Socioekonomická geografie
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| 0–10 10–25 25–50 | 50–75 75–100 100–150 | 150–300 300–1000 nad 1000 |
Socioekonomická geografie, též sociální geografie, v anglosaském světě známá jako humánní geografie (anglicky: Human geography), v německy mluvících zemích jako antropogeografie (německy: Anthropogeographie), někdy též kulturní geografie,[pozn 1] je součást geografie, zabývající se studiem aktivit lidské společnosti v územním průmětu a studiem jejich vzájemné interakce s přírodním prostředím. Zabývá se systematickým zkoumáním vzorců a procesů, které tuto interakci utváří, a obzvláště klade důraz na zkoumání příčin a důsledků rozmístění lidské aktivity na zemském povrchu, který studuje ze sociální, kulturní, politické a ekonomické perspektivy.
Socioekonomická geografie se nezabývá fyzickým hlediskem zemského charakteru, ale socioekonomickou geografii není možné hodnotit bez přihlédnutí k fyzickému prostředí, v němž lidská činnost probíhá.
Obsah |
[editovat] Zaměření
Podle Otakara Čerby ze Západočeské univerzity se socioekonomická geografie věnuje pěti základním druhům problémů. Jde o:[1]
- Antropologické problémy, které se především týkají člověka samotného, např. populační vývoj.
- Sociální problémy, které se zaměřují především na interakci člověka a společnosti, např. osídlení, rozmístění volebních obvodů.
- Ekonomické problémy, např. lokalizační problémy průmyslu, zemědělství, služeb, cestovního ruchu atp.
- Komunikační problémy, např. dopravní obslužnost.
- Komplexní problémy, které studují determinaci člověka prostředím a naopak, např. problémy trvale udržitelného rozvoje, ochrany životního prostředí, konflikt Severu a Jihu, globalizace.
[editovat] Disciplíny
Mezi hlavní disciplíny socioekonomické geografie patří:
- Geografie cestovního ruchu studuje cestovní ruch jako průmysl a společensko-kulturní aktivitu. Zabývá se obecnými zákonitostmi, lokalizací cestovního ruchu, vlivem cestovního ruchu na životní prostředí atp.
- Ekonomická geografie se zabývá lokalizací, distribucí a prostorovou organizací ekonomických aktivit. Zkoumá problémy jako jsou lokalizace průmyslu, zemědělství či služeb. Zabývá se také dopravou, světovým obchodem či prostorovou organizací obchodních aktivit.
- Historická geografie studuje proměny geografického prostoru v čase. Stojí na pomezí geografie a historie, případně archeologie osídlení.
- Geografie obyvatelstva zkoumá základní znaky a zákonitosti vývoje velikosti, rozmístění, složení (struktury) a dynamiky obyvatelstva.
- Politická geografie „analyzuje politické fenomény (jevy) v prostorovém kontextu“.[2] Zkoumá, jak moc modeluje prostor a jak geografické faktory ovlivňují míru a podobu politické moci. Na rozdíl od geopolitiky pracuje na více analytických úrovních (od globální až k jedinci).
- Geografie rozvoje se zabývá geografií v souvislosti s ekonomickým (hlavně regionálními) rozvojem, strukturálními změnami v jednotlivém regioně. Úzce souvisí s ekonomickou geografií. Studuje zejména rozdělení zdrojů, spotřebu, demografii, kvalitu půdy, topografii, podnebí a přírodní katastrofy.
- Geografie sídel se zabývá studiem historie městského osídlení, vývojem měst, prostorovou strukturou měst či problémy měst. Studuje rovněž polohu měst, jejich funkce, hierarchii (urbánní a sídelní systém).
- Geografie zdraví je aplikací geografických informací, perspektiv a metod na studium zdraví, nemocí a zdravotnictví.
- Geonika sleduje dopady činností člověka a jím vyvolaných aktivit na přírodní prostředí a interakci přírodního a antropogenního prostředí.
