Karel Hubáček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
doc. Ing. arch. Karel Hubáček, Dr. h. c.
Pro nápovědu klikněte
Karel Hubáček
Narození 24. února 1924
Praha, Československo
Úmrtí 23. listopadu 2011 (ve věku 87 let)
Liberec, Česká republika
Povolání architekt
Ocenění Medaile Za zásluhy
Citát
Raději se dívám, než mluvím.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Doc. Ing. arch. Karel Hubáček, Dr. h. c. (23. února[p 1] 1924 Praha23. listopadu 2011 Liberec[1]) byl český architekt. Jako jeden z nejuznávanějších architektů současnosti a jako jediný z architektů v České republice získal za svůj nejznámější návrh – televizní vysílač a hotel na Ještědu nad Libercem – od Mezinárodní unie architektů v roce 1969 Perretovu cenu.[2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Jedna z nejznámějších realizací Karla Hubáčka – televizní vysílač s hotelem na Ještědu.

Narodil se 23. února 1924 v Praze. Dětství a mládí prožil v pražské čtvrti Nusle, v Jaurisově ulici. Jeho otec Karel Hubáček byl zaměstnancem vlakové pošty a pobýval často pracovně mimo domov. Kromě matky se tak na jeho výchově podílel hlavně dědeček z matčiny strany Josef Mikeš, který byl redaktorem Práva lidu a všechen svůj volný čas věnoval svému vnukovi. Mladý Karel Hubáček navštěvoval v rodné čtvrti nejprve obecnou školu a později reálné gymnázium. Dějiny ho tam vyučoval profesor Václav Černý, který tehdy působil na gymnáziu spolu s dalšími pedagogy, z nacisty uzavřených vysokých škol.

V roce 1943 maturoval a poté byl nasazen na nucené práce do Německa. Nejprve pracoval v továrně na letecké součástky Askania Werke v Berlíně. Později, když byla, po bombardování města, výroba přestěhována hluboko pod zem, do solných dolů, pracoval na stejných zakázkách spolu se sovětskými válečnými zajatci. Za těchto okolností se formovala jeho povaha, v níž se projevovala hlavně statečnost, odvaha a vůle vyrovnat se s obtížnými životními situacemi. V roce 1945 se vrátil do Prahy a na obrněném vlaku se zúčastnil Pražského povstání.

Po skončení války chtěl dále studovat, ale nebyl rozhodnut pro žádný konkrétní obor. Krátká zpráva, že České vysoké učení technické v Praze přijme studenty architektury, rozhodla o jeho dalším směřování. Byl přijat ke studiu a jeho profesory se stali výteční architekti meziválečné éry, jakými byli např. Oldřich Starý, Josef Kittrich, Karel Honzík nebo Josef Havlíček. Studia na Fakultě architektury a pozemního stavitelství ČVUT Praha ukončil získáním diplomu a odešel na dva roky na vojnu.

V roce 1951 získal zaměstnání v Krajském projektovém ústavu pro výstavbu měst a vesnic v Liberci, kam se, již jako ženatý muž, přestěhoval. V tomto projektovém ústavu pak pracoval do roku 1968, kdy se stal spoluzakládajícím členem architektonického studia SIAL (Sdružení inženýrů a architektů v Liberci). Toto sdružení si kromě jiného vytklo za cíl vychovávat mladé nadějné architekty a pomáhat jim v jejich práci. K tomuto účelu sloužila Školka SIAL, vedená architektem Miroslavem Masákem. V letech 1972–1989 pracoval Karel Hubáček ve Stavoprojektu Liberec. V období 1990–1991 byl ředitelem SIAL, se kterým spolupracoval až do roku 2000. Mezitím, v roce 1993, získal čestný doktorát technických věd na ČVUT v Praze. V letech 1994–1997 byl vedoucím katedry architektury na Fakultě umění a architektury TU v Liberci. V roce 1995 se habilitoval jako docent na VŠUP v Praze.

