Malik se starobylou vodárnou, muslimské poutní místo Nurota a roklina Sarmishsoy s pravěkými skalními malbami.[5]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Nariman Dželal (* 1980) – první místopředseda Medžlisu Krymských Tatarů, novinář a aktivista, odsouzen Ruskem kontrolovaným soudem za údajnou sabotáž k 17 letům vězení

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Dostupné online.
  2. World Population Review Dostupné online
  3. Institute of Development Studies Dostupné online
  4. Большая советская энциклопедия Dostupné online
  5. Anur Tour Dostupné online

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]