Lučané
Lučané byli bájný kmen či etnikum, sídlící na území zvaném Lucko, se střediskem v Žatci přibližně v 9. století či 10. století, možná přežívající až do 12. století. Historii jsou známí především z pověsti o Lucké válce.
Písemné doklady z doby, kdy měl tento kmen samostatně existovat, nemáme. Většinu původních informací o Lučanech máme z Kosmovy kroniky. O existenci kmene na severozápadě Čech soupeřícího s Čechy (Přemyslovci) se dnes pochybuje.[1] Lučané se ale považují za jedno z českých knížectví.[1] O Lucku a Lučanech se zmiňuje první díl Kosmovy kroniky.[2] Lucké území se podle ní rozkládalo podél řeky Ohře.[3][2] Sousedilo na západě u dnešních Lovosic s územím Litoměřiců. Hranice s kmenem Čechů by pak zřejmě běžela zhruba podél řeky Ohře až k Žatci a po té směrem na jih k řece Mži.[2] Není jasné, kde by měla být západní hranice Lucka, ale dá se předpokládat, že by pod vládu Lučanů patřilo i dnešní Sokolovsko.[zdroj?]
Lučané podle pověsti byli nepřátelé kmene Čechů a jejich vládců Přemyslovců. Podle Kosmy Lucko zaniklo za vlády knížete Neklana, jehož vojsko v lucké válce, konkrétně v bitvě u Turska, porazilo silnou luckou Vlastislavovu armádu.[2] Pod vládou Přemyslovců ovšem Lučané zřejmě existovali dále, Kosmas o nich mluví jako o svých současnících.
Kromě Žatce mělo být také významné hradiště Vlastislav nedaleko dnešních Třebenic.[3]
Vladimír Karbusický přišel s teorií, že Kosmas při zápisu pověsti vycházel ze staršího zdroje, kterým má být dnes ztracená staročeská hrdinská píseň.[4]
Kosmas v lucké válce zřejmě popisoval historickou událost z doby pozdější než z období předbořivojovského, totiž pravděpodobně pohraniční půtku knížete Boleslava z roku 936 (kdy porazil saské vojsko). Tomuto datování přibližně odpovídají i archeologické nálezy ve Vlastislavi.[zdroj?]
Pověst o lucké válce zpracoval Alois Jirásek ve svých Starých pověstech českých.[5]
[editovat] Zdroje
- ↑ a b TŘEŠTÍK, Dušan. Počátky Přemyslovců. Praha : NLN, 2008.
- ↑ a b c d KOSMA. Kosmova kronika česká. Praha : Paseka, 2005. S. 33-40.
- ↑ a b FRANTIŠEK, Palacký. Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě. Díl první: Od prvověkosti až do roku 1253. Praha : MF, 1936. Dostupné online. Kapitola kn. II., čl. 2 (6. část).
- ↑ KARBUSICKÝ, Vladimír. Báje, mýty, dějiny. Nejstarší české pověsti v kontextu evropské kultury.. Praha : MF, 1995. S. 123-132. Usuzuje tak na základě struktury Kosmova popsání pověsti i podle rozboru motivů v textu, které opakují vzory, obvyklé v hrdinské epice. Nejbližším vzorem této písně byl franský epos Píseň o smrti Ermanarichově.
- ↑ JIRÁSEK, Alois. Staré pověsti české. Ilustrace Mikoláš Aleš. Praha : Cesty, 1999. Dostupné online. - kapitoly Lucká válka, s. 54-65.