Se svojí ženou, která pracovala jako kustodka v Oblastní galerii, měl dva syny, z nichž jeden vystudoval strojařinu a druhý jadernou energetiku.[3] Podstatnou část svého života prožil v Liberci, kde tvořil svá díla a předával zkušenosti svým kolegům i mladým, začínajícím architektům. Tam také po dlouhé a těžké nemoci 23. listopadu 2011 zemřel. Bylo mu 87 let.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Karel Hubáček, jako většina architektů té doby, obdivoval meziválečný funkcionalismus, ale rozhodl se jít vlastní cestou. Chtěl navrhovat stavby, které by mohly „morálně přežít i delší dobu, aniž by urážely vkus příštích generací“.[4] Nechtěl vytvářet uniformní, typizovanou architekturu, která pracuje s již hotovými částmi. Byl velice činorodý, navrhoval školy (Nový Bor, Jablonec nad Nisou, Zákupy, Jenišovice, Studenec), tovární a montážní haly (Rýnovice, Mnichovo Hradiště, Hlinsko), loděnici (Boletice), sídliště (Roudnice nad Labem, Šenov, Šumbark) a kina (Doksy, Železný Brod).

V roce 1963 navrhl svoji nejznámější stavbu hotel a televizní vysílač Ještěd. Porušil tím však zadání soutěže, které požadovalo dva samostatné objekty – hotel a televizní vysílač. S odvahou vyprojektoval jedinou stavbu, v architektuře dosud nepoužitého tvaru, rotačního hyperboloidu. Stal se tak, v tehdejším Československu, průkopníkem architektonického směru zvaného mašinismus, předchůdce směru hi-tech v architektuře.[5] V roce 1969 mu Mezinárodní unie architektů (UIA) za projekt hotelu s vysílačem Ještěd udělila Perretovu cenu.[4]

Jury při svém rozhodnutí udělit cenu Auguste Perreta arch. Karlu Hubáčkovi ocenila především pokrokové technické řešení stavby a, jak se uvádí ve zdůvodnění tohoto rozhodnutí, "harmonii, s níž se pojí s okolní krajinou, vytříbenost siluety a vynalézavé použití konstrukčních prostředků". Český architekt tak poprvé a zatím naposledy získal prestižní cenu, kterou byli oceněni přední světoví tvůrci jako Hans Scharoun (1965), Richard Rogers a Renzo Piano (1978), Norman Foster (2002) nebo Šigeru Ban (2011).[4]

Přes značné potíže při realizaci stavby, byl 21. září 1973, hotel a televizní vysílač Ještěd předán k užívání. Na úspěchu stavby měl velký podíl statik Zdeněk Patrman, který dodatečně navrhl originální kyvadlo, potlačující příčné kmity vertikální stavby. Součástí objektu se stala i umělecká díla předních českých výtvarníků.

Významné projekty a realizace[editovat | editovat zdroj]

Jedna z realizací Karla Hubáčka: Vodárenská vyrovnávací věž v Praze.

Typickými znaky Hubáčkovy práce jsou skleněné fragmentované kopule (kulturní dům Teplice), podlouhlý tvar oken (vysílač Ještěd) apod.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Za svoji tvorbu získal autor řadu ocenění i poct. K těm nejvýznamnějším patří:

Závěr[editovat | editovat zdroj]

Karel Hubáček se svým dílem, spojujícím estetiku a techniku, zařadil mezi nejvýznamnější české architekty poválečného období a svojí skromností a odvahou inspiroval jednu generaci architektů, kteří spolu s ním pracovali v architektonickém studiu SIAL. Kromě Martina Rajniše to byli např. Jiří Suchomel, Emil Přikryl a další, kteří dnes jako uznávaní autoři a pedagogové předávají jeho poselství dál.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Některé zdroje uvádějí datum narození 24. února 1924.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zemřel architekt Hubáček, autor hotelu na Ještědu
  2. Tipy na výlet: Ještěd
  3. ŠVECOVÁ, Jana. Liberecký deník.cz, 2012-11-24, [cit. 2012-12-30]. Dostupné online.  
  4. a b c VOLF, Petr. Karel Hubáček – architekt, který měl odvahu. REFLEX. listopad 2011, roč. XXII, čís. 50, s. 65.  
  5. VÍCH, Tomáš. Modernismus 1949–1969. Ismy poválečné architektury I (seriál pro Lidové noviny 2007) [online]. Revue Beau, 2006-12-28, [cit. 2013-01-07]. Dostupné online.  
  6. Pražský hrad: Seznam vyznamenaných

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]