Lejsek šedý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Lejsek šedý

Dospělý pták
Dospělý pták
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: pěvci (Passeriformes)
Čeleď: lejskovití (Muscicapidae)
Rod: lejsek (Muscicapa)
Binomické jméno
Muscicapa striata
(Pallas, 1764)

Lejsek šedý (Muscicapa striata) je malý druh pěvce z čeledi lejskovitých (Muscicapidae).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Je o něco menší než vrabec, dorůstá délky 13,5-14,5 cm, v rozpětí křídel měří 23–25 cm a váží asi 16 g.[1][2] Má štíhlé tělo, relativně velkou hlavu, dlouhá křídla a ocas. Svrchu je jednotvárně šedohnědý, spodinu těla má světlou, hruď nevýrazně hnědě pruhovanou. Končetiny, zobák i oči jsou tmavé. Obě pohlaví se zbarvením nijak neliší, mladí ptáci mají na svrchní straně těla světle hnědé skvrnění.

Vábí svižným „pst“. Zpěv je tvořen řadou krátkých tichých drsných tónů a v základě z ní asi jako „sip-sip-síh-siti-síh-sih“.[1][2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Vyskytuje se téměř v celé Evropě, východně zasahuje až po Mongolsko. Izolované populace existují také v severní Africe. Je tažný se zimovišti v subsaharské Africe.[3] Žije ve světlých listnatých lesích, parcích, na hřbitovech a v zahradách. V České republice, kde hnízdí v počtu 30-60 tisíc párů po 1500 m n. m., se zdržuje od dubna do října.[2] Je zde zvláště chráněný jako ohrožený druh.[4]

Chování[editovat | editovat zdroj]

Vyjma hnízdního období žije samotářsky. Živí se zejména létajícím hmyzem, na který číhá z vyvýšené pozorovatelny a kterého se zmocňuje v letu. Za příznivého počasí jsou touto taktikou uloveny až dvě třetiny kořisti, v opačném případě však po potravě pátrá zejména na stromech, v bylinném patře, na zdech nebo v kompostech. V jeho potravě je zastoupen zejména řád dvoukřídlí, ale objevuje se zde i široká škála jiných hmyzích druhů, včetně mšic, vážek, čmeláků, vos nebo motýlů. V malé míře jsou zde dále zastoupeny také žížaly a různé plody.[5]

Ve střední Evropě hnízdí 1× až 2× ročně od května do srpna. Je obvykle monogamní, u některých samců se však objevuje také bigamie. Miskovité hnízdo z mechu a kořínků vystlané zvířecími chlupy, peřím nebo vlnou staví převážně samice v polodutinách stromů nebo na budovách obvykle ve výšce 1–15 m, často obsazuje i polootevřené budky. V jedné snůšce je většinou 4-5 světlých, hnědě skvrnitých, 18,7 x 14,1 mm velkých vajec, na jejichž 11-15 denní inkubaci se podílí samotná samice. Mláďata, která hnízdo opouští po dalších 12-16 dnech, krmí oba rodiče. Pohlavně dospívá již v prvním roce života.

Početnost[editovat | editovat zdroj]

Evropská populace je odhadována na 14-22 milionů párů. V letech 19701990 u ní byl zaznamenán viditelný pokles, v současné době je však již považována za stabilizovanou.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b VOLKER, Dierschke. Ptáci. Praha : Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 57.  
  2. a b c DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Academia, 2001. ISBN 9788020009272. S. 202.  
  3. KHOLOVÁ, Helena (autorka českého překladu). Ptáci. Praha : Euromedia Group, k. s., 2008. ISBN 9788024222356. S. 445.  
  4. Seznam zvláště chráněných druhů ptáků ČR [online]. Česká společnost ornitologická, [cit. 2010-12-04]. Dostupné online.  
  5. U. N. Glutz v. Blotzheim & K. M. Bauer: Handbuch der Vögel Mitteleuropas. Bd. 13, Teil I, Passeriformes (4. Teil): Muscicapidae – Paridae. AULA-Verlag, Wiesbaden 1993, ISBN 3-89104-022-9 (německy)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu