Povodí v Česku
Povodí v Česku jsou tři, protože Česká republika se svou složitou geologickou stavbou představuje prakticky střechu Evropy a je významnou pramennou oblastí kontinentu. Nachází se tak na hlavním evropském rozvodí, které rozděluje republiku na tato hlavní evropská povodí:
- povodí Labe (úmoří Severního moře) – skoro celé Čechy s hlavními toky Labe a Vltava
- povodí Dunaje (úmoří Černého moře) – malé jižní, západní a východní příhraniční oblasti Čech, ale hlavně téměř celá Morava s hlavními toky Morava a Dyje
- povodí Odry (úmoří Baltského moře) – celé České Slezsko, malé severní oblasti Moravy a malé příhraniční oblasti na severu Čech s hlavními toky Odra a Lužická Nisa
Zcela zanedbatelný je územní rozsah čtvrtého povodí Visly v několika lesních parcelách severozápadně od horské chaty Čantoryje v katastru obce Nýdek.[1]
Povodí podle řek[editovat | editovat zdroj]
Rozloha[editovat | editovat zdroj]
Největší povodí na území Česka má řeka Labe (49 933 km², tj. 63,3 % území státu), následují Morava (21 688 km², 27,5 %) a Odra (7 217 km², 9,2 %). Tabulka obsahuje rozlohy povodí na území Česka.
| řeka | 1. řádu | 2. řádu | 3. řádu | 4. řádu |
|---|---|---|---|---|
| povodí Labe[2][3][4] | 49 933 | |||
| povodí Vltavy[2][3] | 27 006,70 | |||
| povodí Berounky[2] | 8 819,1 | |||
| povodí Sázavy | 4 349,2 | |||
| povodí Otavy[2] | 3 827,9 | |||
| povodí Lužnice[3] | 3 517,3 | |||
| povodí Ohře[2] | 4 601,05 | |||
| povodí Dunaje[5] | 21 688 | |||
| povodí Moravy[3][4][6] | 20 692,4 | |||
| povodí Dyje[3] | 11 164,7 | |||
| povodí Svratky | 7 118,7 | |||
| povodí Odry[2][4] | 7 217 | |||
| celkem | 78 886 |
Odtok[editovat | editovat zdroj]
V místě, kde řeka opouští území Česka, je průměrný průtok Labe roven 308 m³/s,[7] průtok Moravy zde je 109 m³/s (včetně Dyje)[8] a průtok Odry (včetně Olše) činí 62 m³/s[9]. Průměrně tak z Česka těmito vodními toky odteče asi 15 miliard m³ vody ročně (přibližně 479 m³/s).[10]
Rozvodí[editovat | editovat zdroj]
Místo, kde se tři hlavní evropská povodí (a tedy i rozvodí) setkávají, se nachází na hranici Česka a Polska 8 km jihozápadně od Králického Sněžníku, na souřadnicích 50°8'54.9" severní šířky a 16°46'56.76" východní délky, při vrcholu hory Klepáč nedaleko obce Dolní Morava. Přístup je možný z červené turistické značky Králický Sněžník – Červený Potok nádraží.
Správa povodí[editovat | editovat zdroj]
V Česku existuje 5 státem zřízených organizací (státních podniků) věnujících se této činnosti, pojmenovaných podle povodí, jež spravují:
- Povodí Vltavy (Vltava)
- Povodí Labe (Labe)
- Povodí Ohře (Ohře)
- Povodí Moravy (Morava)
- Povodí Odry (Odra)
Oblast spravovaná těmito podniky neodpovídá přesně příslušným geografickým povodím.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Mapy.cz: Turistická mapa: Povodí Odry (česká část) [online]. Seznam.cz [cit. 2024-04-11]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f zasahuje i do Německa
- ↑ a b c d e zasahuje i do Rakouska
- ↑ a b c zasahuje i do Polska
- ↑ zasahuje na území dalších 18 zemí
- ↑ zasahuje i na Slovensko
- ↑ SVOBODA, Daniel. Hydrologické poměry České republiky – Vodní toky [online]. Frýdek-Místek: Zeměpisný web Daniela Svobody [cit. 2023-11-12]. Dostupné online.
- ↑ VALOVÁ, Zdenka. Společenstva O+ juvenilních ryb v různě upravených nížinných tocích. Brno, 2008 [cit. 2023-11-12]. Disertační práce. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce Pavel Jurajda. s. 32, 35. Kapitola 4: Studované území. Dostupné online.
- ↑ Povodí Odry – Hydrologické poměry [online]. [cit. 2023-11-12]. Dostupné online.
- ↑ SMOLOVÁ, Irena. Hydrologické podmínky ČR – vodní toky [online]. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta, Katedra geografie [cit. 2023-11-12]. S. 2. Dostupné online. Dostupné také na: [1].
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Hydrologický seznam podrobného členění povodí vodních toků ČR (xls soubor) [online]. [cit. 2013-08-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-22.
- Hydrologický seznam podrobného členění povodí vodních toků ČR (pdf soubor) [online]. [cit. 2013-08-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-05.