Koruna polského království

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Koruna království polského
Corona Regni Poloniae (la)
Korona Królestwa Polskiego (pl)
 Polské království (1025-1385) 1386–1569/1795[1]
Státní znak
znak
geografie
Mapa
Polská koruna v rámci I. Rzeczpospolité k roku 1619
hlavní město:
obyvatelstvo
národnostní složení:
státní útvar
vznik:
1386 (personální unie s Litvou)
zánik:
Státní útvary a území
Předcházející:
Polské království (1025-1385) Polské království (1025-1385)
Nástupnické:
Pruské království Pruské království
Rakouské císařství Rakouské císařství
Ruské impérium Ruské impérium

Koruna polského království (polsky Korona Królestwa Polskiego, latinsky Corona Regni Poloniae) je název Polského království, jemu podřízených a dokonce i jím nárokovaných zemí, používaný oficiálně po spojení s Litevským velkoknížectvím v personální unii (1386) a zejména po vytvoření plné unie státní (1569). V rámci této Polsko-litevské unie, tzv. I. Rzeczpospolité, byl termín „Koruna“ (a z něj odvozené adjektivum koronny) běžným rozlišovacím označením pro západní (polsko-ukrajinskou) část unie – oproti části východní (litevsko-běloruské), zvané „Velkoknížectví“ či prostě „Litva“.

Přeměna království v korunu ale nebyla pouhým jazykovým územ, nýbrž označovala novou kvalitu vlády a státoprávních vztahů oproti starším dobám – podobně jako v jiných zemích evropského latinského okruhu.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

V této věci Polsko čerpalo inspiraci z politického systému fungujícího tehdy již v Čechách a Uhrách, které se pomalu měnily ve stavovské monarchie. V těchto zemích byl s nástupem cizích dynastií uveden do praxe po vzoru Francie pojem „koruny království“, metonymicky odvozený z posvátných panovnických insignií (svatováclavské, resp. svatoštěpánské koruny v česko-uherském případě). Jak tyto insignie, tak i státy vůbec, přestaly být chápány jako osobní majetek panovníků, se nímž mohou nakládat výhradně podle své vůle; místo toho se objevil nadosobní pojem koruny, jakožto entity všem stavům i panovníkovi nadřazené, jež je věčná a nezcizitelná, jíž je vladař pouze dočasným správcem (s povinností ji neustále územně rozšiřovat anebo alespoň neumenšovat) a šlechta reprezentantem.

Košické privilegium (17. 9. 1374)
Krevská unie (14. 8. 1385)

V Polsku se výraz corona regni poprvé zřídka (celkem pouze třikrát) objevil v královských listinách za vlády Kazimíra Velikého (13331370); tehdy však ještě nebyl spojen s politickou ideologií, ale tvořil jen jinou variantu jména Polského království, především v jeho vztahu navenek, k ostatním státům. Až po vymření královské linie Piastovců (1370) a nástupu uherských Anjouovců (Ludvíka I. Uherského) se v tehdejší personální unii začala korunní idea prosazovat, především díky okruhu malopolské magnátské skupiny tzv. krakovských pánů, hlásících se o svůj podíl na správě státu a zároveň se snažících ochránit Polsko před sjednocujícím tlakem ze strany mocnějších Uher. Ludvík musel polské šlechtě výměnou za uznání nástupnického práva svých dcer vydat Košické privilegium (1374), v němž také slíbil coronam regni Polonie salvam et integram ac illibatam conservare, et nullas terras vel partes earum ab ipsa alienare vel minuere („korunu království Polského bez újmy a neporušenou a nedotčenou zachovávat, a žádné země aneb jejich části od ní nezcizit či neumenšit“). Ideologie všemu nadřazené koruny se tu objevila už plně rozvinutá.

Právě „krakovští páni“ také iniciovali pozdější povolání litevských Gediminasovců/Jagellonců na polský trůn (1385) a když se tamní velkokníže Jagello zavázal v Krevské unii (de facto volební kapitulace) že mj. terras suas Lithuaniae et Russiae Coronae Regni Poloniae perpetuo applicare („své litevské a ruské země navždy ke Koruně království polského připojí“), byl koncept koruny v Polsku definitivně stvrzen a přetrval až do konce samostatnosti polsko-litevského státu. Jednotlivé koronne instituce a zvyklosti však nebyly ustaveny jednorázovým aktem (na rozdíl od např. České koruny), ale vyvíjely se postupně.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích Polské království a Dějiny Polska.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GRODZISKI, Stanisław. Z dziejów staropolskiej kultury prawnej. Kraków : Universitas, 2004. ISBN 83-242-0339-7. S. 102–105. (polsky) 
  • SZCZUR, Stanisław. Historia Polski średniowiecze. Svazek 1. Kraków : Wydawnictwo Literackie, 2002. ISBN 83-08-03272-9. (polsky) 

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. uzavření unie s Litvou (Lublinská unie), ačkoliv navodilo jiné státoprávní poměry, neznamenalo formální ukončení existence Koruny
  2. nicméně proces přesídlení dvora do Varšavy trval až do roku 1609

Související články[editovat | editovat zdroj]