Antonín Marek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jeho milost
Antonín Marek
libuňský jemnostpán
čestný kanovník litoměřické kapituly
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze litoměřická
Sídlo Libuň
Znak Template-Canon (priest).svg
Svěcení
Kněžské svěcení 1808
Osobní údaje
Datum narození 5. září 1785
Místo narození Turnov
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Datum úmrtí 15. února 1877
(ve věku 91 let)
Místo úmrtí Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Pochován Praha, Vyšehradský hřbitov
50°3′53″ s. š., 14°25′5″ v. d.
Národnost Česko česká
Známý díky literárnímu dílu pod pseudonymem Bolemír Izborský

Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech

J.M. can. Antonín Marek, zvaný libuňský jemnostpán, známý také pod pseudonymem Bolemír Izborský, (5. září 1785, Turnov15. února 1877, Praha) byl český římskokatolický kněz, čestný kanovník litoměřické kapituly, básník, překladatel a jazykovědec.

Život[editovat | editovat zdroj]

Rodný dům Antonína Marka v Turnově

Narodil se v Turnově v rodině kamenářů. V jedenácti letech jej rodiče poslali na studia do cisterciáckého kláštera v Křesoboru (Grüssau, Krzeszów) v dnešním Polsku. Roku 1800 mu zemřel otec a on pokračoval ve studiích v Praze. V letech 18041808 studoval v Litoměřicích teologii. Zde se seznámil s Josefem Jungmannem a stali se celoživotními přáteli. Jungmannovi se bystrý mladík zalíbil a brzy jej zapojil do své vědecké činnosti. Marek se na Jungmannových projektech podílel od roku 1807. V předmluvách ke svému Slovníku česko-německému vyzdvihuje Jungmann Markův přínos; Marek sem dodával nová vhodná slova.

Po svém vysvěcení (1808) působil na několika místech jako kněz. Prvním místem byly Rožďalovice, kde rok kaplanoval, pak vystřídal Libuň, Tatobity a Hrubou Skálu, 1820 se stal farářem v Týně u Rovenska pod Troskami a roku 1823 se vrací do Libuně, kde zůstal až do roku 1876. Libuňská fara se stala jedním z center obrozeneckého života v kraji mezi Jičínem a Turnovem.

Své všeslovanské přesvědčení vyjádřil např. roku 1833 ve stati Slovan, kde vidí pro budoucnost národa spojení s Rusy a Poláky. Jako básník se stal předchůdcem Jana Kollára, když vyjadřoval obavu o osud českého národa. Překládal např. Schillera, Ovidia, 1823 uveřejnil překlad divadelní hry Omylové od W. Shakespeara. Mnoho děl, hlavně etnografických, přeložil z ruštiny.

Vytvořil řadu dnes běžných českých slov, u jiných společně s Josefem Jungmannem upravovali jejich pravopis. Vrcholem jeho jazykovědného díla je Logika neboli Umnice (1820, přepracována 1844). Zde vytvořil kompletní české filozofické vědecké názvosloví, které z velké části přetrvalo dodnes, např. věda, předmět, obsah, rozsah, druh, názor, domněnka.

V Libuni pořádal pravidelné nedělní schůzky s lidmi z vesnice a okolí, které seznamoval s novými událostmi, poznatky s hospodářského života, z vědy. V letech 18441858 byl školním dozorcem a školství na Turnovsku pozvedl na vysokou úroveň. Učitele především vzdělával, kladl důraz na užívání pomůcek (globusy). Snažil se zavádět na školách latinku místo používaného kurentu. Významně se zasloužil o založení druhé nejstarší knihovny v Čechách v Turnově, rozšířil knihovnu na faře v Libuni.

Na konci září 1876 odjel na odpočinek do Prahy, kde po pár měsících zemřel. Je pochován na Vyšehradě a náhrobek zdobí od 1934 busta Josefa Drahoňovského.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Poezie[editovat | editovat zdroj]

  • Má vlasť (1807) - první publikovaná báseň v časomíře
  • Marek Jungmannovi (1814, 1820) - Soubor vlasteneckých básní, stylizovaných jako básnické dopisy Josefu Jungmannovi. Vyjadřuje v nich naději na obrodu Slovanů. Dílo je pokládáno za jakéhosi předchůdce Kollárovy Slávy dcery.
  • Píseň k pokoji – báseň

Hymny[editovat | editovat zdroj]

  • Prosba k Bohu v nouzi nynější
  • Píseň za ourodu

Ódy[editovat | editovat zdroj]

  • Na Trosky

Elegie[editovat | editovat zdroj]

  • U hrobu Fortunata Durycha
  • Na hřbitově
  • U hrobu mateře

Filozofická díla[editovat | editovat zdroj]

  • Základní filosofie. Logika. Metafysika – první filozofické dílo v češtině

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BENEŠ, Josef. Ač zemřeli ještě mluví : Medailony českých katolických vlasteneckých kněží. Praha : Česká katolická charita, 1964. 449 s. S. 334–342.  
  • Dějiny české literatury. 2., Literatura národního obrození / Redaktor svazku Felix Vodička. 1. vyd. Praha : Československá akademie věd, 1960. 684 s. S. 629–630.  
  • KULÍŠKOVÁ, Alžběta Mgr., sborník Od Ještěda k Troskám, 1/2007, ročník XIV., str. 37.
  • OPELÍK, Jiří, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 3/I. M-O. Praha : Academia, 2000. 728 s. ISBN 80-200-0708-3. S. 95–99.  
  • PETERA V., Géniové církve a vlasti, Rkp. uložený v Centrální katolická knihovně KTF UK v Praze. Praha, 1964.
  • ŠULCOVÁ, Marie. Antonín Marek : buditel národa. Varnsdorf : Kruh přátel muzea Varnsdorf, 2002. 51 s. ISBN 80-238-9136-7.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]