Jan Augusta

Jan Augusta

Jan Augusta (1500 Praha – 13. ledna 1572 Mladá Boleslav) byl český kazatel a biskup Jednoty bratrské a autor řady náboženských spisů a duchovních písní.

Život

Pocházel z kališnické rodiny kloboučníka a vyučil se též otcovu řemeslu. Z rozčarování nad poměry v oficiální církvi podobojí hledal načas uspokojení své touhy po spasení v sektě tzv. mikulášenců. V roce 1524 vstoupil do Jednoty bratrské, v roce 1531 se stal knězem a roku 1532 byl zvolen do Úzké rady a seniorem. V roce 1547 přebírá úřad sudího Jednoty.

V čele Jednoty usiloval o její sblížení se světovou reformací (luterány, kalvinisty) i s českými kališníky, snažil se tak Jednotu vyvést z postavení pronásledované sekty, která stojí mimo zákon. Typická byla v jeho době větší angažovanost členů Jednoty ve světském životě a vzestup panstva v jejích řadách. Patřil k odpůrcům vyššího vzdělání členů Jednoty bratrské. Po porážce prvního protihabsburského povstání byl 25. dubna 1548 zajat a šestnáct let vězněn na Křivoklátě.. . Měsíc po propuštění z vězení se opět ujal svých úřadů v Jednotě.

Jeho přání spojit různé proudy české reformace byly částečně naplněny vytvořením České konfese pět let po jeho smrti roku 1575.

Dílo

Napsal řadu zejména obranných spisů, ale i vášnivých a často nevybíravých polemik. Byl autorem i několika desítek duchovních písní (mezi nejznámější patří Vítej, Jezu Kriste, Aj, jak jsou milí tvoji příbytkové či Pane Ježíši Kriste). K jeho nejznámějším spisům patří:

• Rechenschafft des Glaubens, der dienst unnd Ceremonien der brüder in Behmen und Mehrern. Froschouer, Zurich 1532

• Knížka bez titule (1534) - spis, v němž se Augusta obrací na (novo)utrakakvistickou veřejnost, zejm. laiky, za účelem sblížení Jednoty s utrakvistickou církví, věnuje se zde zejména rozboru otázky jistoty spasení, vycházející z Lutherova učení, jež má být Jednotě i utrakvistům společná.

• Kázání o stavu manželském (1535) - pojednává zde o záležitostech rodinného života, pod patrným vlivem Lutherových myšlenek. Od jiných bratrských projevů se liší tím, že nemluví jen o povinnostech v rodině, ale i o radosti, kterou křesťan smí a má mít ze své manželky a ze svých dětí.

• Umění práce díla Páně služebného (1550) - anonymní spis, jehož autorem je však s největší pravděpodobností Augusta, jenž jej sepsal během svého křivoklátského věznění. Jde o příručku praktické teologie, zejména pastýřské péče, k níž dává zevrubný, s osobní vřelostí psaný návod. Svým osobním tónem a svěží životností příručka kontrastuje zejména s obsáhlými, místy až těžkopádnými „Zprávami kněžskými“ Lukáše Pražského.