- Globalistika zkoumá základní otázky existence a vývoje světové společnosti jako celku. Studuje např. zachování světového míru a otázky odzbrojení, ekologickou problematiku, využívání přírodního bohatství, otázky populace a zabezpečení obyvatelstva potravinami, problém energie ap.
- Regionalistika se zabývá studiem prostorových jevů, procesů a vztahů.
- Teritoriální studia (angl. area studies) analyzují a vysvětlují vnitřní struktury různě velkých i různě pojatých teritorií formou různě kombinovaných vnitřních tematických průřezů, postihujících dynamiku teritoria v různě rozsáhlém časovém rozmezí.[3]
- Správní geografie se zabývá administrativním členěním a veřejnou správou.
- Regionální rozvoj a územní rozvoj
Existují však i další disciplíny socioekonomické geografie.
[editovat] Filosofické přístupy
V rámci každé disciplíny existují různé filosofické přístupy, které mohou být použity při výzkumu. Geograf specializující se na geografii sídel tak může být feministický nebo marxistický geograf atd.
Mezi tyto přístupy patří:
- Behaviorální geografie
- Kritická geografie
- Feministická geografie
- Marxistická geografie
- Poststrukturalistická geografie
- Psychoanalytická geografie
[editovat] Metody výzkumu
- Pozorování – předpokládá přípravu a zjištění si základních informací o subjektu zkoumání.
- Rozhovor – vyžaduje přípravu tazatele. Výhodou je možnost dovysvětlit otázku v případě nepochopení ze strany respondenta.
- Dotazník – kladem je možnost zeptat se hodně lidí na mnoho věcí, negativem je nízká návratnost.
- Statistická metoda – Zahrnuje statistické operace a výsledky; porovnává období a oblasti.
- Srovnávací metoda – Porovnává srovnatelné ukazatele (HDP na obyvatele/rok, HDI apod.).
- Historická metoda – zkoumá, kde se co nacházelo.
- Morfologické analýza – zkoumá členění geografických objektů v prostoru (např. poloha sídel).
- Interpretace leteckých snímků.
- Modelování – na základě originálu se vytvoří model, na němž se následně zkoumají vlastnosti originálu.
- Terénní výzkum – vyžaduje výzkumníka spojeného s krajinou.
[editovat] Odkazy
[editovat] Poznámky
- V tomto článku je použit překlad textu z článku Human geography na anglické Wikipedii.
- ↑ Kulturní geografie někdy bývá vyčleněna jako samostatná poddisciplína socioekonomické geografie, viz kulturní geografie.
[editovat] Reference
- ↑ ČERBA, Otakar. Databázové systémy GIS [online]. Západočeská univerzita v Plzni, 2003, [cit. 2009-07-26]. Kapitola Úvod do socioekonomické geografie. Dostupné online.
- ↑ ČERBA, Otakar. Databázové systémy GIS [online]. Západočeská univerzita v Plzni, 2003, [cit. 2009-07-26]. Kapitola Politická geografie. Dostupné online.
- ↑ Martin Plesný: Kam směřují teritoriální studia? Sociál – Časopis studentů FSV UK, 26. leden 2008. URL: http://social.ukmedia.cz/kam-smeruji-teritorialni-studia
[editovat] Literatura
- DEBIE, Franck. Géographie économique et humaine. Paříž : Presses Universitaires de France, 1995. 816 s. ISBN 978-2130496670. (francouzsky)
- ŠOTKOVSKÝ, Ivan. Socioekonomická geografie v obecném přehledu. Ostrava : Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava, 1999. 196 s. ISBN 80-7078-623-X.
- WERLEN, Benno. Sozialgeographie. Eine Einführung. Stuttgart : UTB, 2004. 400 s. ISBN 978-3825219116. (německy)
[editovat] Externí odkazy
- Geografická bibliografie ČR online Informace o sociogeografické produkci 20. a 21. století. Zpřístupňuje bibliografie, ale i vybrané plnotextové zdroje.
|
|||||||||||||||||||
