Vodní nádrž Harcov
| Vodní nádrž Harcov | |
|---|---|
Liberecká přehrada
|
|
 |
|
| Rozměry | |
| Typ | přehradní nádrž |
| Rok | 1902-6 |
| Rozloha | 11,8 ha |
| Objem | 687 000 m³ |
| Povodí | 14,78 km² |
| Max. hloubka | 13 m |
| Parametry - hráz | |
| Hráz: | gravitační z lomového zdiva s předsypem |
| Kóta: | m n. m. |
| Délka: | 157 m |
| Šířka: | m |
| Výška: | 20,5 m |
| Ostatní | |
| Přítok vody | Harcovský potok |
| Odtok vody | Harcovský potok |
| Okres | Liberec |
| Kraj | Liberecký |
| Státy |  Česko
|
| Souřadnice: | 50° 46′ 7″ s. š., 15° 4′ 15″ v. d. |
| Světadíl | Evropa |
Vodní nádrž Harcov, nazývaná také vodní nádrž Starý Harcov, Harcovská přehrada či Liberecká přehrada, je přehradní nádrž v údolí libereckého Harcovského potoka v místní části Liberec V-Kristiánov. Její hráz má výšku 20,5 metru, je 157 metrů dlouhá a její koruna se nachází 13 metrů nad okolním terénem. Je schopná zadržet maximálně 630 000 m3 vody. Přehrada zadržuje vodu z povodí 14,78 km2. Tato vodní nádrž dnes slouží zejména jako rekreační místo obyvatel Liberce, původně však byla navržena na ochranu města před povodněmi a jako zásobárna vody pro potřebu průmyslu. Přehrada byla pojmenována podle potoka, který ji napájí a také podle přilehlé čtvrti Starý Harcov.
V okolí přehrady žijí také chránění živočichové: ropucha obecná, čolek obecný, strakapoud velký, lejsek šedý a ježek západní.
Obsah |
Technická data [editovat]
- Šířka hráze
- v koruně: 4,5 m
- v patě: 16 m
- Poloměr křivosti: 120 m
- Objem hráze: 16 000 m³
- Celkový objem nádrže: 687 000 m³
- Zásobní objem: 289 000 m³
- Stálý objem: 48 000 m³
Historie [editovat]
Ve dnech 30.–31. 7. 1897 došlo na Liberecku ke katastrofální povodni, která překonala veškerá ochranná opatření. Nisa se svými přítoky způsobila škody za 3,5 milionu rakouských korun na straně české a dalších 10 milionů marek na straně slezské (Harcovským potokem se tehdy valilo 20 metrů krychlových vody za sekundu), zničila Liebiegovu továrnu (pozdější Textilanu) a napáchala značné škody i ve středu města na soutoku Harcovského potoka a Nisy. Na ochranu města a oblasti před takovými záplavami bylo 25. září 1899 založeno v Liberci Vodní družstvo k regulování říčních toků a ke stavbě přehrad v povodí Zhořelecké Nisy. Jeho členy byli postižení průmyslníci a jiné významné osobnosti regionu (mimo jiné také hrabě František Clam-Gallas a Rýnovický sklář Leopold Riedel) a do jeho čela byl zvolen továrník Karl Zimmermann ze Stráže nad Nisou. Kromě přehrady v Liberci samotném měla být postavena ještě další pětice hrází. Jejich vyprojektováním byl pověřen nejlepší evropský přehradář své doby – Otto Intze z Cách, na zpracování projektu přidělilo rakouské ministerstvo zemědělství částku 6000 korun. Ten představil své plány 13. ledna 1901. Mělo jít o první tížné, zděné přehradní hráze ve střední Evropě, což také vzbuzovalo obavy. Plány byly schváleny 4. března 1901 a první hráz, která měla být postavena, byla právě ta Harcovská. Ta se tak stala první údolní nádrží v Čechách. Dne 24. listopadu 1902 přijal zemský sněm zákon č. 89, díky kterému získalo družstvo podporu ve formě nenávratných příspěvků ve výši 40% předpokládaných nákladů (odhadovaných na 6 600 000 K pro celou soustavu) a dalších 20% ve formě bezúročných půjček.
Geologický průzkum odhalil pevné žulové podloží již v hloubce 4,5 metru, stavebníci se rozhodli vyhloubit lože pro základy ještě o 3,5 metru hlubší. Zemní práce začaly již v listopadu 1902. Stavba byla tehdy zadána firmám W. Streitzig a spol. z Liberce a H. Rella a synovec z Vídně za částku 450 000 korun rakouských. Při výkopu se však objevila v podloží řada průsaků, které byly svedeny drenáží o světlosti 100 až 150 mm. Po pozdějším vyzdění hráze byla voda z drenáže vyčerpána a drenáž byla zalita cementovým mlékem.
Základní kámen hráze byl položen 27. června 1903 a její výstavba trvala zhruba půl roku. Pro návodní líc hráze byly vybírány ty největší a nejkvalitnější kameny, pro vzdušní líc kameny vhodné pro zdění. Veškeré kameny byly získány ve trojici lomů v zátopové ploše. Při levém boku údolí bylo vyzděno pět otvorů bezpečnostního přelivu o šířce 5 m, na které navazuje odpadní žlab s osmistupňovou kaskádou. Po dokončení hráze a obou věží bylo do původních příčných štol převádějících vodu přes staveniště uloženo potrubí spodní výpusti o průměru 800 mm. Toto potrubí bylo nakonec obezděno cihlovou zátkou dlouhou asi 3,5 m. Stavba tak byla dokončena na jaře roku 1904 a 29. dubna téhož roku řádně zkolaudována. Celková cena tohoto vodního díla se vyšplhala na částku 789 111 rakouských korun. Již v listopadu roku 1904 zadržela přehrada povodeň o objemu 230 000m³, čímž prokázala svou užitečnost.
Po dokončení díla byla po pravém břehu nádrže zřízena promenádní cesta a městská plovárna s řadou vodních atrakcí. Nádrž se stala důležitou částí Německo-české výstavy (Deutschböhmische Austellung) roku 1906, kdy na jejím břehu byla řada výstavních pavilonů a na její hladině byly sváděny „námořní bitvy“. Ve 30. letech byla postavena levobřežní silnice III. třídy. 750 m dlouhá opěrná zeď chránící pravý břeh před erozí pochází z roku 1954. Roku 1990 bylo na odbočce z levé spodní výpusti osazeno malé turbosoustrojí s Bánkiho turbínou (170 l/s, spád 9,5 m) o maximálním výkonu 11 kW.
Dnes přehradu provozuje společnost Povodí Labe a.s. Za více než sto let její existence nebylo nutné provést žádná technická opatření k zajištění jejího dobrého technického stavu. Jen v roce 1986 byla nádrž vypuštěna a z jejího dna vytěženy sedimenty o objemu 12 500 m³ a v levém úbočí vystavěna kanalizační štola odvádějící splašky.
Odkazy [editovat]
Související články [editovat]
Literatura [editovat]
- ŽÁK, Ladislav, a kol Jizerskohorské přehrady a katastrofa na Bílé Desné – Protržená přehrada. Liberec : Květa Vinklátová – Knihy 555, 2006. ISBN 80-86660-16-8.
- KARPAŠ, Roman, a kol Kniha o Liberci. Liberec : Dialog, 1996.
