Gerontologie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Starší žena

Gerontologie (z řeckého gerón, 2.p. gerontos = starý člověk a logos = slovo, nauka) je souhrn poznatků o stárnutí a stáří. Od 90. let 20. století se gerontologie profiluje také jako interdisciplinární obor v pregraduálním i postgraduálním studiu.

Pojem gerontologie použil poprvé pravděpodobně Ilja Iljič Mečnikov (1845-1916, spolupracovník Louise Pasteura v Paříži a nositel Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství za rok 1908) v roce 1903.

K průkopníkům oboru patřili na počátku 20. století v USA M. Rubner, ve 30. letech 20. století v USA R. Pearl, v Sovětském svazu A. A. Bogomolec či ve Velké Británii V. Korenčevský a B. W. S. MacKenzie.

Dělení gerontologie[editovat | editovat zdroj]

Gerontologie se tradičně dělí do 3 problémových okruhů:

  • Gerontologie experimentální se zabývá otázkami, proč a jak živé organismy stárnou. V současnosti se rozvíjí především na molekulární úrovni. Metodicky cenné jsou institucionální studie.
  • Gerontologie sociální se zabývá vztahem starého člověka a společnosti včetně fenoménu stárnutí populace - má aspekty demografické, ekonomické, politické, sociologické, psychologické, etické, právní, urbanistické i další. Za zakladatelskou monografii je považována kniha G. S. Halla Senescence: The Last Half of the Life (New York: Appleton, 1922, 518 p.)
  • Gerontologie klinická, neboli geriatrie se zabývá zdravotním a funkčním stavem ve stáří, zdravím podmíněnou kvalitou života starých lidí, zvláštnostmi chorob, jejich diagnostikování a léčení ve stáří. Dále viz geriatrie.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • S.N. Austad: Proč stárneme. Český překlad Praha: Mladá fronta, 1999 (anglicky Why we age. John Wiley and Sons, 1997)
  • Kalvach Z., Zadák Z., Jirák R., Zavázalová H., Sucharda P. (editoři): Geriatrie a gerontologie. Praha: Grada Publishing, 2004, 864 s.
  • Haškovcová H.: Fenomén stáří. Praha: Panorama, 1990, 407 s.
  • Zych Adam A., Leksykon gerontologii, Oficyna Wydawnicza "Impuls", Kraków 2010, 280 s.


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]