Historická geografie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mapa Paříže z roku 1740

Historická geografie je vědní disciplína, studující proměny geografického prostoru v čase. Jde o interdisciplinární vědní disciplínu stojící mezi geografií a historií.

Historická geografie zkoumá územní celky a historické cesty mezi nimi, jako je např. jantarová stezka nebo norimberská cesta.

Zrod historické geografie[editovat | editovat zdroj]

Historickou geografií se významněji zabývala francouzská historická škola Annales, především jeden z představitelů její první generace, Lucien Febvre. Za zrodem historické geografie u nás stojí František Palacký a jeho žák August Sedláček. Dnes se jí věnuje Eva Semotanová, která se soustředí především na vydávání map.[1]

Vymezení[editovat | editovat zdroj]

V současnosti je historická geografie často definována jako interdisciplinární věda – to platí pro současnou českou historickou geografii, ale také pro historickou geografii v jiných regionech, především v Americe, západní Evropě, Austrálii, Japonsku a Číně. Nicméně jsou i jiné myšlenkové proudy, které definují historickou geografii jinak: jako součást regionální vlastivědy (u nás Šimák, Roubík, Hosák), jednu z pomocných věd historických (také Roubík, Kašpar, Otto Zwettler), jako obor, jehož součástí jsou příbuzné vědní disciplíny (Horák) anebo jako jednu z geografických věd (Ota Pokorný).[2]

Historická geografie je úzce svázána s historickými disciplínami jako je archeologie, hospodářské dějiny, dějiny osídlení, s právem, s geografickými disciplínami, s historickou demografií, toponomastikou, architekturou a urbanismem, kartografií, geodézií, geologií, botanikou, klimatologií, pedologií a ekologií.

Seznam historických územních celků[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Eva Semotanová: pojednání o environmentálních dějinách
  2. SEMOTANOVÁ, Eva. Historická geografie českých zemí. Praha : Historický ústav AV ČR, 1998. ISBN 80-85268-73-6. S. 22.  
  3. a b [1]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]