Hynek z Poděbrad

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Příbuzenstvo
otec Jiří z Poděbrad
matka Johana z Rožmitálu
bratr Jindřich I. Starší
bratr Viktorín z Poděbrad
bratr Boček z Poděbrad
sestra Kateřina z Poděbrad
sestra Ludmila z Poděbrad
sestra Zdenka Česká
manželka Kateřina Saská
dcera Anna Poděbradská

Hynek z Poděbrad, též Jindřich mladší nebo Hynek Minsterberský (německy Heinrich der Jüngere von Münsterberg; 18. května 1452 Praha11. července 1492 Poděbrady)[1] byl český diplomat, spisovatel a syn krále Jiřího z Poděbrad.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Byl třetím synem krále Jiřího z Poděbrad, jeho matkou byla králova druhá manželka Johana z Rožmitálu. V roce 1471 se oženil s kněžnou Kateřinou, dcerou Viléma Saského. Pro něj a jeho dva bratry Jindřicha a Viktorína vymohl Jiří z Poděbrad ještě před smrtí na císaři Fridrichovi IV. povýšení na říšské knížectví, hrabství kladské a knížectví minstrberské.

Politika a vztah k Matyáši Korvínovi[editovat | editovat zdroj]

Ačkoli synové Jiřího z Poděbrad nemohli usednout na český trůn, náležela jim prominentní místa v tehdejší stavovské společnosti. Volebním zápisem daným v Krakově se český král Vladislav II. zavázal chránit je v jejich důstojenství a zbavit jejich statky dluhů, kterými byly zavázány pro potřeby zemské od krále Jiřího. Na Hynka připadly z českých statků Poděbrady a Kostomlaty, z matčina majetku pak Lichtemburk, Mělník a Teplice. Ačkoli měli k náboženství všichni synové krále Jiřího stejný postoj jako on, Hynek nepůsobil jako neoblomný kališník. V roce 1472 byl Hynek povolán k vládě. Na sněmu v Benešově byl téhož roku ustanoven zemským správcem jako zástupce Vladislavovy strany.

Hynek z Poděbrad stranil rovněž Matyáši Korvínovi, často z důvodu svých velkých finančních potřeb, jelikož nebyl schopen splácet dluhy. Když například obdržel v roce 1475 od svého bratra Viktorína panství Kolín, byl Matyáš tím, kdo ho následně odkoupil. Tím Matyáš získal možnost udržovat uprostřed Čech uherskou posádku.

Vzniklé spory mezi ním a králem Vladislavem byly následně uklidněny smlouvou v Brně z roku 1478. Stal se královým rádcem a pomocníkem a připravoval definitivní dohody o uznání Vladislava českým králem. V roce 1488 se připojil k slezským knížatům, kteří se vzepřeli proti Matyášově rozpínavosti. Za toto jednání byl však nucen dědičně postoupit Matyášovi a jeho levobočkovi Hanušovi Konrádovi panství Poděbrady a Kostomlaty a jejich doživotní užívání mu bylo ponecháno jen z milosti.

S králem Matyášem cestoval jako přední člen jeho družiny do Itálie a působil též na jeho dvoře v Budíně. Zde byla utvořena společnost Academia Corvina, jejíž členové byly význačné kulturní osobnosti a která měla k dispozici několik tisíc svazků humanistické literatury nově založené korvínské bibliotéky.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Měl základy humanistické vzdělanosti již z pražského dětství, protože jeho otec dbal na vzdělávání svých synů. Pokud nebyli přímo žáky pražské univerzity, měli domácí učitele blízké jejímu okruhu. Hynka učil jistý Martin Rokycana. Své umění v zápase i tanci často předváděl na dvorských slavnostech a turnajích v Praze i v Budíně. Při turnaji v roce 1482 na Staroměstském náměstí dosáhl i veřejné pochvaly. Na válečném poli však nijak nevynikl.

S Kateřinou měl dceru Annu, která byla provdána za staršího jihočeského šlechtice Jindřicha z Hradce. Se svou milenkou Kateřinou Vojkovou ze Štítar a ze Strážnice měl několik dětí, mezi nimi syna Fridricha, kterému odkázal Kostomlaty. Za své hlavní dědice však ustanovil svého bratra Jindřicha a jeho syny.

Bez zábran pořádal turnaje a hostiny nebo se jich hojně účastnil. Byl znám svou slabostí pro ženské pohlaví. Zároveň je prvním historicky známým Čechem, který onemocněl syfilidou.[2] Na tuto nemoc zemřel v červenci 1492 na poděbradském hradě. Jeho ostatky byly převezeny do Kladska a tam v rodinné hrobce při františkánském klášteře pohřbeny.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Byl autorem, který vnesl do literatury prvky renesance. Přeložil 11 novel z Dekameronu a přidal k nim jednu novelu vlastní → Hynkovy překlady vydal Antonín Grund, spolu s Hynkovým pokusem o původní českou novelu, pod názvem Boccaciovské rozprávky. Psal především zábavnou prózu, pro své překlady si vybral vesměs témata erotická. V jeho tvorbě se prolínají středověké a renesanční prvky. Důležité je, že tradiční středověké prvky užil ve skladbách jiného zaměření. Novum nalézáme v užití bezrozměrného verše. Nemalý význam má také to, že Hynek psal česky, přičemž jazykem humanistů byla latina. Byl vnímán jako hříšník a to pro cizoložství a smilství. Tak dostal jakási pomyslná přízviska - nejnemravnější a nejnecudnější, a to zejména pro svůj způsob života.

Jeho díla mají erotický nádech, projevuje se v nich renesanční pohled na svět. Jeho tvorba se dochovala v Neuberském sborníku, jehož vznik klademe do poslední desetiny 15. století. Sborník byl značně poškozen, některé listy vytrhány.

Zajímal se o alchymii. Je mu věnována část expozice v Muzeu alchymie v Kutné Hoře.

Původní dílo:

  1. próza: O štěstí; Ctnost, Rytíř a Moudrost; novela O jedné pěkné paní, jménem Salomeny, a o jejím velmi netrefném manželu
  2. poezie: O ženitbě; Boj Štěstí s neštěstím; Veršové o milovníku; Májový sen; Stesk na ženitbu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. FUKALA, Radek. Münstrberkové. In DOKOUPIL, Lumír. Biografický slovník Slezska a severní Moravy 11. Ostrava : Ostravská univerzita, 1998. ISBN 80-7042-470-2. S. 96.
  2. http://podebradskenoviny.cz/historie/hynek-z-podebrad

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Seznam děl v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je Hynek z Poděbrad
  • FELCMAN, Ondřej; FUKALA, Radek, a kol. Poděbradové. Rod českomoravských pánů, kladských hrabat a slezských knížat. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 761 s. ISBN 978-80-7106-949-2.  
  • FUKALA, Radek. Münstrberkové. In DOKOUPIL, Lumír. Biografický slovník Slezska a severní Moravy 11. Ostrava : Ostravská univerzita, 1998. ISBN 80-7042-470-2. S. 95-106.
  • GLOGOWSKI, Stefan. Genealogia Podiebradów. Gliwice : Urzad Miasta i Gminy Ziebice ; Muzeum v Gliwicach, 1997. 156 s. (polsky) 
  • GLOGOWSKI, Stefan. Potomci krále Jiřího z Poděbrad : (Genealogie knížat z Minstrberka). Ostrava : Klub genealogů a heraldiků, 1989. 83 s.  

Související články[editovat | editovat zdroj]